Promarněná příležitost. Síkela mohl udělat pro obnovitelné zdroje víc
Ministr průmyslu a obchodu se jako vládní kandidát možná stane novým evropským komisařem. Jakou „zelenou“ stopu zanechal v České republice?
Pavel Baroch
19. 8. 2024
Dlouhé roky to vypadalo, jako by Česká republika na důležité energetické křižovatce odbočila na úplně opačnou stranu než všichni ostatní. Zatímco valná část Evropy včetně okolních zemí stavěla solární elektrárny jako o závod, v Česku byla fotovoltaika téměř sprosté slovo. To je už naštěstí minulost, byť ne tak dávná. Teď Česko otočilo, sešláplo plyn a snaží se uhánějící solární kolos dohonit.
Až budou evropští poslanci „grilovat“ českého kandidáta na nového eurokomisaře Jozefa Síkelu (za STAN), bude se jim moct pochlubit, že to bylo právě za jeho působení na Ministerstvu průmyslu, co v České republice nastal nebývalý rozvoj solárních elektráren. V ideálním stavu ale česká fotovoltaika zdaleka není. Síkela se nepochybně významně podílel na české solární renesanci, ale mohl udělat i více.
Připomeňme si, že Česká republika se v uplynulém roce opět zařadila mezi „gigawattové“ země. Podle dat České solární asociace se vybudovalo bezmála 83 tisíc nových fotovoltaických elektráren o celkovém výkonu zhruba jednoho gigawattu. Ačkoli drtivá většina růstu jde na vrub instalací na rodinných domech, vznikly dokonce i velké solární parky – první od roku 2011. Stále však rekordní počet nových solárních elektráren v roce 2023 svým výkonem nepřekonal rok 2010 z období prvního solárního boomu. Česko rovněž stále nedohnalo jiné evropské fotovoltaické premianty.
Vhodné vnější podmínky
Nutné je rovněž poznamenat, že Síkela měl v čele Ministerstva průmyslu pro rozvoj solárního sektoru vhodné podmínky. Jednou z hlavních byla energetická krize způsobená Putinovým vpádem na Ukrajinu. Vysoké ceny elektřiny (a plynu) si tak mnozí majitelé rodinných domů snažili srazit právě přes solární panely na střechách. Je ale potřeba dodat, že vláda Petra Fialy (ODS) si do svého programového prohlášení dala větší podporu obnovitelných zdrojů ještě před ruskou agresí.
Pak tu byl rovněž politický tlak (ale také finanční injekce) z Bruselu, tedy nutnost plnit evropské zelené závazky. Síkela vlastně v mnoha ohledech dohání dluh, které má Česko na poli obnovitelných zdrojů, protože některé evropské předpisy mělo splnit už za fungování předchozího kabinetu Andreje Babiše (ANO). A Síkela to s oblibou používal jako svou politickou zbraň, když za to kritizoval své vládní předchůdce, zejména Karla Havlíčka (ANO).
Síkela jednoznačně pojmenoval, že se tuzemská energetika musí zásadně proměnit a že právě obnovitelné zdroje budou hrát mnohem důležitější roli než dosud. A opakovaně trval na tom, že se bez obnovitelných zdrojů prostě neobejdeme.
Projevilo se to například na jaře 2023, kdy ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) hovořil o možnosti zrušit provozní podporu pro desítky tisíc obnovitelných zdrojů energie z let 2006 až 2013, což by vedlo k destabilizaci celého sektoru. Právě Síkela se postavil za zachování této podpory.
Přetahovaná s velkými hráči
Síkela také veřejně vystoupil proti velkým hráčům na energetickém trhu včetně uhlobaronů a miliardářů Daniela Křetínského nebo Pavla Tykače, když prohlásil, že se nenechá vydírat a tlačit do kouta ohledně uzavírání uhelných elektráren. Ještě před svým potenciálním odchodem do Bruselu bude moct dokázat, jak tento svůj postoj myslí vážně.
Novela energetického zákona označovaná jako Lex OZE III řeší i možnost, že by za předem stanovených podmínek v přenosové soustavě (tzv. ohrožení zdrojové přiměřenosti) mohl stát dotovat provoz uhelných elektráren. Údajně už vzniká pozměňovací návrh, který by v takovém případě šel na ruku právě uhlobaronům. Po prázdninách se ukáže, jak tomu dokáže Síkela vzdorovat.
Ostatně v některých ohledech Síkela už velkým hráčům vyšel vstříc, například v případě vyúčtování dodávky a spotřeby elektřiny v třífázové soustavě po jednotlivých fázích, což se týká majitelů domácích fotovoltaických elektráren. Výsledkem je stav, kdy zákazník dodává přebytky elektřiny do distribuční soustavy na jedné fázi a ve stejný okamžik z distribuční soustavy na jiné fázi elektřinu odebírá.
Zásadní problém v případě vyúčtování je v tom, že domácnosti se účtuje nikoli celkové saldo odebrané a dodané elektřiny, ale saldo za každou ze tří fází. V případě součtového vyúčtování, které funguje ve většině evropských zemí, se zákazníkovi měří a účtuje pouze rozdíl mezi současně odebranou a dodanou elektřinou.
O tom, že aparát Ministerstva průmyslu se nechává ovlivnit velkými firmami na energetickém trhu, se v zákulisí čas od času hovoří, například při přípravě podmínek pro fungování komunitní energetiky. Velké firmy si chtějí v probíhajících zásadních změnách zachovat co největší kontrolu. Napomáhá tomu i to, že Síkela se za svého ministrování hodně soustředil na zahraničí, často jezdil například na jednání v Bruselu, takže neměl vždy úplně pod palcem, co se na úřadě dělo.
Jak na provozní podporu
Mezi veřejná tajemství patří také to, že Síkela není žádným velkým „kamarádem“ ministra životního prostředí Petra Hladíka (KDU-ČSL). Se Síkelou prý bývá někdy těžké vyjít a důvěřuje jen „svým“ lidem, které si vybral.
V Síkelově zájmu coby kandidáta na eurokomisaře také je, aby vláda co nejdříve schválila a poslala do Bruselu upravený Národní klimaticko-energetický plán. Jeho původní verze loni na podzim narazila v Evropské komisi, která mu vyčítá, že je málo ambiciózní: Česko má totiž dosáhnout 33procentního podílu obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie do roku 2030, ovšem původní plán počítal jen s 30 procenty.
Ačkoli to není přímo v Síkelově kompetenci, mohl se coby člen kabinetu více zasadit o to, aby to, co prosazuje vláda, platilo také na regionální úrovni. Řeč je o tom, že kabinet a parlament sice schvaluje potřebné zákony a nabízí finanční podporu na budování solárních či větrných parků, ale pak povolování těchto staveb naráží na obecní, městské nebo krajské úředníky. Rozvoj obnovitelných zdrojů je pak často zbytečně blokován.
Síkela také mohl aspoň otevřít odbornou debatu o různých možnostech provozní podpory solárních elektráren, aby se více podpořil rozvoj především solárních parků, bez nichž se tuzemská energetika neobejde. Někteří investoři v současnosti odkládají stavbu velkých fotovoltaických elektráren, protože jim to finančně nevychází.
Úvodní foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu