Eko, bio nebo konspirační žabka. Víte, co znamenají obrázky na potravinách?
Udržitelnost je dnes již marketingovou strategií. Není divu, že je někdy obtížné poznat, co je doopravdy šetrné.
Kristýna Čermáková
5. 5. 2024
Potraviny olepené různými štítky podle výroby či typu pěstování už patří mezi tradiční zboží. Vídáme plno nálepek „eko“, „bio“ nebo samolepek s žabičkami, ke kterým se v posledních měsících váže mnoho různých konspiračních teorií. Víte ale, jaký je v nich rozdíl a kdy sice jejich nákupem podporujete ekologické pěstování, ale z globálního hlediska jsou spíše škodlivé?
„Ecolabel“, neboli v českém překladu ekoznačka, je zárukou, že zboží splnilo normy šetrného přístupu k přírodě při výrobě i případné recyklaci. Ekoznaček může být více typů, od národní či regionální úrovně přes unijní až po celosvětově rozšířené označení.
Nejstarší ekoznačkou je německý Modrý anděl, který vznikl v roce 1978. O tom, zda potravina splňuje potřebné ekologické normy, rozhoduje šestnáctičlenná porota a současně předem dané podmínky certifikace. „Výrobky označené Modrým andělem zaručují nižší dopad na životní prostředí a vyšší ochranu lidského zdraví ve srovnání s konkurenčními výrobky stejného typu,“ popisuje smysl značení stránka společnosti Blauer Engel.
Od vzniku Modrého anděla se ale ekologie výrazně rozvinula. Zelená značka s hvězdičkami ve tvaru listu označuje výrobek, který pochází z ekologického zemědělství schváleného Evropskou unií. Že kupujete skutečně ekologický produkt, vám zaručuje kontrolní úřad Evropské unie s přesnými normami.
Ohledně ekologického zemědělství koluje mnoho různých informací a ne každá se zakládá na skutečných faktech. Jeho význam se snaží snížit kritici, kteří tvrdí, že výnosnost ekologického hospodářství je výrazně nižší a nemá šanci nakrmit planetu. To ale úplně pravda není.
Podle studií je ekologické zemědělství podobně výnosné jako intenzivní hospodaření. Jen jiným způsobem. Rozmanitou krajinou, vytvářením remízků nebo používáním šetrnějších postřiků a hnojiv se výnosnost krajiny ve skutečnosti zvyšuje. Půda netrpí erozí, má dostatek vláhy a je kvalitnější.
Jak poukazuje deník Guardian, podle desetileté studie jedné britské farmy zůstaly výnosy z dlouhodobého hlediska v průměru stejné jako před přechodem na udržitelné zemědělství. Díky zvýšení biodiverzity a omezení jedů a pesticidů sice přibylo škůdců, jako jsou myši nebo hmyz, stejně tak se ale navýšilo množství ptáků nebo predátorského hmyzu, který škůdce likvidoval.
Půda měla prostor a čas se vzpamatovat, a tak začala plodit větší úrodu, než když byla neustále přetěžována. Rozmanitostí potravin a omezením monokulturního pěstování se navíc snížilo riziko ztrát například kvůli špatné úrodě jedné plodiny. Ekologické zemědělství samozřejmě nemůže dohnat efektivnost pěstování obilí na jednom dlouhém monokulturním lánu, který se táhne přes celý horizont. Pokud ale zemědělec pole rozdělí na několik drobnějších částí, skladbu rostlin bude mít pestřejší a průběžně je bude střídat, získá víc a ještě tím prospěje životnímu prostředí kolem sebe.
Biopotraviny
Výrobky vyprodukované buď ekologickým hospodářstvím, nebo z produktů pocházejících z ekologického hospodářství, jsou pak označeny pojmem biopotravina. Podle dat Ministerstva zemědělství je podíl biopotravin v Česku kolem jednoho procenta, navzdory poměrně pestrému trhu. Nabídka potravin se štítkem „bio“ je sice velmi široká, přesto si Češi ještě na nákup ekologičtějšího a většinou bohužel dražšího zboží nezvykli.
„Biopotraviny, díky celému kontrolovanému systému ekologické produkce, nesmějí obsahovat rezidua agrochemických látek, léčiv apod. Dále nesmějí obsahovat geneticky modifikované (GMO) suroviny a nesmějí být ošetřovány ionizujícím zářením,“ popisuje server Eagri.cz.
Štítek bio také podléhá registraci a normám, pokud potravina pochází z České republiky, je označena takzvanou „biozebrou“. Tedy zelenou značkou s nápisem Bio a pruhy v pozadí. Ministerstvo varuje před případným greenwashingem nebo záměrným klamáním spotřebitelů. Pokud má produkt „bio“ v názvu, nemusí se hned jednat o biopotravinu.
Správně označená biopotravina má na obalu obrázek evropského zeleného listu a případně i českou biozebru. A to je důkazem, že pochází z ekologického zemědělství, bez ohledu na název.
Vegan nemusí být bio
Veganské značky jsou pro nesjednocenost úřadů pestřejší. Velmi častou je například modrožlutá slunečnice, zelená stébla trávy v kruhu nebo i označení PETA se zajícem. Slabinou označení vegan je právě absence mezinárodních certifikátů nebo norem, které by přesně definovaly své zásady a kodexy.
U některých symbolů jde navíc jen o prohlášení jednotlivých společnosti, kontrolní orgán zcela chybí a marketing značky je založený pouze na důvěře. Za nejvěrohodnější je považován právě symbol slunečnice, o jehož přidělení rozhoduje britská společnost Vegan Society.
Jak již název napovídá, veganským výrobkem je označeno takové zboží, při jehož výrobě a vzniku nedošlo k žádnému využití zvířat. V případě potravin jde pochopitelně především o takové, které neobsahují žádné živočišné produkty. V případě například kosmetiky se jedná o ty produkty, které jednak neobsahují živočišné produkty a zároveň nebyly testovány na zvířatech.
Veganské produkty ale současně nemusí být vždy biopotravinami, to je třeba si uvědomit. Velmi často se jedná o spojené nádoby – když už někdo produkuje veganské potraviny, bývá s tím spojena i environmentální uvědomělost a tlak na ekologické zemědělství. Pravidlem to ale určitě není a stejně jako v případě biopotravin i veganská nálepka někdy působí spíše jako greenwashing.
Kouzelná a konspirační žabka
Za zmínku stojí také obrázek žabky nebo delfína. Delfína s označením „Dolphin safe“ můžete spatřit na výrobcích, které pocházejí z moře či oceánu, a znamenají šetrný lov či chov vůči velkým rybám i kytovcům a savcům. Standardně na tuňákových konzervách.
Především při jejich lovu totiž dochází často k velkému úhynu delfínů, kteří se pohybují spolu s velkými hejny tuňáků. Delfíní maso je navíc považováno za odpad, a proto je ulovený a zabitý delfín buď vyhozen zpět do moře, nebo smíchán s masem z tuňáka. Odhadem ročně umírá zhruba 90 tisíc delfínů.
Rybáři, kteří loví v souladu s americkým certifikátem Dolphin safe, prochází poměrně přísnými kontrolami. Při velkých výlovech dokonce asistuje dozorčí, který hlídá, zda vše probíhá podle norem. Přesto ale značka delfína na výrobku neznamená udržitelný či v rámci možností „welfare“ přístup ke zvířatům.
Do podvědomí veřejnosti se v posledních letech dostal především symbol žabičky s nápisem „Rainforest alliance“. Nevinná značka, která je logem stejnojmenné neziskové organizace, symbolizuje udržitelnou a šetrnou společnost. Vznikla v 80. letech a protestovala proti deforestaci a vykořisťování domorodých kmenů v pralesech.
Obvykle jsou tak označeny výrobky, které pochází z pralesů, tedy káva, čaj, kakao, banány, exotické ovoce a plno dalších, nebo výrobky z nich, jako je například čokoláda. Jak upozorňuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce, v Česku se ale hromadně množí hoaxy o tom, že potraviny označené logem žabky jsou škodlivé.
Některé konspirační teorie zaplavující sítě třeba tvrdí, že označené potraviny obsahují škodlivé látky, očkování proti koronaviru, geneticky modifikované potraviny a někdy jsou podle dezinformátorů ve skutečnosti vyrobené z hmyzu.
Lokálnost nade vše
Vyznat se v tom všem není jednoduché. Pokud má člověk primárně environmentální záměry pomoci planetě, volba biopotravin nemusí být vždy ekologická. Pokud je spotřebitel vychovaný dnešní dobou zvyklý na pestrou stravu a globální trh, nejspíše zapláče. Mnoho bio i vegan potravin se k nám totiž dováží a navíc jsou v místě původu spíše škodlivým faktorem pro svou okolní krajinu.
Především u potravin, které lze vypěstovat i u nás, je výrazný rozdíl v uhlíkové stopě. Například mezi jablkem z Jižní Ameriky, ačkoliv s certifikátem bio, a běžným jablkem z místní farmy, která ale i přes relativní šetrný způsob fungování nedosahuje podmínek certifikátu.
Jak jsme na Obnovitelně.cz nedávno zmiňovali, jedním z největších znečišťovatelů planety je doprava. Dovoz potravin ze všech koutů světa pro pestrou stravu tvoří takovou ekologickou zátěž, že ji samolepky nevyváží. Už v roce 2005 BBC uváděla, že lokální produkty jsou daleko zelenější než bioprodukce.
Někdy je důležité koukat i na kontext jednotlivých produktů. Známým příkladem je třeba avokádo, které je pro své vlastnosti čím dál tím oblíbenější a je považováno za výživově vhodnou potravinu pro vegany. Jenže pěstování avokáda je poměrně problematická záležitost, která je spojena s velikým a nelegálním kácením pralesů v Mexiku a současně s ohromným množstvím vody, které rostliny potřebují. Podobnou historii má i široce využívaná sója.
Redaktor BBC Kerry Torrens upozorňuje, že ačkoliv jsou biopotraviny zdravější než jejich konkurence a ohleduplnější k životnímu prostředí, nemá smysl se držet pouze jich. Důležitější je pestrá a zdravá strava, především když je lokální. A navíc nemusí být ani tak drahá, pokud nakupujete u místních farmářů. „Mnoho z ekologických farmářů najdete na místních trzích, používají šetrné ekologické postupy, ale nemohou si dovolit dodržet finančně nákladnou certifikaci,“ dodává.
„To, co jíme, a jak se to vyrábí, má větší dopad na naši potravinovou uhlíkovou stopu než jen to, odkud to pochází a jak daleko to cestovalo,“ komentuje autorka studie Laura Enthoven, která se zaměřila na výpočet uhlíkové stopy dovážených potravin. Lokálnost podle ní také není vším, konec konců lokální farmy by často velké město neuživily.
Zkrátka, pokud stojíte před volbou, zda si koupit ovoce od místního zemědělce, o kterém ale víte, že své sady stříká pesticidy, nebo biojahody bez chemie ze španělské ekofarmy, nemáte snadné rozhodování. Možná je proto načase nespoléhat se na globální trh. Měli bychom podporovat ekologické zemědělství tak pestré, aby nám poskytovalo maximum možných lokálních biopotravin, a před touto volbou tak nebudeme muset stát.
Foto: Freepik