Zemědělci mohou být tahouny moderní energetiky. Bioplynky fungují jako elektrárny a teplárny „za humny“
Malé a střední zdroje, mezi které patří bioplynové stanice, kogenerační jednotky nebo tepelná čerpadla, podpoří bezpečnou a stabilní energetickou síť. Jejich rozvoj je ale potřeba nakopnout.
Kristýna Čermáková
18. 1. 2025
Bioplynových stanic je v Česku zhruba 600 a mají velký potenciál pro služby výkonové rovnováhy a flexibilitu sítě. Jsou součástí rozvoje obnovitelných zdrojů i zelené transformace. Potřebná legislativa se přitom teprve vytváří. Při dobrých podmínkách jich navíc můžeme nainstalovat daleko víc, k tomuto kroku jsme se ostatně zavázali i vůči Evropské unii. Shodli se řečníci semináře Pro moderní Česko v Hranicích na Moravě. Obnovitelně.cz je mediálním partnerem série.
„Bez regulace a flexibility se neobejdeme, pokud chceme do sítě umístit ještě více obnovitelných zdrojů. A to nám umožní právě otevření sítě pro bioplyn,“ vysvětluje Adam Moravec, místopředseda CZ Biom.
Bioplyn navíc zbaví trh závislosti na dovozu zemního plynu, a tím navýší bezpečnost a stabilitu sítě, kterou decentralizace ve formě rozšiřování bioplynových stanic zajišťuje. „Když vypadne jedna nebo dvě bioplynové stanice, není to takový problém, jako když má poruchu trubka s plynem,“ dodává Moravec.
Zástupci bioplynových společností ale zdůraznili problematiku nejisté situace na trhu kvůli stále se měnící legislativě. „Pomohlo by nám, kdyby se třeba neodložilo fungování EU ETS II (systém obchodování s emisními povolenkami),“ okomentoval Jan Habart, ředitel sdružení CZ Biom. Stále ještě totiž není jasné, jakou formou budou bioplynové stanice podporovány.
Podle místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) i proto aktuálně politici projednávají novelu nazvanou Lex OZE IV, která by měla řešit právě plyn. Tento poslanecký návrh by měl prvním čtením projít koncem ledna, druhým čtením pak zhruba v polovině března.
Malé a střední zdroje a nové technologie navíc podporují zaměstnanost. „Z pohledu trhu práce tu vidím velkou příležitost,“ uvádí Jurečka. Česko je například jedním z největších výrobců tepelných čerpadel. A i bioplynové stanice a moderní teplárenství vytváří prostor pro mnoho inovací a pracovních míst. V zelené transformaci podle něj musíme vidět příležitosti, musíme být schopni lidi rekvalifikovat a vzdělávat.
Řešení klimatické změny musí být ohleduplné k přírodě
Důležité je ale i nezapomínat na ohleduplnost vůči přírodě a ekologický aspekt celé snahy o snižování emisí. Aby například nízkoemisní zdroj na biomasu představoval skutečně ekonomičtější i ekologičtější řešení, musí mít zásobu surovin v co nejkratší vzdálenosti. „Lesní štěpka, což je typický zdroj na výrobu biomasy, je téměř vyčerpaná, ačkoliv je v současnosti dominantním palivem,“ říká Habart a vysvětluje, že náhradou za ni bude nejspíš sláma a zemědělské plodiny.
Pro účely biomasy je také možné sázet pásy rychle rostoucích dřevin, které několik let fungují jako přírodní pásy křovin a zeleně, poskytují stín, pomáhají proti erozi, zavlažují a ochlazují půdu a nabízí úkryt mnoha druhům zvěře včetně hmyzu. Některé plodiny, které se využívají na výrobu biomasy, navíc ukládají uhlík do půdy.
Dalším ekologickým řešením a zdrojem energie je také agrivoltaika. Propojení solární energetiky a zemědělství by ale nemělo cílit primárně na výrobu energie a s tím přidruženou „nutnost“ starat se také o zemědělskou produkci. Agrivoltaika by naopak měla především rozšířit a diverzifikovat zemědělství.
„Důležité je pracovat se zemědělskou produkcí, nedívat se na to jen z pohledu investora,“ vysvětluje Petr Zaal, obchodní ředitel společnosti Bragen. Hlavní by měla být vždy plodina a využití půdy naplno. Kolem umístění solárních panelů na pole totiž panují z historických důvodů obavy. Agrivoltaika by ale měla pouze pomoci už nyní funkčním pěstitelským činnostem, jako je sadařství, vinařství, ovocnářství či pěstování bobulí nebo lanýžů.
„Vyhláška nám nyní nově navíc umožňuje také využívat vertikální panely. Bohužel ještě není úplně specifikováno, jak by to mělo fungovat,“ poukazuje Zaal na další nedostatky v legislativě. Vertikální panely mohou sloužit například na místo plotů či u plodin, kterým stínění solárními panely tolik neprospívá.
Místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová připomíná také nutnost nahlížet na energetické zdroje především z klimatického hlediska.
„Pokud s klimatickou změnou neuděláme vůbec nic, světová produkce časem klesne o 20 procent a přijdou škody daleko větší – až trojnásobné oproti tomu, jak vysoké nyní řešíme investice,“ dodává a připomíná, že například následkem povodní na Jesenicku, jejichž sílu také podpořila klimatická změna, dosáhly škody výše 70 miliard korun.
Využití malých zdrojů pro služby výkonové rovnováhy
Decentralizovaná energetika ale pochopitelně přináší také rizika v podobě náročnějších požadavků na rovnováhu sítě. „Síť musí být vybalancovaná, poptávka musí být stejná jako nabídka. Když je přebytek, musí se energie nějak spálit. Když je její nedostatek, musí se rychle dodat,“ vysvětluje Adam Kováč ze společnosti TEDOM.
„Bioplynky jsou svým výkonem schopné nahradit uhelné elektrárny,“ říká Kováč. Vyzdvihuje funkční kombinaci baterie a flexibilního ovladatelného zdroje, jakým je právě třeba bioplynová stanice. Díky tomuto spojení akumulace a výrobny energie je možné i v době přetoků vyrábět a energii si odkládat na pozdější hodiny.
Kováč vysvětluje, že poskytovat takovéto služby výkonové rovnováhy se vyplácí. „Když baterie odevzdá 80 procent toho, co ze sítě odebrala, nemusí navíc platit za rezervovaný příkon,“ dodává Kováč. Připomíná také aktuálně diskutované využívání mařičů energie v podobě fénů, které řeší situaci přetoků energií přes léto.
Zdrojem sloužícím pro dodávání rychlé energie například v případě zatažené oblohy či výpadku jaderné energie mohou být ale také dieselové zdroje. „To ale nejsou zdroje, které by to měly dělat. Vhodné jsou především teplárny, bioplynové stanice a další podobné výrobny,“ komentuje Kováč.
Majitel výrobny energie má také možnost zapojit se například do komunitní energetiky a výhodně sdílet elektřinu s dalšími spotřebiteli. Musí ji ale využít v reálném čase. „Síť nemůže fungovat jako baterie, spotřeba je počítána ve čtvrthodinových intervalech,“ vysvětluje Martin Ander. Odběrné místo pak musí být vybaveno chytrým elektroměrem a celá skupina sdílení musí být zaregistrovaná na Energetickém datovém centru.
Nejjednodušší formou sdílení je verze takzvaného aktivního zákazníka, která zahrnuje až deset odběrných míst. To je vhodné například na sdílení mezi sousedy, rodinou či v případě solárních panelů umístěných na chatě nebo jiné vzdálené lokalitě. Druhou možností je forma energetického společenství, která je omezená až na tisíc odběrných míst a podmíněna složitějším systémem.
Úvodní foto: Kristýna Čermáková