Podporují Green Deal, nezávislost na Rusku i Číně a plnění emisních cílů. Kdo ve volbách kandiduje za klima?
S proklimatickým programem kandiduje do eurovoleb za Českou republiku hned celá řada kandidátů a kandidátek z různých stran. V článku shrnujeme jejich postoje.
Kristýna Čermáková
7. 6. 2024
V uplynulých dnech jsme pro vás připravili několik rozhovorů s vybranými proklimatickými kandidáty. Svůj pohled na Green Deal, na závislost na Rusku, elektromobilitu a další důležitá témata představila Danuše Nerudová (STAN), Lenka Helena Koenigsmark (SEN 21), Petr Doubravský (Strana Zelených), Mikuláš Peksa (Piráti), Luděk Niedermayer (Spolu) a Lukáš Řádek (Spolu).
Konec (nejen) ruským palivům
Pojďme si nyní shrnout, jak vnímají priority v oblasti strategických témat. Na nutnosti ukončení závislosti na ruských zdrojích se shodli všichni kandidáti. Lukáš Řádek vysvětluje, že diverzifikaci energetických zdrojů vnímá jako nezbytnou. Podpora inovací v oblasti zelených technologií a rozvoj infrastruktury pro alternativní zdroje energie umožní Česku dosáhnout větší nezávislosti a snížit emise skleníkových plynů.
Luděk Niedermayer zastává názor, že bychom jako Evropa měli podporovat a pomáhat vynucovat dohodu G7, která má podobný cíl. „Vzhledem k tomu, že Rusko i nadále vede nelegální agresi vůči Ukrajině, bych byl rád, kdyby do Evropy tamní suroviny (nejen) nemířily,“ dodává. Ukončení dodávek ruských fosilních paliv má v plánu i Mikuláš Peksa.
Petr Doubravský chce ukončit nejen ruské dodávky fosilních paliv. Jeho cílem je snaha o odstoupení od uhlí do roku 2030, od plynu do roku 2035 a od ropy do roku 2040. Jako bezpečnostní otázku vnímá konec ruských fosilních zdrojů i Danuše Nerudová. „Nesmíme být vydíratelní Putinem a jeho oligarchy, kteří zneužívají fosilní paliva k financování války na Ukrajině,“ říká.
„Nejenže se chceme soustředit na udržitelnější zdroje, než jsou ropa a zemní plyn, a podpořit vývoj modernějších technologií, ale také odmítáme finančně podporovat Putinův režim v další agresi proti sousedním státům a v nepřátelských akcích proti EU, a tedy i nám,“ komentuje Lenka Koenigsmark.
Green Deal jako budoucnost
Kandidáti zodpovídali, jak by osobně prosazovali plnění a rozvoj cílů Green Dealu. Podle Petra Doubravského je ale potřeba nezapomínat na to, že se jedná o sociální dohodu a je nutné postavit člověka a jeho kvalitu života do středu evropské politiky a ekonomiky. Výrazně by navýšil evropský rozpočet pro investice a vytvořil by permanentní nástroj pro půjčování na finančních trzích.
Nedostatek peněz v Green Dealu je problém i podle dalších kandidátů. „Současná podoba Green Dealu má mezery ve financování. Ve Spojených státech na to jdou skrze daňové úlevy a modernizace jim jde rychleji, tohle bych si představoval i v Evropě,“ říká Mikuláš Peksa. Nastavování cílů by přizpůsobil doporučení vědců a klimatologů, abychom udrželi nárůst teplot alespoň okolo dvou stupňů Celsia.
Danuše Nerudová vnímá Green Deal jako jednu z nejdůležitějších transformací, která zahrnuje nejen elektromobilitu ale také adaptaci krajiny, snižování pesticidů, modernizaci regionů i investice do úsporných opatření. Právě proto chce najít ještě více peněz, které by poputovaly do Green Dealu a následně se rozprostřely po regionech České republiky. Jako slabinu Green Dealu vnímá přebytek byrokracie a radikalizaci názorů.
Podobně ho vnímá také Lenka Koenigsmark. „Za největší slabinu považuji nedostatečnou komunikaci z hlediska dopadů na životy a životní úroveň běžných lidí a to, že v domácím veřejném prostoru Green Deal obvykle vyznívá jako zátěž likvidující konkurenceschopnost EU a nikoliv jako příležitost pro budoucnost, na které můžeme všichni vydělat,“ vysvětluje v rozhovoru pro Obnovitelně.cz.
Podle Lukáše Řádka jsou nejdůležitější čtyři základní principy: využití emisních povolenek, podpora moderních technologií, zavádění akceleračních zón a realizace adaptačních opatření. „Důležité je také si uvědomit, že Zelená dohoda není jen o energetice a ekologii, ale o vytváření udržitelné ekonomiky a bezpečnějšího světa pro všechny,“ vysvětluje.
Cíle pro rok 2030 jsou již nastaveny a nemá smysl je nyní měnit, myslí si Luděk Niedermayer. Je třeba ale monitorovat, aby byly řádně plněny a vytvořily tím dobrý předpoklad pro další snižování.
Zaslouží si evropské automobilky ochranu?
Kandidátů jsme se ptali také na situaci elektromobilního trhu. Čína dováží několik let levná elektrická auta a evropské automobilky trochu zaspaly. Nyní se snaží svůj trh dohnat. Někteří politici tvrdí, že by jim v tom Evropa měla pomoci, jiní věří v neviditelnou ruku trhu. Například Luděk Niedermayer nevnímá situaci tak zlou, jak je často vnímána. „Data ukazují, že čínská konkurence se na trhu prosazuje jen velmi omezeně a evropské firmy mají konkurenceschopné produkty,“ komentuje. Přesto je podle něj třeba nastavit firmám stabilní podmínky a hlídat, že Čína nebude zaplavovat trh zadotovanými automobily.
Jedním ze zastánců evropské podpory místních automobilek je Lukáš Řádek. „Finanční podpora by měla směřovat do výzkumu a vývoje, zlepšení infrastruktury pro elektromobily a zvýšení výroby baterií v Evropě,“ říká. Navíc je potřeba ochránit rovné podmínky na trhu, aby čínská konkurence nezneužívala evropský systém a snahu o dekarbonizaci.
Podle Nerudové potřebují evropské automobilky především stabilitu a jistotu právního prostředí. Je potřeba je podporovat, ale současně také nebránit jejich rozvoji. „Čínská elektroauta jsou nejen ekonomickým rizikem, ale mohou být i bezpečnostním rizikem,“ varuje.
Doubravský považuje za nejvíc důležité podporovat snižování osobní automobilové dopravy a naopak navýšení a zkvalitnění hromadné dopravy. V případě elektromobility a průmyslové konkurenceschopnosti ale vnímá jako potřebné fungující uhlíkové clo, které by evropské producenty chránilo před konkurencí z jiných částí světa a motivovalo k zavádění klimatických politik i mimo Evropskou unii.
Podle Peksy evropský automobilový průmysl trpí hlavně tím, že se z mnoha důvodů komplikuje obchod na globálních trzích. „To má příčiny hlavně v současné geopolitické a bezpečnostní situaci, s tím nepomohou žádné subvence ani nic podobného,“ dodává.
Lenka Koenigsmark vnímá, že podpora evropského trhu by měla být znatelnější prioritou. V europarlamentu by se zasadila o uvalení vysokých cel na dovoz konkurence z Číny a maximální osamostatnění českého průmyslu od čínských technologií i dodávek surovin.
Biodiverzita i hospodářská krajina
Koenigsmark je ostatně velkou zastánkyní samostatnosti a soběstačnosti nejen Česka, ale celé Evropy. Kromě technologického rozvoje bychom měli podpořit také drobnější zemědělce a chránit tím naši krajinu a biodiverzitu. S tím souvisí i přísnější dohled nad chovem hospodářských zvířat a snaha o vylepšení životních podmínek.
Ekologické zemědělství a zkvalitňování orné půdy je věc, kterou mají ve svém programu také Zelení. Podle Doubravského bude potřeba vytvořit dotační systém s poradenskou podporou pro růst biodiverzity na zemědělské půdě a pro větší odolnost proti erozím. „Ruku v ruce s tím budeme prosazovat snížení užívání pesticidů o polovinu do roku 2030 a plošný zákaz glyfosátu v celé Evropské unii,“ komentuje.
Podle Niedermayera je situace v ochraně přírody složitá. Přesto je nutné hledat shodu na dalších opatřeních, včetně těch v zemědělství, která budou přírodu lépe chránit. Bez přírody a funkčního klimatu si neporadíme, vysvětluje i Mikuláš Peksa, který vnímá klimatickou změnu jako jednu z největších civilizačních výzev. Podpořil by proto například také geotermální energii nebo vodík.
Kandidáti také často zmiňovali špatnou komunikaci ohledně nejen Zelené dohody. „Mnozí politici kritizují Green Deal, aniž by nabízeli reálné alternativy. Kdo je proti Zelené dohodě, měl by jasně říct, jakým způsobem chce dosáhnout uhlíkaté neutrality a jaké jsou jeho plány na řešení klimatické krize. Diskuse musí být postavena na faktech, ne na mýtech a ideologii a hospodských klišé,“ komentuje Lukáš Řádek.
Přestože je zastánkyní Zelené dohody, je podle Danuše Nerudové potřeba myslet také na to, aby pravidla dávala smysl pro současnou situaci. Green Deal byl schvalován ještě před covidem i válkou na Ukrajině. „Má tedy smysl přemýšlet a průběžně vyhodnocovat, aby byla EU i s Green Dealem stále konkurenceschopná a prosperující,“ dodává Nerudová.
Foto: Freepik