Kráčí Stanjura v Zemanových stopách? Jeho tažení proti podnikatelům může přinést vlnu krachů
Úřady včetně policie před lety spustily velký zásah proti solárním elektrárnám. Výsledkem byly desítky odsouzených revizních techniků. V solárním sektoru panuje obava, aby se tato doba nevrátila po schválení Lex OZE III se Stanjurovým přílepkem.
Pavel Baroch
16. 1. 2025
Pokud i horní komora Parlamentu schválí novelu energetického zákona označovanou jako Lex OZE III včetně přílepku ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS), budou se muset provozovatelé fotovoltaických elektráren s výkonem nad 30 kilowattů už na konci letošního roku „ponořit“ do hromady faktur a dalších dokumentů. Do čtyř měsíců od účinnosti novely totiž budou muset provést kontrolu sebe sama, aby „obhájili“ právo na státní podporu, původně garantovanou na 20 let.
V lepším případě jim finanční podpora zůstane ve stejné výši, v horším případě o ni z části přijdou, a v tom nejhorším skončí zcela bez podpory, nebo ji dokonce za rok 2025 budou muset vracet. Vše záleží na jediném číslu, respektive na takzvaném vnitřním výnosovém procentu (IRR) ve výši 8,4 procenta.
Jde o vládou dodatečně stanovenou maximální výši ročního zisku solárních elektráren ze zmiňovaných let 2009 a 2010. Jenže zatímco dříve se tato hodnota vztahovala průměrně na celý sektor, novela zákona počítá s individuální kontrolou každé z 2,8 tisíce instalací.
Proti této novince zatím marně protestuje Solární asociace. „Individuální kontroly jsou podle notifikační zprávy Evropské komise výslovně zakázané,“ uvedl opakovaně výkonný ředitel největší fotovoltaické profesní organizace Jan Krčmář.
Kontrola sebe sama
Jenže kontrola sebe sama přináší ještě jedno zásadní riziko. Pokud někdo při vyplňování formuláře udělá i neúmyslnou chybu, bude mu hrozit pokuta až 50 milionů korun od Státní energetické inspekce. A to třeba i několik let po odevzdání dokumentu.
Vyplnění příslušného hlášení přitom může být jen těžko splnitelný úkol, respektive splnitelný tak, aby v něm lidé ze Státní energetické inspekce nenašli chybu. Při výpočtu výnosů totiž budou muset provozovatelé vycházet také z faktur někdy i více než 15 let starých. Podle dříve platného zákona ale platila povinnost schraňovat faktury jen 10 let, pak bylo možné je skartovat.
A budou se muset také dívat do budoucna, aby posoudili, jaké bude jejich vnitřní výnosové procento v následujících letech – a budou mít tedy nárok na podporu v plné výši. Problém může nastat třeba u záporných cen, které by měli provozovatelé také zohlednit. V uplynulém roce tvořily nulové nebo záporné ceny téměř 15 procent objemu výroby solárních elektráren. Ale jak tomu bude letos či napřesrok?
Existují ale i další neznámé. Solárnímu parku se například může stát, že bude muset vyměnit všechny střídače. A náklady na jejich pořízení a montáž se započítávají do nákladů, což může vnitřním výnosovým procentem samozřejmě také zahýbat.
„Kabinet tvrdí, že zlepšuje kontrolu. Ve skutečnosti ale zavádí byrokratickou past na provozovatele obnovitelných zdrojů, kdy jim dává nesplnitelný úkol s cílem jim sebrat podporu,“ uvedl Jan Krčmář. Dodal, že navrhovaná novela nezatíží jen rozsáhlé solární parky, ale také menší provozovatele, jako jsou školy, obce, zemědělská družstva nebo malé a střední podniky.
„Vláda jim ukládá bizarní povinnosti, kdy by například ředitelka mateřské školy měla vědět, kolik bude po roce 2030 stát na trhu v Evropě elektřina, a bude muset dohledat tisíce faktur a dokladů, nebo jí hrozí pokuta až 50 milionů a kompletní ztráta podpory,“ upozornil Krčmář. Připomněl, že stát už jednou kontroly v letech 2019 až 2021 provedl a už tehdy měly stovky subjektů obrovské problémy dát dohromady všechny faktury a další doklady, které jsou pro výkaz zapotřebí.
Rychlé šípy proti fotovoltaice
Právník Pavel Doucha z právní kanceláře Doucha Šikola advokáti, která se obnovitelnými zdroji zabývá dlouhé roky, se domnívá, že mnozí provozovatelé – zejména ti menší, kteří mají instalace na svých budovách a úvěr už mají splacený – raději dobrovolně ze systému státních provozních podpor vystoupí, aby se vyhnuli hrozbě milionových pokut. Raději rezignují na zisk i investice, než aby se vystavili riziku sankcí za nesprávně vyplněný dotazník.
„Vůbec se nedivím, že odpovědní pracovníci provozovatele fotovoltaické elektrárny nebudou chtít dotazník podepsat. Každý ví, že v solárním sektoru se i neúmyslná chyba může stát důvodem trestního stíhání,“ řekl Doucha. Solárníci si totiž pamatují velké tažení proti fotovoltaice, které vypuklo z podnětu tehdejšího prezidenta Miloše Zemana po státem nezvládnuté solární revoluci v letech 2009 a 2010.
Tehdy vznikl tým Záření, jehož členy byli zástupci ministerstev průmyslu a vnitra, policejního prezidia, Nejvyššího kontrolního úřadu nebo nejvyšší státní zástupce. Cílem bylo prošetření údajných podvodů v solárním oboru. Následovala iniciativa Energetického regulačního úřadu pod vedením Aleny Vitáskové s názvem Rychlé šípy.
Akci proti solárním elektrárnám pak osobně nejvíce „odskákalo“ několik desítek revizních techniků, kteří byli odsouzeni za podvod, protože svou odbornou zprávu vydali podle soudu dříve, než byla daná fotovoltaická instalace kompletně hotová. Někteří z nich dokonce skončili na několik let za mřížemi.
„Pravomocný rozsudek se pak stal předpokladem pro obnovu řízení o licenci a ztrátu státní provozní podpory. A o to vlastně celou dobu šlo. Jednotky fotovoltaických elektráren následně přišly o licenci a podporu,“ konstatoval právník Pavel Doucha. Dodal, že rozvoj obnovitelných zdrojů se pak na dlouhé roky prakticky zastavil.
V solárním sektoru nyní panuje obava, aby se něco podobného s Lex OZE III neopakovalo – právě v souvislosti s nesprávně vyplněným formulářem se stovkami položek o kontrole sebe sama. Podle Douchy je velmi pravděpodobné, že se budou provozovatelé solárních elektráren bránit soudní cestou, jenže v současnosti zatím není jasné, koho by solárníci měli žalovat, když výkaz budou vyplňovat sami na sebe.
Navíc existuje jedna zásadní soudní zkušenost. Když stát na elektrárny z let 2009 a 2010 zavedl 26procentní solární daň, obrátila se skupina 20 senátorů na Ústavní soud s námitkou, že jde o nepřípustné retroaktivní opatření. V květnu 2012 ale Ústavní soud podání zamítl, když mimo jiné argumentoval veřejným zájmem na zavedení solární daně. Tím vlastně založil precedent, že je možné státní garance měnit.
Reálná hrozba krachů
V souvislosti s plánovaným formulářem na kontrolu sebe sama připomněl Pavel Doucha také to, že bude důležitá prováděcí vyhláška, kterou po schválení novely připraví Ministerstvo průmyslu. „Zatím je totiž formulováno velmi obecně, co všechno se bude do výkazu vyplňovat,“ sdělil Doucha. Není tak například jasné, jestli se do nákladů bude moct zahrnout například nákup pozemku nebo splátky z úvěrů.
Každopádně podle něj platí, že právě Stanjurův přílepek k Lex OZE III významně ohrožuje budoucnost celého solárního sektoru. „Existuje reálné riziko vlny krachů,“ poznamenal Pavel Doucha. „Smutný příběh obnovitelných zdrojů v Česku pokračuje.“ Banky už začaly s pozastavováním financování dalších solárních projektů – investoři totiž mnohdy ručí právě starými fotovoltaickými elektrárnami, u nichž je nyní nejistá další státní podpora.
„Mnoho investorů se totiž spoléhalo na dlouhodobé záruky státu a vzali si na rozjetí projektů bankovní úvěry na 20 let, čemuž odpovídají i splátky. Pokud stát sliby náhle poruší, budou mít velké problémy splácet a řada z nich zkrachuje. Pro banky by to znamenalo kolaps úvěrů za 30 miliard, tedy největší šok za poslední desítky let,“ připomněl Jan Krčmář ze Solární asociace.
Proti novým pravidlům se postavilo například vedení nemocnice v Hranicích na Moravě, která má také svou fotovoltaiku. „Změny v podpoře provozu elektrárny budou znamenat významný zásah do finanční kalkulace našeho původního investičního záměru, který musel být řešen úvěrem. Současně se projeví snížením finančních příjmů v řádu statisíců korun ročně a naruší úsilí o vyrovnané hospodaření,“ uvedla nemocnice.
Dodala, že přílepek k Lex OZE III z pera ministra financí přichází v době, kdy výrazně rostou osobní náklady na zajištění zdravotnických pracovníků, což může vést ke zhoršení dostupnosti a kvality zdravotní péče.
Ilustrační foto: Freepik