Usnadnění pravidel pro malé solární elektrárny bylo jen prvním krokem v debatě o možnostech samovýroby

Pavel Doucha z kanceláře Doucha Šikola advokáti působí v oblasti energetického práva více než deset let. V rozhovoru prozrazuje novinky ohledně přínosů zrušení povinnosti vyřizovat licenci i očekávané změny, které může přinést nový balíček impulsů pro šetrnou energetiku navržený EU.

Již druhým rokem platí v Česku zjednodušená pravidla pro instalace malých solárních elektráren. Pomohlo zrušení povinnosti vyřizovat licenci oživení zájmu o nové instalace na střechách rodinných domů?

Určitě pomohl při rozhodování, zda si rodina novou solární elektrárnu pořídí či nikoliv. Kromě toho, že odpadla povinnost žádat Energetický regulační úřad o vydání licence a s tím spojené papírování před uvedením střešní fotovoltaické elektrárny do provozu, odpadá také řada povinných administrativních kroků v průběhu jejího provozu.

Majitelé solárních elektráren bez licence už nemusí nikam každý měsíc hlásit data o výrobě elektřiny a současně nemusí mít status podnikatele, takže během provozování malé solární elektrárny nehrozí, že by v případě ztráty zaměstnání například přišli o možnost získat podporu v nezaměstnanosti, jak tomu bylo dříve. Berme to však tak, že toto zjednodušení pravidel je pouze prvním krokem k tomu, že je normální vyrábět si elektřinu pro vlastní potřebu bez soustavného dohledu státu.

Pokud existují ještě nějaké bariéry, jaké to jsou a jak by je šlo řešit?

Tohle je nikdy nekončící proces, v němž se legislativa snaží dohonit technologický vývoj v tak dynamickém oboru, jakým solární energetika nebo akumulace energie jsou. Když jednu bariéru odstraníte, hned se nové objeví. Zbavili jsme se povinnosti pořídit si licenci na provoz malé solární elektrárny a zároveň řešíme, jak legislativně uchopit provoz domácích baterií k ukládání vlastní vyrobené elektřiny.

Zatím se hovoří o solárních elektrárnách především na rodinných domech, ale kdyby měl o fotovoltaiku zájem typický panelový dům, půjde to vůbec?

U paneláků je situace komplikovanější, ale jde to. Záleží na tom, zda má každý byt svůj vlastní elektroměr a svého dodavatele elektřiny, nebo zda je elektřina ze sítě odebírána vlastníkem domu, který jí rozúčtovává podle spotřeby jednotlivých bytů. V tomto druhém případě je situace jednodušší, pokud investorem takové solární elektrárny bude vlastník domu. Tím může být ale i bytové družstvo. U společenství vlastníků jednotek je situace složitější, protože zákon jim zakazuje jakkoliv podnikat, mohou mít tedy problém získat licenci na výrobu elektřiny, která je pro tyto větší elektrárny zapotřebí. Ale i tato situace má řešení.

Vyrobenou elektřinu pak bude vlastník domu dodávat prostřednictvím domovních rozvodů přímo do jednotlivých bytů za cenu, kterou si mezi sebou dohodnou, a která může být mnohem nižší, než elektřina odebraná ze sítě. To dělá tenhle model zajímavým pro obě strany. Tuto myšlenku lze realizovat i v kancelářských budovách, či v rámci nějakých malých průmyslových areálů. V takovém případě samozřejmě nemusí jít jenom o fotovoltaiku, ale třeba i malou vodní elektrárnu nebo bioplynovou stanici. Pozorujeme nárůst zájmu o takové řešení, když pro klienty připravujeme smlouvy nebo modely pro rozúčtování elektřiny. V zásadě může tímto způsobem užívat výhody levnější obnovitelné elektřiny mnohem větší část populace, než jenom vlastníci rodinných domů.

Pomalu se do debaty dostává pojem samovýrobce energie. Roli energeticky aktivních domácností chce podpořit EU v dalším desetiletí v rámci svých klimaticko-energetických návrhů. Co si můžeme pod tím pojmem představit a jaké výhody mohou přijít pro domácnosti?

Když jsme v Česku na začátku loňského roku zbavili zájemce o nové malé solární elektrárny povinnosti pořídit si licenci pro výrobu elektřiny a zjednodušili jsme jim připojování, jednalo se jenom o první nesmělý krůček na podporu samovýroby elektřiny.

Návrhy nových evropských pravidel ukazují cestu dál. Jednak se mají rozšířit práva domácností bez zbytečné státní regulace nejenom elektřinu vyrábět, ale i skladovat v bateriích, přebytky dodávat do sítě a inkasovat za ně peníze. Tato práva se mají rozšířit i na firmy, pokud pro ně není výroba a prodej elektřiny podnikáním, tedy pokud vyrábí primárně pro vlastní spotřebu. To se netýká jen jednotlivých firem a domácností, ale také obyvatelů bytů v jedné budově, firem v rámci obchodní zóny či uzavřeném distribučním systému.

Další úroveň mají představovat takzvané energetické komunity. Půjde o firmy či neziskové organizace, vlastněné z více než 51 procent občany nebo samosprávami, které provozují nějakou elektrárnu. Může jít třeba i o poměrně velký větrný park, protože maximální výkon takové výrobny může být až 18 megawattů. Vlastníci takové výrobny by měli mít právo přímo spotřebovávat vyrobenou elektřinu, aniž by byli zatíženi zbytečnými poplatky.

Z toho je patrné, že Evropská unie se velmi snaží snižovat administrativní a finanční bariéry pro energetiku „zdola“, tedy energetiku postavenou na výrobě elektřiny v domácnostech firmách, obcích a ve výrobnách vlastněných přímo občany.

Minulý rok jsme v Česku zažili bouři kolem návrhu nové tarifní struktury. Návrh nakonec spadl pod stůl, ale potřebujeme vůbec měnit výběr plateb za elektřinu?

Hlavním argumentem navrhovatelů nové tarifní struktury byla snaha vyhnout se takzvanému vodohospodářskému efektu, tedy situaci, kdy snižování spotřeby vody v domácnostech vedlo ke zvyšování jednotkové ceny vody a souvisejících služeb. Obdobně by nárůst počtu domácích výroben elektřiny, a tedy snižování odběru ze sítě, mohl vést k tomu, že nebudou pokryty náklady na údržbu a řízení elektrizační soustavy. Proto má návrh nové tarifní struktury stanovit nově výši plateb nikoliv podle množství odebrané elektřiny, ale převážně paušální částkou v závislosti na velikosti jističe.

Podle mého názoru je návrh minimálně předčasný, neboť i ty nejoptimističtější předpoklady nárůstu počtu domácích výroben neohrožují úhradu nákladů na údržbu a řízení soustavy v horizontu nejbližších deseti let. Návrh působí spíše dojmem, že si distribuční společnosti E.ON, ČEZ a PRE chtějí pojistit perspektivu svého dosud výnosného podnikání. V ostatních energetických sektorech jako je tradiční výroba elektřiny ve velkých elektrárnách a obchod s elektřinou totiž zisky velkých energetických společností spíše klesají.

Pokud by se návrh na fixní platby za odběrné místo vrátily zpět do hry, nebude to v rozporu právě s návrhy EU na podporu samovýroby elektřiny?

Ano i ne. EU nám pouze říká, že rozúčtování nákladů na údržbu a řízení elektrizační soustavy do cen elektřiny pro spotřebitele nesmí být diskriminační. Zavedení nové tarifní struktury podle loni předloženého návrhu by v tuto chvíli jednoznačně diskriminovalo vlastníky domácích elektráren. Zjednodušeně řečeno, platili by za elektřinu jen o něco méně, než před spuštění vlastní elektrárny. Pořízení tak nákladného zařízení by pak vůbec nedávalo smysl. Návrh také pod záminkou zjednodušení tarifní struktury a snížení počtu tarifů absolutně opomíjel pestrost možných budoucích modelů fungování malé energetiky a rozvoje elektromobility – tarify pro domácí nebo obecní nabíječky elektromobilů, spotřeba elektřiny z vlastních výroben, která prošla distribuční soustavou, a podobně.

Na druhou stranu, pokud se naplní předpoklady obrovského rozvoje domácích elektráren, budeme muset najít takový model plateb za údržbu elektrizační soustavy, který nebude diskriminovat rodiny bez vlastní elektrárny, s vysokým odběrem elektřiny ze sítě, kterým tudíž hrozí vysoké platby.

Novým oborem v energetice je akumulace energie. Budeme muset vytvořit nějaká pravidla pro provoz systémů na ukládání energie?

Akumulace energie v bateriích je dalším oborem s velkým množstvím variant použití v praxi. Od malých domácích řešení, kdy si rodina ukládá část vlastní vyrobené elektřiny pro pozdější spotřebu, až po nasazení velkých bateriích v průmyslových závodech nebo pro dodávky regulační energie v okamžiku, kdy je třeba vyrovnávat nestabilitu elektrizační soustavy. Každý typ řešení by měl mít jinak nastavené podmínky fungování. Je jasné, že instalace malé domácí baterie by neměla být spojena s žádným papírováním. Podmínky připojení bateriových úložišť popisujeme například na našem webu. Něco jiného budou velké průmyslové instalace.

Jaké mechanismy by šly využít pro podporu projektů na ukládání energie ve větším měřítku, třeba u velkých solárních parků?

Možností je celá řada. Záleží na tom, k čemu má být takové bateriové úložiště určeno. Zda ho využije právě majitel solární elektrárny za účelem vyrovnání nestability dodávky vyrobené elektřiny v závislosti na počasí. Také jej může využít obchodník s elektřinou k eliminaci výpadků v plánovaném odběru elektřiny spotřebiteli a na druhé straně při nedodržení plánovaných dodávek elektřiny z výroby.

Vše záleží na ceně baterií, která v posledních letech stále klesá. Asi nejblíže k průmyslovému nasazení baterií má podpora při řízení elektrizační soustavy a tedy poskytování takzvaných podpůrných služeb. Bateriové parky pak mohou fungovat velmi podobně jako například slavná přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně v Jeseníkách. Tomu bude třeba ale upravit pravidla. Nikoliv snad na úrovni zákona, ale spíše technických předpisů, pravidel provozování přenosové a distribučních soustav. Tady bude záležet na vůli distribučních společností, ČEPS a.s. a Energetického regulačního úřadu, zda upraví technické předpisy a vpustí do tohoto sektoru novou technologii. A mohou to udělat ještě předtím, než se to stane normou Evropské unie. Proč bychom neměli být napřed v tak perspektivním oboru?

Když sledujete všechny změny kolem legislativy týkající se malé solární energetiky, pořídil byste si sám vlastní panely na střechu?

Už od léta 2009 máme na střeše našeho rodinného domu osmnáct fotovoltaických panelů a jsem tedy také provozovatelem malé solární elektrárny. Takže testuji problémy našich klientů z řad provozovatelů solárních elektráren tak trochu na vlastní kůži.

Ale v poslední době uvažuji o rozšíření – zvýšení výkonu, instalaci baterie a nastavení celé elektroinstalace domu tak, aby byla připravená do budoucna na dobíjení elektromobilu. Z toho je zřejmé, že jsem optimista. Respektive zásadní právní problémy pro takový krok nevidím, spíše jde o to, jak systém vyladit technicky a jak na něj ušetřit.