Čína plánuje obří umělé deště. Už staví infrastrukturu

Čínská média se snaží, aby projekt líčila jako nesmírně ekologický, ve skutečnosti ale vyvolává spíše otázky. Je fascinující ukázkou toho, kam už pokročila schopnost lidstva měnit svět. A současně příliš nerozumět procesům, které tento svět řídí. Projekt nazvaný Tianhe neboli Nebeská řeka má za úkol přinést do tibetských hor ročně až 10 miliard kubíků vody.

Jak?

Plán a vědecké řešení vznikly roku 2016 na jedné z čínských univerzit. Týká se obrovského území asi 1,6 milionů kilometrů čtverečních, což je přibližně velikost trojnásobku Španělska. Pokud by tento plán uspěl, zajistil by Číně asi 7 % roční spotřeby vody.

„Modifikace srážek v Tibetu je kriticky důležité řešení čínského problému s nedostatkem vody,” uvedl Lei Fanpei, prezident státní společnosti China Aerospace Science and Technology Corporation, která na tomto projektu pracuje. „Přispěje nejen k rozvoji Číny a světové prosperitě, ale také dobru celého lidstva,” věří vědec a manažer v jedné osobě.

Opravdu je Čína schopná měnit počasí?

Zní to sice neuvěřitelně, ale ano - jedná se o metodu nazývanou „cloud seeding”, neboli něco jako zasévání oblaků. Právě v Číně s ní experimentují už mnoho let a dosáhli celé řady pozoruhodných úspěchů. Zatím ovšem vždy ve výrazně menším rozsahu, než má plánovaný projekt.

V obrovských spalovacích komorách se budou pálit chemikálie, které do vzduchu uvolní částice jodidu stříbrného. Ty zanesou vzduchové proudy do atmosféry, kde budou reagovat se vzduchem. Výsledkem by měl být vznik oblaků, ze kterých prší nebo sněží, a to podle ročního období. Na úbočích Tibetu už bylo nainstalováno přes 500 takových zařízení - zatím jen experimentálních. Přestože se nyní jedná jen o pokus, výsledky jsou podle čínských médií víc než slibné.

Je to v pořádku?

Přes tyto úspěchy se zvedá stále větší množství hlasů, které před plánovanou velikostí plánu varují. Vědci upozorňují, že malé lokální experimenty jsou něco úplně jiného než masivní změna klimatu na území velikosti patnácti Českých republik.

Především nikdo netuší, jaký by byl dopad takových lidských zásahů na větší meteorologické jevy: zda by tedy například větší množství srážek nad Tibetem nezpůsobilo méně srážek například v indických horách.

Přesně před tím varuje klimatolog Janos Pasztor v rozhovoru pro web Gizmodo: „Tato modifikace počasí nevytvoří víc deště, tedy tolik potřebné vody na planetě. Jen zařídí, aby pršelo na přesně určeném místě. To samozřejmě znamená, že ekosystémy a lidé žijící jinde tento déšť nedostanou.”

Protože je tento projekt zatím jen ve stadiu experimentu, nikdo netuší, zda bude dokončený anebo zda čínské autority třeba neusoudí, že je příliš rizikový.

Zdroj: Business Insider