Vypouklé oči, krátký čumák a zdravotní problémy. Odborníci volají po zákazu chovu znetvořených psů a koček

Francouzský buldoček, perská kočka nebo i čínští chocholatí psi. Co mají tato šlechtěná plemena společného? Jsou roztomilá, populární a současně podle ochránců zvířat „týraná chovem“. Proti chovu různě vzhledově postižených zvířat, ačkoliv se výsledek může zdát mnoha majitelům jako velmi líbivý, se začínají stavět nejen neziskové organizace, ale už také státní nebo vystavovatelské organizace.

Malé chrochtající štěňátko cupitající na vodítku vyvolává obvykle mezi lidmi vlnu zájmu a nadšení. Milovníci buldočků, mopsíků a dalších takzvaných krátkolebých zvířat si je vybírají právě pro roztomilý vzhled, často připomínající lidské miminko. Jenže veterináři a ochránci zvířat jsou z jejich existence nešťastní.

V posledních letech proto vzniká mnoho iniciativ i na státní úrovni, jak chovu těchto psů zamezit. V ideálním případě by legislativní zákroky měly zamezit tomu, aby se v chovu krátkolebých psů pokračovalo. Pro přímo vybraná plemena to ale nemusí znamenat konec, jen zpřísnění chovu. Rozhodnutí navíc vyvolává nevoli mezi chovateli a milovníky těchto plemen.

Tip: Najít a usvědčit pytláka je obtížné, často se jedná zároveň o myslivce

Ochránci zvířat, pořadatelé výstav nebo i vládní činitelé pak opakují, že zákazy nemají přímo potlačit chov těchto psů, ale měly by donutit jejich chovatele k ozdravení chovu. Pokud budou mít krátkolebá plemena (či psi s jinou dědičnou vlastností, která jim komplikuje zdravý život) zdravější budoucnost, dveře jim zůstávají otevřené.

Vystavovatelé a chovatelé těchto psů argumentují původem svých miláčků, který sahá občas i stovky až tisíce let zpět. Jenže jak některé organizace poukazují, chov psů v posledních několika letech překonal historické rekordy. Ti psi, kteří by dříve pro svou vlastní vizáž nebyli schopni rozmnožování se, by zkrátka vyhynuli. Nyní je ale díky moderní veterinární medicíně reálné udržet na živu i v chovu často zcela nepřirozeně stavěné jedince.

Týráni chovem

Snahou ochránců zvířat bývá obecně zamezit dalšímu pokračování chovu psů, kteří jsou podle nich týráni chovem. Jednou z takových organizací je i německý projekt QUEN, který bývá považován za nejpřísnější, ale současně i za nejúspěšnější. Vychází totiž přímo z německé a evropské legislativy. Právě na tu evropskou a nikým nevymáhanou legislativu se ochránci odkazují.

Ochránci z organizace QUEN se vymezují především proti psům, jejichž plemenný standard sám o sobě povoluje různé dědičné nebo růstové vady bránící ve zdravém životě. Týká se to jednak brachycefalických plemen (tedy psů s krátkým čumákem, kteří ve vysokých teplotách nemohou dobře dýchat), psů barev merle nebo psů, kteří nemají srst.

Psali jsme: Rybářsky nevyužitý rybník se stal ptačím rájem. Slétá se tam až 204 druhů ptáků

„Autoři tohoto serveru jsou přesvědčeni, že je třeba vyvarovat se záměrného chovu zvířat s takovými vadami, protože u všech chovatelů nelze předpokládat takové specializované odborné vlastnosti a nelze zcela vyloučit neplánovaná páření,“ komentují na stránce Qualzucht. Slovo qualzucht v němčině znamená prosazování zvířecích vlastností, které jim samým způsobují bolest a utrpení.

Dosáhnout svých požadavků se snaží skrze omezení výstav. Mnoho chovatelských klubů má totiž pro uchovnění svých psů podmínku úspěšně absolvované výstavy s určitým hodnocením. Pokud ale zvíře nebude pro svůj samotný vzhled připuštěno k účasti, jeho chovatele budou muset změnit svůj přístup k chovu, aby mohli ve své činnosti pokračovat.

Německá legislativa také uvádí, že je zakázáno vystavovat psy, u kterých byly části těla, zejména uši nebo ocas, zcela nebo částečně amputovány. Dále se to týká psů, kteří mají dědičně podmíněny poruchy chování spojené s utrpením, dědičně jim chybí části těla nebo jim nesprávně pracují orgány a způsobují tak bolest či utrpení. Také je zakázáno vystavovat psy, jejichž držení těla je možné pouze s bolestí či utrpením, doslovně popisuje zákon.

Cesta za snahou o poctivý welfare zvířat započala v dobách, kdy se přestávaly akceptovat kupírované části těla psů, jako jsou uši nebo ocas. Aby bylo možné legislativu lépe vymáhat, pes, který má kupírované uši, nesmí vstoupit do mnoha zemí nebo se zúčastnit řady aktivit. Pro jeho majitele to pak může znamenat velké omezení. Psi s kupírovaným ocasem se pak rozlišují, stále ještě je tolerováno zastřihávání ocasu například loveckým plemenům, u jiných je to ale již považováno za týrání.

Přidá se také Česko?

Legislativu, kterou prosazuje organizace QUEN, přijalo v různých formách také Norsko, Rakousko a Švýcarsko. Ve Velké Británii i ve Spojených státech současně vznikají iniciativy, které se snaží o totéž. Studie, na kterou se odkazuje deník Telegraph, pak zjistila, že alespoň jedna pětina krátkolebých psů v životě podstoupila operaci související s fyziologickým postižením spojeným s dýchacími, pohybovými či rozmnožovacími problémy.

Velká Británie se často označuje za kolébku mnoha plemen a velké množství tělesně deformovaných psů pochází právě z Anglie, od buldoků přes King Charles španěly. Omezením chovu těchto psů by vlastně zatratila část své historie. I proto je britský chovatelský Kennel club proti zákazům chovu těchto psů.

Tip: Už dva vlci letos nepřežili střet s autem

Jeho postoj je takový, že je třeba do budoucna více spolupracovat s chovateli a veterináři a snažit se plemena více ozdravit. Podle ochránců zvířat je to ale nefunkční přístup, o který se snažili posledních několik let. Proti nim jde ale trend obliby těchto psů a také sociálních sítí, kdy roztomilejší (a zdeformovanější) pes bývá populárnější než jeho zdravější protějšek.

Alternativním přístupem, který není tak striktní a zatím se prosazuje na zbytku evropských výstav, je kontrola a test brachycefalického obstruktivního syndromu (BOAS). Tedy test, zda je pes v dobré zdravotní kondici, že mu ani jeho vzhled nepřekáží v aktivním životě. Pokud jím psi projdou, jsou zatím v tuzemsku považováni za chovu schopné.

Je to ale zatím jen plán, který představili zástupci chovatelských klubů anglických buldoků, francouzských buldočků a mopsů. Doufají, že tak zabrání podobně přísným legislativním krokům, které jsou zaváděny ve zbytku světa. Zatím jsou ale testy nepovinné.

„Velmi důležité je, že zátěžové testy by měly probíhat v jednotlivých zemích stejně a že se tedy nejedná jen o jednu zemi, ale o snahu plošného ozdravení chovu plemen, která se chovají několik století a stále mají pro svoji povahu velké množství příznivců. Neméně důležité je, aby se členové klubů zastřešujících inkriminovaná plemena vyšetření nebránili,“ popisuje na serveru ecanis.cz veterinářka Vladimíra Tichá.

Psali jsme: Nebezpečné sršně opět v Česku. Přivezl je kamion z Francie

Pravidla, která zcela omezují chov konkrétních plemen, jsou podle ní ale zbytečně striktní. Ne každý jedinec je totiž problematický a trpí brachycefalickým syndromem. „Pravdou ale je, že snaha omezit chov psů s přehnanými exteriérovými znaky a se zdravotními problémy je zcela na místě. Bohužel je pro celou řadu lidí určitý extrém ve vzhledu psa nebo v jeho povaze přitažlivý. Stačí si vzpomenout na popularitu čivavy Fofoly,“ dodává Tichá.

Zákazy chovu

Průkopníkem v přísné legislativě je Holandsko. Od loňského roku tam platí zákaz chovu psů s krátkým čumákem. Omezení vešlo v platnost po krátké přechodné době, kdy měli chovatelé poslední možnost dokončit své plánované vrhy štěňat. Země se rozhodla omezit chov všech psů, kteří mají délku čenichu kratší než třetinu délky lebky.

Pro zjednodušení uvádějí Nizozemci pár základních kritérií, jak poznat zdravé plemeno. Pes by neměl v klidovém stavu chroptit a měl by mít otevřené nozdry. Délka čenichu by měla být alespoň do poloviny délky lebky, ideálně spíše více. Oční bělmo by nemělo být vidět, tedy žádné vypoulené oči, jako se tomu stávalo u malých plemen. V praxi se proto bude jednat o naprosté ozdravení plemen, jako je mops, francouzský i anglický buldok, kavalír King Charles španěl, čivava nebo pomeranian.

Neznamená to ovšem naprostý zákaz chovu drobných psů. Pokud pes splní zdravotní podmínky, tedy bude sice daného plemene, ale nebude mít čenich menší třetiny své lebky, může být i nadále připuštěn do chovu. Zda podmínky splní, nebo ne, rozhodne veterinář. V případě, že dojde k nakrytí zdravotně neschváleným psem, bude po chovateli vymáhána pokuta.

Mezi první chovatele, kteří porušili zákon a chovali na jedincích s příliš krátkým čumákem, patří například chovatel anglického buldoka, který obdržel pokutu 6000 eur, chovatel perských koček, který musí zaplatit 2250 eur, nebo chovatel čivav, jehož psi neprošli veterinárním testem a následně se ukázalo, že skutečně nesplňují minimum délky čumáku.

Kočky také

Holandsko nyní připravuje legislativu, která zamezí i obchodování s dotčenými plemeny ze zahraničí. „Jako veterinářka jsem téměř každý den potkávala nemocné psy a kočky. Je frustrující vidět, kolik z nich trpělo kvůli dědičným nemocem nebo extrémnímu vzhledu, pro který byli šlechtěni. Mnoha z těchto utrpení by se přitom dalo zdravým šlechtěním a genetickou rozmanitostí předejít,“ komentuje veterinářka Kelly Kessen.

Tip: Zavalitý predátor opět spatřen na Křivoklátsku. Kočka divoká může měřit přes jeden metr

Tato problematika se týká nejen psů. Některá šlechtěná plemena koček mají podobné problémy. Krátký čumák kromě problémů s dýcháním přináší také často i nemoci očí. Kulatý tvar hlavy a nos „zaražený“ příliš do lebky způsobuje, že na oči, laicky řečeno, nezbývá dostatek místa. Kočky kvůli tomu trpí šilháním, slzením či mžouráním.

Projevuje se to nejčastěji neustálým výtokem z očí po stranách čumáku. Stejně jako u psů to Nizozemci vyřešili zákazem chovu a doufají, že přísná opatření donutí chovatele a milovníky těchto koček začít pracovat na dědičných znacích plemene a ozdravit chov.

Foto: Unsplash