Odpadářská lobby šíří nepravdy o zálohování obalů. Iniciativa vyvrátila nejčastější mýty
Zálohovací systém bude motivovat k recyklaci, tvrdí podporovatelé novely. Nový zákon o zálohovacím systému brzy projedná vláda.
Redakce Obnovitelně.cz
31. 8. 2024
Zavedení systému záloh na nápojové obaly podporuje 76 procent české populace, jak potvrdil doposud největší průzkum na toto téma, který v červnu na vzorku 4247 Čechů realizovala agentura Ipsos. I podle evropské legislativy ČR potřebuje zavést systém nakládání s nápojovými obaly, který zajistí jejich opakovanou recyklaci zpátky do nových obalů.
Návrh zákona, který zajistí zavedení zálohového systému v Česku, bude v následujících týdnech projednávat vláda. To se ale podle Iniciativy pro zálohování nelíbí zástupcům především odpadového byznysu, který v současném nepříliš funkčním systému třídění dobře prosperuje. Cíleně proto šíří nepravdivé informace o systému záloh. Ty přitom dobře fungují už v 16 evropských státech.
Iniciativa, za kterou stojí nápojářské firmy jako Kofola, Heineken, Coca Cola, Mattoni 1873 nebo Plzeňský Prazdroj, vydala dokument s přehledem nejčastějších mýtů a nepravd, které podrobila fact-checkingu. Zkrácený souhrn najdete na následujících řádcích.
Mýtus: Češi třídí svědomitě i bez povinného zálohování, jsme v třídění nejlepší
Skutečnost: Češi ve velké míře třídí plasty zodpovědně, u plastových lahví v ČR byla v roce 2023 míra sběru na úrovni 75 procent, nicméně dlouhodobě stagnuje. U plechovek je navíc i míra sběru žalostně nízká a třídění zde vesměs nefunguje. Česká republika sesbírá pouze 30 procent nápojových plechovek, zbytek končí v komunálním odpadu. Pro sběr plechovek si musela u Evropské komise vyjednat výjimku, protože cíle sběru 50 procent v roce 2025 stanoveného pro všechny členské země EU nemá šanci dosáhnout. Ve veřejném prostoru se objevily informace o sběru 67 procent kovových obalů, nicméně hliník, z něhož jsou nápojové plechovky vyráběny, se eviduje samostatně a u něj je míra sběru pouhých 30 procent .
Ani sběr tří čtvrtin plastových lahví přitom ještě neznamená, že byly zrecyklované. Třídění totiž není to samé jako recyklace. Z toho, co se vytřídí, se recykluje pouze část a běžnou praxí dnes je, že vysbíraný materiál včetně nápojových obalů končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách. Žádná tuzemská plechovka u nás neskončí v nové plechovce, z lahví pouze velmi malá část, podle odhadů MŽP je to zhruba 17 procent. Pro sběr plechovek nyní ve velké části země neexistuje infrastruktura a plasty ze žlutých kontejnerů v drtivé většině skončí na ručních třídičkách, které jsou málo efektivní, a materiál je pro další využití často kontaminován.
Mýtus: Systém záloh ničemu nepomůže, má negativní dopad na životní prostředí
Skutečnost: Systémy záloh jsou jednoznačně jedinou cestou, jak vybírat 90 procent obalů k recyklaci, a především jak uzavřít materiálovou smyčku. Dobře nastavený zálohový systém je klíčem k tomu, aby z lahve vznikla lahev a z plechovky nová plechovka. Opětovným využíváním materiálů do nových PET lahví a plechovek zabráníme plýtvání přírodními zdroji, až o 95 procent snížíme spotřebu energie a až o 80 procent uhlíkovou stopu těchto obalů. Již 16 evropských zemí díky zálohovému systému dosahuje u nápojových obalů míry sběru v průměru kolem 90 procent a díky čistotě vysbíraného materiálu také vysoké míry jejich následné recyklace.
Záloha pomáhá v boji s litteringem. Víme to například ze zkušenosti na Slovensku, kde už po roce fungováni zálohového systému pohozené plechovky a PET lahve z přírody a veřejného prostranství téměř zmizely. Vnímají to i samotní Slováci. Více než 92 procent Slováků potvrdilo, že systém záloh pomohl snížit počet PET lahví a plechovek pohozených v přírodě. Jasně to ukazují také data společnosti ENVI-PAK – zatímco před zavedením záloh tvořily ve vysbíraném odpadu plechovky 20,5 procent a PET lahve 15 procent, do roka se toto procento snížilo na pouhých 2,2 procenta u plechovek a 3,2 procenta u PET lahví.
Také další zahraniční zkušenosti potvrzují, že zálohy pomáhají zatočit s odpadem pohozeným ve volné přírodě. V Německu před zavedením plošného zálohového systému tvořily v roce 1998 nápojové obaly zhruba jednu pětinu z celkového objemu pohozených odpadků v okolí. V roce 2002 bylo v přírodě odhozeno 1 až 2 miliardy nápojových obalů. Po zavedení záloh se littering nápojových obalů snížil téměř na nulu.
S tím, jak zálohový systém pomohl snížit pohozené nápojové obaly v přírodě, jsou spokojeni také v Litvě. V průzkumu z roku 2018 tuto pozitivní zkušenost potvrdilo 95 procent respondentů. Pozitivní dopady zavedení záloh na littering potvrzuje i zkušenost z Estonska, které na systém přešlo v roce 2005. Estonci v roce 2003 analyzovali složení odhozených odpadků podél silnic. Nápojové obaly tvořily až 80 procent sesbíraného odpadu, přičemž PET lahve a plechovky z nich tvořily největší část. Po zavedení záloh podíl nápojových obalů v odhozeném odpadu podél silnic klesl pod 10 procent.
Mýtus: Vzniknou paralelní systémy a třídění přestane fungovat, bude jezdit dvakrát více aut
Skutečnost: Současný systém sběru bude fungovat dál. Zmizí pouze PET lahve ze žlutých kontejnerů, jiný plast se do nich bude vyhazovat dál. Objem plastů ve žlutých kontejnerech tak poklesne až o třetinu, což povede ke snížení množství svozů. Zálohy budou motivovat odpadáře k lepšímu třídění a recyklaci plastu, který se nyní netřídí a končí ve spalovnách a na skládkách.
Stačí se podívat do evropských zálohujících systémů. Nikde po zavedení záloh nedošlo k narušení třídění či jeho zdražení. Naopak zvýšil se sběr a recyklace i jiných plastových materiálů. Na Slovensku se například dnes již využívají a dále recyklují plastové kelímky od jogurtu, které u nás stále končí na skládce nebo ve spalovně, a to navzdory tomu, že je Češi poctivě třídí a řada z nich je dokonce doma zcela zbytečně i oplachuje.
Mýtus: Zálohový systém je sedmkrát dražší než sběr a třídění PET lahví
Skutečnost: Zálohový systém na rozdíl od toho stávajícího nebude z veřejných rozpočtů požadovat ani korunu. Systém spolufinancují výrobci nápojů, výtěžek z prodeje vysbíraného materiálu půjde na jeho další recyklaci do nových lahví a plechovek a nevrácené zálohy. Prvotní investici realizují obchodníci, kterým tuto investici i provozní náklady kompenzuje správce prostřednictvím manipulačního poplatku.
Oproti tomu stávající systém třídění a sběru je do velké míry financován z veřejných zdrojů, ať už v podobě investičních dotací ze státního rozpočtu či evropských fondů nebo v podobě dotací na jeho provoz z rozpočtů obcí a měst. Zálohový systém nikde v Evropě nevedl ke zdražení nápojů a i poplatky pro výrobce jsou srovnatelné s předchozím stavem. Zálohy plně využívají hodnoty vysbíraného materiálu, jehož prodej pomáhá financovat provoz.
V situaci, kdy nyní systém třídění představuje reálnou zátěž pro veřejné rozpočty a zálohový systém je zcela samofinancovatelný bez veřejné podpory, je diskuze o nákladech na svoz jedné lahve zcela irelevantní. Například na Slovensku Správce zálohového systému nedostal od státu ani od obcí jediné euro, ani občané neplatí za nápoje kvůli zálohám více než předtím.
Mýtus: Systém je nepohodlný pro spotřebitele
Skutečnost: Na rozdíl od žlutých kontejnerů se u zálohového systému nepředpokládá, že lidé budou jezdit do obchodu pouze pro vrácení lahví. Jednoduše nápojové obaly vrátí během svého nákupu. Pro spotřebitele to nebude velká změna, protože jsou zvyklí na systém vratných skleněných lahví, v kterém nyní vrací až 98 procent skleněných lahví. Pouze začnou navíc vracet také PET lahve a plechovky.
Za každý nápoj zaplatí zálohu, a když se jim doma nashromáždí více vypitých nápojů, obaly vrátí v obchodě a dostanou za ně zálohu zpět. Podle aktuálního návrhu systém nabídne lidem širokou a dobře dostupnou sběrnou síť s více než 11 tisíci místy pro vrácení zálohovaných obalů. Jako správné řešení to vnímají sami spotřebitelé. Obchod či benzínová pumpa je přirozeným místem vracení a jako logické řešení to v průzkumu potvrdili i Češi, kteří zavedení záloh dlouhodobě podporují. 76 procent Čechů je pro zavedení systému záloh, vysokou podporu má zálohování ve všech krajích České republiky.
Mýtus: Zálohový systém je výhodný pouze pro nápojáře, kteří se dostanou zdarma k materiálu a budou vydělávat na nevrácených zálohách
Skutečnost: Výrobci se díky zálohovému systému nedostanou k materiálu zadarmo, naopak budou si jej odkupovat za tržní ceny v takovém objemu, jaký uvedli na trh, a s ohledem na míru vysbíraného materiálu. Navíc v rámci cirkularity takto odkoupený materiál budou mít povinnost používat zpět v obalech uváděných na trh. Zbylý materiál bude operátor prodávat volně na trhu, opět s cílem zajistit recyklaci do nových obalů.
Rozumíme, že odpadový byznys hájí status quo, protože v současném nepříliš funkčním systému dobře prosperuje a využívá z celého odpadu jen některé materiály – PET, které jsou pro odpadový byznys snáze zpracovatelné než jiný odpad. O zbytek se nezajímá a navzdory skvělému třídění a investované námaze ze strany Čechů jej klidně nechává posílat na skládku nebo do spalovny. Navíc prodává materiál, který jak sám tvrdí, patří obcím, přičemž obce z výnosů vidí maximálně drobnou slevu na svoz a třídění a veškeré příjmy si rozdělí třídicí linky.
Peníze z nevrácených záloh či prodeje materiálu nebudou ziskem nápojového průmyslu. Nevrácené zálohy slouží k investicím na rozvoj systému a zlepšení komfortu pro spotřebitele, navíc si zálohy mohou spotřebitelé kdykoli vybrat oproti vrácenému obalu. Producenti budou mít podle dostupných informací právo na odkup takového množství materiálu, které uvedli na trh. Ale odkoupí si ho za tržní ceny s povinností využít je pro výrobu nových lahví a plechovek.
Mýtus: Venkovské prodejny přijdou o zákazníky
Skutečnost: Zálohový systém může být výhodou i pro malé obchodníky. Spotřebitelům nabídnou službu navíc, což může vést k podpoře prodeje a stabilizovat jejich návštěvnost. Pokud spotřebitel přijde do prodejny vrátit lahve, většinou tam také nakoupí. Potvrzuje to zkušenost ze Slovenska i dalších zemí. Především v malých obcích spotřebitelé budou chtít vracet nápojové obaly ve svém blízkém obchodě, ne jezdit do vzdálených míst.
Zapojení co nejvíce malých provozů je důležité pro spotřebitele i samotné obchodníky. A protože zálohový systém bude kombinovat ruční a automatickou formu sběru PET lahví a plechovek, právě malí obchodníci mohou využít možnosti ručního sběru nápojových obalů s pomocí čtečky. Také pro skladování zálohovaných obalů existují řešení o velikosti do 1 m2, stačí se podívat na zahraniční zkušenost, kde bez problémů fungují i malé prodejny.
Mýtus: Města a obce, které jsou vlastníky PET, přijdou o příjmy z prodeje tohoto materiálu
Skutečnost: Jak to, že když vysbírané lahve patří obcím, obchodují s nimi třídicí linky? Obce přeci odpadovým firmám vysbíraný materiál neprodávají, právě naopak, ještě za něj platí. A přinejlepším dostanou za vytříděné PET lahve malou slevu na poplatku.
Obce za svoz a třídění PET lahví platí navzdory tomu, že hodnota vysbíraných PET lahví by tyto náklady hravě pokryla. Podle studie CETA jsou příjmy z prodeje druhotných surovin pro rozpočty obcí zanedbatelné, pokryjí pouhých 21 Kč na občana z celkových nákladů 1064 Kč na občana, které obce vynakládají za odpadové hospodářství. Podle analýzy veškeré poplatky obcí a Ekokomu třídicím linkám spojené s tříděním PET lahví představují pro třídicí linky čistý zisk. Hodnota materiálu pokryje náklady spojené s tříděním lahví, i kdyby obce nic neplatily. Nicméně ty stejně platí. Pro rozpočty obcí stávající systém není vůbec nastavený férově.
Výrobci mají ze zákona odpovědnost za nápojové obaly po celou dobu jejich životního cyklu a v současnosti platí společnosti Eko-kom za to, jak je s obaly nakládáno po jejich použití spotřebitelem. Jedná se o rozšířenou zodpovědnost výrobce, kdy vzniká povinnost udavateli obalu na trh postarat se o obaly i po spotřebě. Nyní sice nápojáři do systému platí, ale mají minimální šanci ovlivnit jeho podobu či celkovou efektivitu. A i když Češi plasty třídí dobře, tak recyklace bohužel nefunguje. Pokud mají nápojáři povinnost systém financovat, měli by mít prostor i ovlivnit jeho podobu a možnost hlídat si jeho efektivitu.
Provozovatelé třídicích linek jsou vesměs soukromé firmy, které u svých investic nesou byznysové riziko, stejně jako jej nesou výrobci nápojů v jiných oblastech. Plastové lahve tvoří zhruba jedno procento celkového odpadu, proto by na třídicí linky tato změna neměla mít zásadní dopad – zejména v situaci, kdy u všech obalů mají subjekty, které jej uvádějí na trh, povinnost financovat i jejich následný sběr a recyklaci. Pokud je tedy český systém nastaven v souladu s evropskými směrnicemi a nedochází zde ke křížovému financování, neměla by mít tato změna na ostatní hráče žádný finanční dopad. Na třídicích linkách zůstane stále dostatek materiálu, který má potenciál pro prodej a další využití a nyní končí na skládce nebo ve spalovně.
Zdroj: Iniciativa pro zálohování, redakčně zkráceno
Úvodní foto: Freepik