Každý má vlastní zodpovědnost za přírodu, příliš aktivistické akce ale ochraně škodí, říká ministr Hladík

Češi podle ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL) milují přírodu a nemají rádi, když ji někdo znečišťuje. „Ale zároveň si myslím, že ochraně životního prostředí ubližuje přehnaný aktivismus a alarmismus,“ říká v rozhovoru pro Obnovitelně.cz Hladík, který se 13. prosince v Jihlavě zúčastní talkshow a konference Pro moderní Česko. Obě akce pořádá Svaz moderní energetiky a Obnovitelně.cz je mediálním partnerem. V interview hovoří také o odpovědnosti každého jednotlivce při ochraně životního prostředí i o tom, jak ekologická je jeho domácnost.

Začneme aktuálně a současně osobně. Plán na zavedení zálohovaných PET lahví a nápojových plechovek vedle pozitivních reakcí vyvolal také značnou kritiku od částí obcí nebo některých podnikatelských svazů. Jak jste na tom s tříděním a recyklací těchto obalů vy a vaše rodina?

Myslím, že třídíme podobně jako většina Čechů. Rád bych poděkoval 80 procentům našich spoluobčanů, kteří aktivně třídí. Bohužel zbylých 20 procent stále nikoli, což je velký problém. K třídění vedeme i naše děti. Pokud jde o petky a plechovky, vlastně je ani nekupujeme, maximálně je přinese nějaká návštěva. Pijeme kohoutkovou vodu nebo připravujeme domácí limonády a čaje.

Co na váš plán na zálohování petek a plechovek říkají vaši příbuzní a známí? Nadávají vám, nebo vás za to chválí?

Nejen naši přátelé nebo kamarádi, ale vlastně drtivá většina Čechů, Moravanů a Slezanů zálohování dlouhodobě podporuje, což ukazují různé průzkumy. Platí to třeba i pro některé řetězce, také u nás v Brně jsou prodejny Kauflandu a Lidlu, které aktivně začaly zálohový systém zavádět do vybraných obchodů.

Do jejich vratných automatů je možné přinést i petky a plechovky. Zákazníci to skutečně dělají, jejich zpětná vazba je pozitivní. Jsem přesvědčen o tom, že s tím veřejnost nebude mít problém. Spousta Čechů má se zálohováním zkušenost při cestách například do Německa, Chorvatska, na Slovensko a do dalších zemí, kde zálohování běžně funguje a nečiní to žádné potíže.

Už před lety jsem se s tímto systémem poprvé seznámil ve Švédsku a také jsem neměl pocit, že by s tím měl někdo problém. Ale byl jsem tam jen jako turista.

Ohromně důležité je, že na naší straně je většina obyvatel, kteří v tom vidí smysl. Jen bych připomněl, že jde o 900 milionů PET lahví a plechovek, které každý rok končí v přírodě nebo na skládkách a ve spalovně. Jen cena materiálu je okolo půl miliardy korun.

• COP2 29: I přes chybějící jasný odklon od fosilních paliv přinesl mnohé pokroky

Jen u plechovek, které třídíme opravdu velmi málo, jde asi o 500 milionů kusů. Hliník přitom musíme dovážet, každý rok zavezeme na skládku 11 až 14 tisíc tun, v horším případě skončí pohozené v přírodě.

Jedna věc je ochrana životního prostředí, druhá je ekonomická, tedy využití materiálu, který máme k dispozici. A místo toho, abychom ho využili, vozíme ho na skládku. A většina lidí si tento problém uvědomuje.

Ale jsou i kritici.

To, že tady je část podnikatelského segmentu nebo část obcí, které vlastní skládky a chtějí je dále provozovat, chtějí zachovat současný stav odpadového hospodářství, tomu samozřejmě rozumím. Musíme si uvědomit, že v republice jsou stovky skládek, které vlastní obce, podnikají v odpadovém hospodářství.

Znám ale nemálo starostů, kteří zálohování velmi silně podporují. Stejně tak obchodníci, potravináři, průmyslníci, kteří vidí, že není možné do nekonečna těžit nerostné suroviny – zvláště když tady technologie na zpracování hliníku a plastů existují. Skutečně to dává i ekonomický smysl. Je levnější vyrábět obal z recyklovaného materiálu než z primární suroviny.

Zkusil jste si osobně i vratný automat, který vámi zmiňované obchodní řetězce už v několika městech provozují?

Zkusil, je to stejný automat jako na pivní lahve. Většina moderních automatů je na nové obaly připravena, stačí jenom upravit software. Vložíte do něj PET lahve, plechovky, pivní lahve, pak jen zmáčknete tlačítko a vyjede vám potvrzení.

Některým lidem ale především u petek vadí, že nesmí být zprohýbané, sešlápnuté.

Opakovaně jsem si to zkoušel. Důležitý je čárový kód, aby automat poznal, že jde skutečně o zálohovaný obal a lahev byla prodaná v České republice. Takže obal nemusí být úplně rovný, může být zmáčknutý, zprohýbaný, důležité je, aby zařízení přečetlo zmíněný čárový kód.

Ničení uměleckých děl škodí ochraně přírody

Jaký je význam jednotlivce v ochraně životního prostředí? Každý si přece může říct, že jedna odhozená plechovka není problém, že jde především o velké hráče, jako jsou fabriky nebo elektrárny. Má vůbec cenu, aby se jednotlivec angažoval?

Určitě ano. Řeknu hlavní důvod. Velké průmyslové podniky a další firmy jsou velmi pečlivě hlídány. Musí dodržovat přísné předpisy, nemohou si dovolit například odvézt odpad do přírody, protože by dostaly obrovskou pokutu. Kontroluje je Česká inspekce životního prostředí a další úřady. Hlídá se ovzduší, voda, odpady a další složky.

U konkrétního člověka je to na jeho vlastní odpovědnosti. Lidé přece výrazně ovlivňují životní prostředí, jen připomínám, že nás v republice žije skoro 11 milionů. Za zády každého jednotlivce ale nestojí žádný kontrolor, nefunguje žádný podobný mechanismus, jaký mají nastavený fabriky. Jde skutečně o naši konkrétní odpovědnost.

• Rozhovor: Spojení umělé inteligence a přírody bude pro záchranu klimatu zásadní, říká světoznámý vědec

Když jsme se bavili o zálohovaných obalech, lidé mi posílají stovky fotek plechovek odhozených v přírodě, v parcích, po chodnících. Plechovek navíc přibývá, obliba piva, ale i nealkoholických nápojů v plechu roste. Mimochodem: Když se hovoří o navrhovaném zálohování, mluví se především o PET lahvích, ale právě plechovky jsou ještě větším problémem.

Myslíte si, že se přístup lidí k ochraně životního prostředí mění, že si více uvědomují dopad svého chování?

Češi milují přírodu, rádi do ní chodí a nemají rádi, když ji někdo znečišťuje. Ale zároveň si myslím, že ochraně životního prostředí ubližuje přehnaný aktivismus a alarmismus. Pak je také mezi lidmi rozšířena spousta nepravd a mýtů.

Jedním z nich, s nímž se potkávám, je, že zakážeme lidem topit dřevem. Na to odpovídám, že dřevo je obnovitelný zdroj, že na ministerstvu spolu se Státním fondem životního prostředí podporujeme výměnu starých kotlů nejen za tepelná čerpadla, ale také za kotle na dřevo – buď na pelety, nebo kusové dřevo. V Česku se téměř 80 procent peletek vyveze, což znamená, že máme obrovský potenciál pro využívání tohoto paliva z českých zdrojů.

Když mluvíte o alarmismu, co máte konkrétně na mysli? Třeba přímé akce nevládních organizací?

Mám na mysli takové akce, které se pak dost často dostanou do médií a které jsou dost často za hranou. Mám na mysli ničení uměleckých děl nebo přilepování k vozovce.

Organizátoři těchto akcí je obhajují tím, že díky někdy až šokujícím akcím dokážou přitáhnout pozornost na konkrétní ekologický problém.

Rozumím, ale současně to ve společnosti vyvolává přesně opozitní pocity. Že už je toho moc, že to příliš zasahuje do našeho života, že se zelené změny odehrávají příliš rychle, že kvůli nim zchudneme. Proto tuto formu alarmismu a aktivismu nemám rád, protože to dost často způsobuje negativní emoce, a nic to nevysvětlí.

Místo toho, aby se ukázalo, že když se zásadní věci neudělají teď, za 15–20 let budou výrazně dražší a doplatíme na to všichni. Když nebude například dostatek vody, budeme ji „tahat“ odkudsi a zaplatíme za ni hromadu peněz.

Fotovoltaika od jara do podzimu pokryje 100 % teplé vody

Vraťme se ještě k vaší domácnosti. Co je u vás vedle třídění běžný zelený standard?

Žijeme jako většina domácností. Bydlíme v rodinném domě s malou zahradou, máme kompostér, takže veškerý biologický odpad zkompostujeme. Jsem neustále fascinován, jaké množství biologického odpadu jedna domácnost vyprodukuje, a jak to kompostér dokáže zpracovat. Vždycky na jaře a na podzim ho vyberu, buď kompost zaryju do záhonů, nebo ho dáme pod maliny, do truhlíků na rajčata. Zahradu vlastně vůbec nehnojíme, jediné, co přidáváme, je právě kompost.

Máte na střeše solární panely?

Ano, máme, o výkonu šest kilowattpeaků, což úplně postačuje, protože máme malý dům.

Předpokládám, že součástí vašeho fotovoltaického systému je také bateriové úložiště.

Máme 11kilowattovou baterii. Dokonce z přebytku elektřiny ohříváme vodu. Někdy od dubna až do října, listopadu je 100 procent teplé vody ze sluníčka.

• Tip: Že se v úsporných budovách nedá dýchat je mýtus. Česko se bez renovací neobejde

Náš systém máme nastavený tak, že elektřina z fotovoltaiky pokrývá spotřebu domu, zbytek se ukládá do baterie, a jakmile je nabitá, pouští proud do bojleru s vodou. Už to máme druhý rok, ze sítě odebereme jen asi 800 kilowattů.

A jak dům vytápíte?

Plynovým kondenzačním kotlem. Není ještě tak starý, pět nebo šest let, takže ještě nepatří mezi zakázané podle zákona o ochraně ovzduší. Necháme ho, dokud nedoslouží, pak si patrně pořídíme tepelné čerpadlo.

Jaký máte rodinný vůz?

Vzhledem k tomu, že máme pět dětí, potřebujeme větší auto. Ale bydlíme ve městě, takže většinou využíváme hromadnou dopravu, která je u nás v Brně úžasná. Ale když potřebujeme, samozřejmě někdy musíme jet i autem. Máme Volkswagen Sharan, bohužel dieselový. A rozhodně není nový, už s ním jezdíme delší dobu.

Přemýšlíte o výměně za něco ekologičtějšího?

Určitě ano. Samozřejmě je to otázka poměru ceny a výkonu. Potřebujeme sedmimístné auto. Většinou ho potřebujeme jen po městě, nejčastěji s ním jezdí manželka, když rozváží děti po kroužcích. Bývá to tak 30–40 kilometrů denně. Takže elektroauto by bylo optimální. A pravdou je, že poslední rok se už na trhu objevují elektrovozy ve velikosti, kterou potřebujeme, dokonce od několika značek. Dříve nic takové nebylo.

Úvodní foto: Kristýna Čermáková