Doprava bude za pár let největším producentem emisí. Zaspala dekarbonizaci?
Růst emisí z dopravy posiluje především nehospodárný konzum. Řešení se hledá těžko, patří mezi ně ale například elektrifikace.
Kristýna Čermáková
2. 5. 2024
Podle statistických dat tvoří doprava osm procent celosvětových emisí skleníkových plynů. Pokud do čísel zahrneme i související infrastrukturu, jako jsou sklady a přístavy, dostaneme se dokonce na částku jedenácti procent. Navíc se navzdory celosvětové snaze dekarbonizovat emise pořád navyšují. Tento trend je zapříčiněný neustále se zvyšující poptávkou po zboží a přepravě z jedné poloviny světa na druhou.
Podle Climate Portal se tímto tempem navyšování podílu emisí stane doprava v roce 2050 vůbec největším znečišťovatelem emisemi skleníkových plynů na planetě. Konec konců již nyní podle dat IEA představuje doprava víc než třetinu emisí celého sekundárního sektoru. Statistiky krátce narušila koronavirová pandemie, kdy byla doprava dočasně pozastavena.
Když si tento sektor lehce přiblížíme, zhruba tři čtvrtiny nákladů přepravují lodě a nákladní auta, zbytek pak pokrývá letecká a železniční doprava. Jen lodě a auta tvoří 65 procent emisí dopravy. Lodě jsou sice oproti nákladním autům extrémními znečišťovateli kvůli množství spálených fosilních paliv, současně jsou ale vysoce efektivní díky velikému množství nákladu, které jsou schopné převézt.
Neudržitelné e-shopy a dovážky až do domu
Silniční doprava je na tom v konečném důsledku daleko hůř. A současně je odvětvím, které z celého dopravního sektoru nejrychleji roste. Podle Climate Portal je tomu jednak kvůli rozvoji e-shopů, a také má vliv stále běžnější doručení až do domu. Lidé si nechávají dovézt z obchodu po dvou houskách nebo jedno tričko přes polovinu světa. Že by společnost změnila své konzumní chování, přestala využívat levných obchodů ze zahraničí, především z Asie, nebo začala pro balíčky opět chodit až na prodejnu, to pravděpodobné příliš není. Osvětová snaha k nezneužívání možností systémů je přesto důležitou součástí dekarbonizace.
Je ale načase se zamyslet nad tím, jak zefektivnit a především „očistit“ nákladní dopravu. „Emise lze redukovat například elektrifikací vozidel, zaváděním vodíkového pohonu, zvyšováním efektivity přepravy pomocí softwarových řešení, uzpůsobováním budov pro udržitelnost a podobně,“ komentuje ředitel české a slovenské pobočky dopravce Raben Group Jakub Trnka.
Snižování uhlíkové stopy se podle něj nyní v praxi děje především snahou o co nejefektivnější využití přepravní sítě. Modelovým příkladem může být využití nákladního auta Cityliner se zadní natáčivou osou, která přesně kopíruje stopu tahače. Díky tomu se s ním dá vjet i do města, a může tak zastat práci, na kterou by jinak bylo potřeba několik dodávek. Cityliner navíc pojme až 27 palet, na jeden litr paliva tak rozveze větší množství nákladu než klasické 18paletové rozvozové vozidlo. Podobný typ řešení se osvědčuje svou praktičností a dostupností.
Řešení nabízí také nové technologie. Například Volvo dlouhodobě testuje vodíkové nákladní automobily, jak jsme na Obnovitelně.cz několikrát upozorňovali. Loni kamiony prošly i zkouškou na běžné silnici mimo testovací okruhy. Češi se na výzkumu také podílejí, vyvinuli například vodíkový palivový článek, který snižuje potřebné množství cenné a drahé platiny.
Pochopitelně se pak nabízí také elektrifikace náklaďáků. Vozy s dojezdem až 520 kilometrů nabízí například Scania. Právě kvůli poměrně nízkému dojezdu se tak zatím nepočítá s využitím nákladních aut na mezinárodní cesty, ale pro přepravu zboží ze skladu do skladu je vhodnou volbou. Podobné lokality se navíc často zaváží ještě brzy z rána za tmy, když odpoledne automobil zajede do depa, může se nabít ze solárních panelů přímo na střeše.
„Nulové emise výfukových plynů a nižší hlučnost otevírají možnosti přepravy zboží v místech, kam běžný nákladní vůz nesmí. Tichost elektrifikovaných nákladních vozů proto vytváří příležitost pracovat i mimo špičku a běžné přepravní hodiny,“ dodává společnost Volvo, která také nabízí nízkoemisní nákladní auta.
Snaha dekarbonizovat nestačí
Uvedená řešení jsou ale ekonomicky náročná, jak dokládá i Jakub Trnka. Společnost Raben si klade za cíl snížit do roku 2030 uhlíkovou zátěž na polovinu a do roku 2050 na nulu, přesto jsou zatím elektrifikovaná nákladní vozidla využívána jen částečně, hlavně kvůli nižším dojezdům a také kvůli ceně. Přesto je podle Trnky reálné stát se nízkoemisní a současně ziskovou logistickou společností.
Probíhá i pomoc na evropské úrovni, ať už rozvojem technologií, infrastruktury či dotační podpory. V celé Raben Group je zatím nejdále Polsko, které vlastní malou flotilu elektrifikovaných kamionů Volvo.
Trendy v logistice se kromě snižování uhlíkové stopy nesou ve znamení digitalizace, využití AI a automatizace. Tyto technologie mohou účinně redukovat prodlevy v různých operacích, eliminovat chybovost a zrychlit procesy. „Pokud půjdeme ještě dále, tak se v poslední době mluví například o využívání dronů v dopravě,“ dodává.
Emise v dopravě jsou zkrátka sektorem, se kterým je nutné brzy něco dělat. Podle deníku Guardian by do roku 2030 mohly tvořit až 44 procent celkových emisí v Evropě. Podle Williama Todse, výkonného ředitele společnosti Transport and Environment, je dobrou zprávou, že emise tím nejspíše dosáhnou vrcholu. Přesto ale pořád stoupají oproti dalším sektorům, které naopak dekarbonizují, a to třikrát tak rychle.
Úvodní foto: Unsplash