Vláda otálí se schválením klimatických strategií. Česku kvůli tomu utíkají investice

Národní strategie vedoucí k naplnění klimatických cílů již měly být schváleny, ale politické dění posledních dní odsunulo projednávání vlády zatím na neurčito. „Strategie máme připravené a napsané a čekáme jen na to, až je vláda přijme za své,“ vysvětluje na konferenci Centra pro dopravu a energetiku Petr Holub, vrchní ředitel sekce ochrany klimatu z Ministerstva životního prostředí.

„Alespoň již začínáme pracovat i na implementaci nástrojů, třeba akceleračních zón, na podpoře biometanu, redesignu Nové zelené úsporám, podpoře dekarbonizace teplárenství a dalších. Nemusíme naštěstí úplně na oficiální schválení vládou čekat,“ dodává Holub. Klimatické strategie budou celonárodní, některé věci pak budou dopadat ještě zvlášť na obce, například renovace veřejných budov, výstavba obnovitelných zdrojů na území obcí nebo zapojení se veřejné správy do komunitní energetiky.

• Tip: Obchodníci se strachem šíří paniku kolem Green dealu. Vydělají na tom jen uhlobaroni

Obce mohou přitom už nyní samy, bez národních strategií, přispívat na rozvoj obnovitelných zdrojů, zasahovat do plánování i do energetické infrastruktury. Záleží ale na tom, kdo v obci či městě rozhoduje. „Kapacita odborné profese je, aby se obce mohly a dokázaly zapojit, klíčová. Proto chceme upgradovat podporu energetického poradenství veřejné správy,“ dodává Holub.

„Když je někdo nadšenec a má podporující vizionářské vedení, pak se energetikou dobrovolně zabývá. Žádná oficiální role, která by se tomu ale věnovala v pracovní době, tady není. Renovace budov, snižování energetické náročnosti, zlepšování prostředí, to vše není automatickou agendou města,“ vysvětluje Tereza McLaughlin Váňová, ze Sdružení energetických manažerů měst a obcí.

Vymahatelnost i osvěta

Inspirovat bychom se mohli třeba u Polska, které má výrazně ambicióznější plány i na suchozemské větrné elektrárny. Plánuje jich vystavět daleko víc, než kolik doporučuje a určuje Evropská Unie. Evropské strategie by měly sloužit spíše jako inspirace, nikoliv jako minimální nutná hranice pro právě třeba instalaci obnovitelných zdrojů.

Strategie musí být jasné a dostatečně dopředu komunikované, aby se na ně mohly připravit také firmy. „Musí být hlavně předmětem obecného konsenzu a nesmí být jen papírem, který se bude ignorovat, nebo kterým už se nebude řídit třeba případná další vláda,“ dodává expert na klimatickou politiku Štěpán Vizi z Centra pro dopravu a energetiku.

Důležité je podle něj také zajistit vymahatelnost opatření, už nyní jsou totiž firmy pod mnoha klimatickými regulacemi, ne vždy je ale respektují. Dalším bodem je pak vlastní motivace, která je často překroucená, chybí klimatická osvěta, pokud už ke klimatickým opatřením dochází, ne vždy je k nim přistupováno tak, aby byla skutečně funkční. Své papírové závazky ale plní dostatečně.

• Psali jsme: Jen zlomek klimatických politik opravdu funguje. Osamocené zákazy nebo dotace nestačí, zjistili vědci

„Důvodem, proč chceme cílů dosáhnout, nemá být, že nám to nařídila Evropská unie, ale protože se nám to vyplatí a je to potřeba,“ vysvětluje Vizi. Většina opatření se navíc pozitivně odrazí na jednak ekonomických faktorech, pak na lepší kvalitě života.

Holub dodává, že problematická byla dlouho také vládní komunikace. Kolem klimatických opatření koluje mnoho mýtů a míchají se dohromady s jinými „strašáky“. „Je třeba, aby i na vesnici, třeba v hospodě na pivu, lidé věděli, že klimatické strategie neznamenají zdražení benzinu o dvě koruny,“ vysvětluje.

Mezitím, co se ale česká politická scéna dohaduje o přijetí či nepřijetí jednotlivých strategií, velké firmy neinvestují do Českých provozů, protože nemají dostatečné množství zelené energie. Utíká nám tak mnoho byznysových příležitostí a mimo jiné i pracovních nabídek.

Právní rámec klimatických opatření

„Není to tak zřejmé, ale klimatická opatření budou mít dopad i do práv a svobod občanů. A i z toho důvodů by měly být nastavena zákonem,“ vysvětluje Eva Balounová z Centra pro klimatické právo a udržitelnost. Problematika právních předpisů je pak složitá, žalovat je možné stát i za to, že koná málo a opatření odsouvá. V tomto ohledu dal na jaře Evropský soud pro lidská práva historicky poprvé za pravdu seniorkám ze Švýcarska.

„Každá dnes vypuštěná tuna skleníkových plynů způsobí škodu 200 až 250 dolarů. Což je současně také množství, které průměrný Čech vytvoří za měsíc,“ vysvětluje Tomáš Protivínský z CERGE-EI. Kdybychom proto k investicím do zdravějšího klimatu přistupovali spíše jako k prevenci vysokých škod, dávalo by to ekonomický i lidský smysl. Největší náklady totiž způsobují zdravotní problémy, které s klimatickou změnou souvisí.

• Tip: Právo na život zvítězilo. Švýcarské seniorky jako první uspěly v klimatické žalobě

V budoucnu pak přibyde vyčíslování škod souvisejících také s životním prostorem. Už letošní povodně dokázaly, že klimatická změna nepříznivě ovlivňuje extrémní jevy počasí, které ničí lidské domovy.

Česko je ale ještě poměrně šťastnou lokalitou a nemusí se potýkat s daleko většími problémy zvedání hladin moří a oceánů. V těchto místech již dnes dochází a bude docházet k masivní migrační vlně. Mnoho světových vlád proto zaplatí obrovské množství peněz, aby se své občany postaralo. Přitom by stačilo, kdyby své zdroje investovali nyní, včas a v menším obnose.

Úvodní foto: Freepik