Ropní šejkové sází na baterie. Spustili největší virtuální baterii světa a překonali Elona Muska
Spojené arabské emiráty jsou předním světovým producentem ropy, takže by se mohlo zdát, že se jich snahy o přechod na obnovitelné zdroje netýkají. Jenže opak je pravdou. Jen sami šejkové vědí, kolik černého zlata se pod jejich zemí ještě ukrývá, a tak si lépe než kdokoliv z nás umějí spočítat, že přechod na obnovitelné zdroje je celosvětově nutný.
Tomáš Vondra
28. 2. 2019
A protože mají dostatek financí, experimentují s nimi v rozměrech, které mohou Středoevropanovi vyrazit dech. V polovině února například připojili v Abú Dhabí k síti vůbec největší bateriové úložiště světa - do budoucna jsou sice plánované ještě rozsáhlejší projekty, ale v současné době jsou Emiráty držitelem rekordu.
Na rozdíl od projektů Elona Muska se nejedná o jedno velké zařízení, ale o spojení několika bateriových úložišť, která sice leží relativně daleko od sebe, jsou ale spojená a fungují dohromady. Takovému zařízení se říká virtuální úložiště energie.
Jak to funguje?
Na deseti místech hlavního města tohoto emirátu je patnáct úložišť, většinou menších, ale tři mají maximální výkon 20 megawatt. Celkově to znamená, že se do tohoto virtuálního systému dá uložit tolik elektřiny, aby to asi šest hodin dodávalo energii městu přibližně o velikosti Liberce.
Toto zařízení nevyrostlo přes noc, pracovalo se na něm několik let. Během té doby postupně rostlo a připojovaly se do něj další a další baterie. Díky tomu má v současné době výkon asi 100 megawatt a maximální kapacitu téměř 650 megawatthodin. A to je asi pětkrát více než Muskem vloni vybudované úložiště v australském Hornsdale.
Technologicky pozoruhodné
Po technologické stránce se toto zařízení může zdát „zastaralé”. Jeho autoři totiž nesáhli po dnes oblíbené technologii Li-Ionových bateriích, kterou má tak rád výše jmenovaný Elon Musk. V Zálivu se rozhodli pro baterie sodíko-sírové.
Toto řešení má současně několik výhod i nevýhod. Výhodou je nízká cena použitých materiálů, které jsou proti vzácnému lithiu mnohem dostupnější, a tedy i lacinější. Přináší to ale několik problémů, s nimiž se museli autoři nápadu vypořádat - jedním z nich je vyšší míra opotřebení, a tedy teoreticky i nižší životnost celého projektu. Podle komentářů v tisku se s těmito nástrahami ale autoři virtuální baterie dokázali vypořádat.
Technologie, použitá v Abu Dhabí, pochází z Japonska, vytvořili ji ve společnosti NGK. Hlavním rozdílem proti dnes už klasickým velkým lionkám je v doba provozu - sodíko-sírové baterie dokáží oproti nim dodávat energii až několikrát déle. Právě tento cíl byl pro šejky zásadní; chtějí, aby toto úložiště nahradilo dnes fungující naftové agregáty, které jednak spotřebovávají velké množství energie a navíc znečišťují vzduch nad městem.
Zdroj: Clean Technica