Posledních sto sýčků. Vzácné sovičce hrozí v Česku vyhynutí, záchrana přichází na poslední chvíli
Ornitologové završili tříletý projekt s cílem zabránit vyhynutí kriticky ohrožených sov. Nezbytná je především spolupráce s farmáři a majiteli pozemků.
Kristýna Čermáková
6. 5. 2024
V Česku zbývá zhruba posledních 100 párů sýčků obecných. Ochranáři z České společnosti ornitologické (ČSO) a Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO AVČR) v uplynulých třech letech proto zintenzivnili ochranářské i popularizační aktivity v rámci projektu Zachraňme sýčka. Ten byl podpořený grantem z Norských fondů a naplňoval opatření identifikovaná jako nezbytná v Záchranném programu pro sýčka obecného. Program schválilo Ministerstvo životního prostředí a jeho cílem je zajištění životaschopné sýččí populace v Česku.
Naprosto zásadní pro efektivní ochranu sýčků obecných je úzká spolupráce s farmáři a majiteli pozemků, kde sýčci hnízdí. „V dnešní době žije většina české populace sýčků na severozápadě Čech a většina obsazených lokalit se nachází na farmách. Mnoho našich aktivit proto probíhá v úzké spolupráci s farmáři, kteří jsou naši hlavní spojenci při záchraně této kriticky ohrožené sovy. Jsme rádi, že nám farmáři mnohdy vycházejí vstříc a pomáhají vytvořit vhodné podmínky pro sýčky, kteří jinak v české sterilní krajině s velkými lány nemají kde žít ani co lovit,“ sděluje Martin Šálek, koordinátor ochrany sýčků z ÚBO AV ČR a ČSO.
Právě velkoplošné intenzivní zemědělství vedoucí k úbytku krajinných prvků a ztrátě biologické pestrosti krajiny je hlavním dlouhodobým důvodem, proč sýček, podobně jako jiné druhy ptáků zemědělské krajiny, ubývá. „Z naší dříve nejpočetnější sovy čítající desítky tisíc párů je nyní sova nejohroženější, jejíž páry se počítají už jen na desítky. V Záchranném programu jsme navrhli a plnili celou řadu aktivit, jak sýčky co nejefektivněji podpořit,“ doplňuje Šálek.
Mezi důležité ochranářské aktivity v terénu patří zabezpečování či odstraňování potenciálně nebezpečných „technických“ pastí, kde by sýčci mohli uhynout. „Jedná se například o umisťování plováků do sudů a napáječek a zabezpečování komínů, okapů či trubek. Zároveň s farmáři domlouváme vhodný způsob hospodaření v okolí hnízdišť – například mozaikovou seč travních porostů, zmenšování velikosti půdních bloků, výsadbu stromů a keřů či instalaci berliček. Se správci silnic pak dojednáváme nesekání silničních okrajů, aby nízká tráva nelákala lovící sýčky, kterým by pak hrozila srážka s autem,“ vysvětluje Zuzana Holubová, terénní pracovnice projektu „Zachraňme sýčka“ z ČSO.
Přikrmování mláďat i osvěta zemědělců
Velká část sýčků hnízdí ve speciálních budkách. V rámci projektu ornitologové na vhodné lokality nainstalovali 50 nových budek ve Středočeském, Ústeckém a Libereckém kraji. Součástí této aktivity je také zabezpečování všech stávajících hnízdišť proti sýččím predátorům, jako jsou kuny a kočky.
V oblastech s nedostatkem přirozené kořisti, především hrabošů, ornitologové přistoupili k přikrmování. V době péče o snůšku a vylíhlá mláďata poskytují sýčkům laboratorní myši, aby zvýšili počet a kondici mláďat a snížili energetické výdaje rodičů, kteří pak mají i větší šanci na přežití. Hnízdění je pro sýččí pár velmi náročné období, kdy při hledání kořisti významně ztrácejí energii a při zhoršených podmínkách (například loviště je daleko od hnízda či během chladného počasí) mohou opustit snůšku či vyčerpáním až zahynout.
Důležitou součástí projektu je také výzkum. „Na základě modelu vhodnosti prostředí navrhujeme oblasti, které jsou pro ochranu sýčků nejdůležitější a kam tedy směřovat jejich ochranu. Jinými slovy, kde má ochrana sýčků smysl. Významně to pomůže například i při repatriacích, tedy vypouštění sýčků odchovaných v lidské péči. V minulosti se již stalo, že sýčci byli vypuštěni na místa, kde neměli dostatek potravy ani vhodné místo k hnízdění, a nepřežili,“ vysvětluje Šálek.
Pro malé a izolované sýččí populace v Česku je problematické i příbuzenské křížení, které by mohlo vést ke snížení reprodukce, tělesným deformacím či nižší schopnosti adaptace na měnící se prostředí. „Průběžně proto monitorujeme genetickou variabilitu, abychom zjistili, jaký vliv na populaci má příbuzenské křížení. Dále můžeme vyvodit, zda dochází k přeletu jedinců na delší vzdálenosti či míru příbuznosti mezi jedinci v rámci subpopulací,“ vysvětluje Šálek.
Kromě toho v rámci projektu proběhlo také sociologické šetření mezi zemědělci s cílem zjistit, za jakých podmínek jsou zemědělci ochotní se zapojit do ochrany sýčka.
Součástí projektu byla také osvětová činnost. „Pravidelně jednáme se stovkami lidí v terénu, veřejně přednášíme o sýčkovi a vytvořili jsme komiksový plakát do škol o ochraně sýčka. Také jsme sepsali brožuru pro zemědělce, samosprávu či zahrádkáře o vhodné úpravě travních porostů. Vytvořili jsme web pro farmáře s vhodnými opatřeními pro ptáky zemědělské krajiny a pravidelně informujeme na webu a sítích,“ doplňuje Holubová.
Ornitologové každoročně prostřednictvím monitoringu zaznamenávají počet houkajících samečků a narozených mláďat, aby měli přehled o úspěšnosti sezóny. Ucelená data o výskytu a hnízdní biologii sýčků napříč celou republikou je možné získat jen díky spolupráci celé řady ornitologů a dobrovolníků.
Text: TZ ČSO
Foto: Jiří Hornek (TZ ČSO)