Klíčová smlouva chrání prostředí už 33 let. Evropa dala impuls k rozšíření

V roce 1985 vstoupil v platnost Montrealský protokol, který zakázal používání chlor-fluorovaných  uhlovodíků (CFC) a jiných látek obsahujících chlor. Chlor reaguje v atmosféře s pro život na Zemi důležitým ozonem, poškozuje ozonovou vrstvu a vytváří ozonovou díru. Většinu chlorfluoruhlovodíků v průmyslové výrobě nahradily fluorované uhlovodíky (HFC).

Později se však ukázalo, že fluorované uhlovodíky (HFC) jsou bohužel účinnými skleníkovými plyny s tisícinásobným potenciálem globálního oteplování oproti účinku oxidu uhličitého. Jinými slovy, že jejich vliv na radiační bilanci Země je až několikatisícinásobně vyšší než v případě oxidu uhličitého.

Fluorované uhlovodíky (HFC) se používají především při výrobě chladicích náplní v chladírenských a klimatizačních zařízeních. Slouží také jako hnací plyny v průmyslových aerosolech (sprejích), při výrobě inhalátorů s přesným dávkováním například pro léčbu astmatu, k vyfukování pěnových hmot (pro stavební práce, balení zboží a potravin), jako složka hasicích prostředků a speciálních rozpouštědel.

Dodatek k Montrealskému protokolu byl navržen v roce 2016 na zasedání států ve rwandském Kigali v reakci na strmý nárůst emisí HFC. Na základě kigalského dodatku se všech 197 států, které podepsaly Montrealský protokol, zavazuje, že postupně sníží výrobu a užívání fluorovaných uhlovodíků.

Pokud kigalský dodatek schválí všech 197 států, zabrání se tím vypuštění ekvivalentu 80 miliard tun oxidu uhličitého do atmosféry. To by výraznou měrou přispělo k dodržení Pařížské klimatické dohody, jejímž přijetím se státy z celého světa zavázaly, že růst globální průměrné teploty nepřekročí 2 stupně Celsia.

„Vyzýváme všechny státy, které podepsaly Montrealský protokol, aby se začaly zabývat co nejdříve také fluorovanými uhlovodíky. Splnění závazků z Kigali sehraje důležitou roli v celosvětové snaze řešit změnu klimatu, stejně jako v rozvoji inovací a tvorbě nových ekonomických příležitostí v oblasti mrazírenství, chladírenství a vzduchotechniky,“ vyzval další státy k aktivnímu přístupu eurokomisař pro energetiku Miguel Arias Cañete.  

Evropská unie zahájila ústup od HFC v roce 2015. Nyní po schválení na úrovni Evropské komise musí dodatek ještě schválit jednotlivé členské státy EU. První omezení látek HFC ve většině hospodářsky vyspělých zemí je vyžadována v období 2019–2023. Většina rozvojových zemí bude následovat se zmrazením spotřeby a výroby látek HFC v období 2024–2028 a zbytek pak zmrazí spotřebu a výrobu v období 2028–2031. Rychlým přijetím dodatku z Kigali dávají členské státy EU jasný signál, že Pařížská klimatická dohoda pro ně není jen dohodou na papíře.

Zdroje:EP, EK, EP, Ozone, IZR, IPCC