Vietnam odpískal jaderný plán. Země vsadí na obnovitelné zdroje

Nejprve krátká rekapitulace: Vietnam patří k zakládajícím zemím Mezinárodní agentury pro jadernou energii (MAAE). Roku 1963 uvedl za pomoci Sovětského svazu do provozu jaderný reaktor pro výzkumné účely o výkonu  250 kW, který byl později zvýšen na 500 kW. V roce 2005 zařízení dostalo s ruskou pomocí nový řídící a bezpečnostní systém a začalo místo vysoceobohaceného uranu používat nízkoobohacený.

První studie na komerční využití jaderné energie se objevují v roce 1995, ale trvá dalších 16 let, než vláda schválí plán výstavby sedmi reaktorů s celkovým výkonem 10,7 GW. Kompletní dokončení je plánováno na rok 2030, stavět se má v provincii Ninh Thuan na jihu země. Vzápětí podepisuje Vietnam mezivládní dohodu s Ruskem, které slibuje dodat technologie a podpořit stavbu státem garantovaným úvěrem ve výši 8 miliard dolarů. Stavba prvního reaktoru má začít v roce 2014 a trvat 6 let. Zajímavost: Ruská agentura RIA Novosti to interpretuje tak, že „Rusové zahájili stavbu první jaderné elektrárny ve Vietnamu“. Tuto nepravdivou zprávu převzal i český projaderný server Atom Info.

V roce 2013 je pak ohlášen ještě ambicióznější plán: k popsanému projektu přibude ještě jeden, rovněž o sedmi reaktorech. Postavit ho mají Japonci. Tokijské ministerstvo hospodářství hlásí, že je připraveno stavbu financovat a pojistit do výše 85 %. Na rozdíl od ruských tlakovodních reaktorů VVER 1000 nabízejí Japonci varné reaktory Japanese Gen III. Experti MAAE vyjadřují s přípravou staveb spokojenost a vyslovují se jen pro doplnění určitých bezpečnostních prvků. Vláda si mne ruce: v období  2020–27 půjde do provozu každý rok jeden reaktor, poslední dva pak v roce 2029.

Sliby investorů se nenaplňují

Začátkem roku 2014 se v Ninh Thuanu koná ceremonie u příležitosti položení základního kamene první („ruské“) jaderné elektrárny. Vláda však zároveň oznamuje, že projekt bude mít možná až čtyři roky zpoždění, protože stále probíhají jednání o bezpečnosti technologie a o způsobu financování. Roku 2015 je spuštění prvního reaktoru posunuto o další čtyři roky, tedy na rok 2028. Jako důvod je tentokrát uvedena potřeba více času na prozkoumání vlivu stavby na životní prostředí. Druhý, „japonský“ projekt je odložen na neurčito z bezpečnostních důvodů, neboť měl stát na nestabilním podloží poblíž pobřeží. Možnost, že by se ve Vietnamu mohla opakovat tragédie Fukušimy, je zkrátka příliš vysoká.  MAAE označuje vietnamský jaderný program jako nespolehlivý.

Po pěti letech intenzivních příprav a jednání tak následuje jasný závěr: 10. prosince 2016 oznamuje vietnamská vláda zastavení obou jaderných projektů. Ředitel státní firmy Electricity of Vietnam Duong Quang Than říká: „Jaderná energie je z ekonomického hlediska nerentabilní, protože jsou k dispozici jiné, levnější zdroje energie. Odhadované náklady se téměř zdvojnásobily na 18 miliard dolarů.  Cena jedné kilowatthodiny elektřiny z jádra tím pádem stoupla ze 4,5 centu na 8 centů. Vietnam dosud vynaložil na celý projekt miliony dolarů, pokud by v něm ovšem pokračoval stejně jako dosud, vedlo by to ke zvýšení už tak vysokého státního dluhu.“

Krach vietnamského jaderného programu má však i další důvody: poptávka po elektřině neroste tak rychle, jak se původně předpokládalo, její růst má v příštích letech zpomalit z 11 % na 8 %. Svou roli sehrála i skutečnost, že dosud nikdo na světě nevymyslel rozumný způsob, jak naložit s jaderným odpadem. Le Hong Tinh z Národního výboru pro vědu, technologie a životní prostředí k tomu řekl: „Jaderný odpad představuje stálé nebezpečí pro životní prostředí, dokonce i ve vyspělých zemích. Rusko nám nabízelo, že bude vyhořelé palivo odebírat k dalšímu zpracování, ale vzniklý odpad by nakonec stejně posílalo zpět do Vietnamu.“

Obnovitelné zdroje mají potenciál

Vietnam vyrábí 45 % elektřiny z vody, 34 % z plynu a 20 % z uhlí. Pro nové vodní elektrárny už příliš místa nezbývá, vláda naopak plánuje jejich roli snížit. Důvodem jsou velké výkyvy stavu vody a případy, kdy je nutné kvůli silným dešťům neplánovaně otevřít přehradní hráze. Upouštěná voda pak způsobuje na polích a domech velké škody.

Po ukončení jaderného programu vláda ohlásila plán zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny z nynějších 5,6 % na 10 % v roce 2020 (bez vodních zdrojů). Nadto plánuje provincie Quang Nam doplnit již existující solární systémy o velkou solární elektrárnu s výkonem 100 MW. O stavbě za 140 milionů dolarů již jedná s investory.

Roste také výkon větrné energetiky, i když po malých krocích. V provozu je kolem dvaceti větrných elektráren včetně velkého zařízení v provincii Binh Thuan, které má výkon téměř 100 MW. Desítky dalších větrníků se plánují. Vietnamské ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že země bude provozovat větrné parky s celkovým výkonem až 513 GW, což je desetkrát víc, než jaká je současná kapacita všech energetických zdrojů.

Poučení pro nás

Vietnam a Česká republika jsou země s odlišnou ekonomickou úrovní a technologickou vyspělostí, přesto se lze srovnání jaderných ambicí obou zemí těžko ubránit. I české vlády bez ohledu na jejich momentální politické složení horují pro jádro jako téměř spásu země. Vietnamská zkušenost s extrémním předražením a zpožděním jaderných projektů přitom není ve světě ojedinělá, spíše naopak. Finové a Francouzi, kteří jako jediní v Evropě jaderné elektrárny staví, by mohli vyprávět. Účet za britskou jadernou elektrárnu Hinkley Point se už vyšplhal na 30 miliard dolarů, a to se ještě ani nezačalo stavět. Je velmi pravděpodobné, že nově plánované reaktory v Česku stihne stejný osud.