Peksa: Upínat se k jádru je lehkovážné, obnovitelné zdroje si najdou cestu trhem samy

Mikuláš Peksa (Pirátská strana) je europoslancem od roku 2019 a podporuje myšlenku jednotné Evropy. Energetické cíle a postupy není možné aplikovat plošně na všechny státy stejně, je třeba umožnit volnější trh a obnovitelné zdroje si cestu najdou, vysvětluje v rozhovoru pro Obnovitelně.cz. Varuje před fosilní lobby velkých hráčů, která může negativně ovlivnit českou energetickou budoucnost i nezávislost, i před budoucností zelené transformace, pokud ve volbách zvítězí populistické strany.

V posledních měsících je velkým tématem na poli energetiky možná dostavba Dukovan. Není jisté, kolik nakonec bude mít bloků, kolik bude stát, ani jaká společnost získá zakázku. Má podle vás tendr na rozvoj jaderné energetiky přesto smysl?

Na energetiku se dívám z celoevropského pohledu. V první řadě technologicky neutrálně. Je klíčové, aby fungoval energetický trh jako takový, aby do něj měli stejnou příležitost vstoupit nejen velcí hráči, ale i střední a malé podniky. A aby se to stát nesnažil nějakým způsobem ohýbat a znevýhodňovat je.

Osobně jsem docela překvapen, jak je ten tendr nyní nastaven. Z původně plánovaného jednoho reaktoru narostl na čtyři. Investice dva biliony korun, se kterou se počítá, bude největší státní investicí do podnikání v historii samostatné České republiky. Nic podobného jsme tu zatím neměli. Proto si myslím, že je třeba to více zvážit, lépe konzultovat i diskutovat. I s ohledem na předpokládané ceny na trhu.

Je podle vás pro Českou republiku rozšiřování jaderných reaktorů nezbytné?

To si úplně nemyslím. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se dynamicky vyvíjí trh kolem nás a jak dlouho celý ten projekt bude trvat, pak můžeme efektivně předpokládat, že výstavba těch čtyř bloků bude trvat zhruba dvacet let. To znamená, že se bavíme o roce 2040 a později.

• Tip: Klientům Maliny se krátí čas. Skupina firem nabídla nové řešení problémů holdingu

Zároveň vidíme, že produkce energií v okolních zemích roste o srovnatelné řády každý rok. Typicky to, co z trhu zmizelo odstavením šesti německých jaderných bloků v letech 2021 a 2022, už bylo efektivně a kompletně nahrazeno jinými zdroji. Upínat se k jádru v této situaci mi připadá lehkovážné.

Čeká nás vůbec budoucnost energetické soběstačnosti, nebo se budeme zkrátka muset smířit s dovozem kvůli nedostatku českých obnovitelných zdrojů?

Je třeba si uvědomit, že my někdy dovážíme a někdy vyvážíme. Výroba elektřiny je věc, která je závislá v čase a různé zdroje fungují různě, je to provázané. K zákazníkům se pak dostává ta elektřina, která je v danou chvíli prostě nejlevnější.

A právě toho bychom se měli snažit využít, pokud je v dané situaci výroba elektřiny v Česku drahá, tak je legitimní, aby se k českým spotřebitelům a podnikům dostávala levnější elektřina ze zahraničí a naopak. Pokud v zahraničí vidíme obchodní příležitost, že je možné naši elektřinu vyvážet a přiměřeně na tom vydělat, případně poskytnout pracovní místa v České republice, tak mi připadá legitimní tyto příležitosti využívat. A to vše se mění v čase a závisí to i na přírodních podmínkách.

K příklonu k dostavbě jaderných reaktorů se pojí pojem energetická nezávislost, přitom uchazeči jsou jen dva a volíme mezi Francií a Jižní Koreou. Někdo taky bude materiál dovážet. Jak to vnímáte?

Pojem nezávislost je vždy naprosto fiktivní. Česká republika jako taková nemá pod kontrolou všechny zásobovací řetězce, ať už v energetice, ve strojírenství nebo v čemkoliv jiném. To znamená, že kdybychom si představili, že přestaneme fungovat bez společného evropského trhu, naše ekonomika se obratem zhroutí.

Těch věcí, které tady nevyrábíme, ale jen je dovážíme a jsou klíčovou komponentou pro nějaký konkrétní výrobní proces, je tolik, že neexistuje způsob, jak hypotetickou nezávislost vybudovat.

Máme šance splnit energetické cíle Evropské unie bez jádra?

Já jsem velkým příznivcem toho, aby se cíle nekladly na jednotlivé země, když máme společný evropský trh. Těžko činit nějakou zemi zodpovědnou za to, že nějaká firma, která podniká i na jejím území, někde jinde vypouští emise. To zkrátka nelze rozpočítávat tímto způsobem.

• Psali jsme: Rakvice mají první biometanovou stanici na jižní Moravě

Argumentovat tak, že bychom měli podporovat jeden nebo druhý zdroj, jen abychom splnili podčást plánu, mi připadá nesouvisející.

Je tedy možné, že by v budoucnu Evropa rozvolnila své cíle pro jednotlivé země?

Myslím si, že to není věc k debatě. Evropská unie je vázaná pařížskou klimatickou dohodou stejně jako ostatní hráči na této planetě. Má nějaký uhlíkový rozpočet, se kterým pracuje. Můžeme si říct, že uhlíkový rozpočet budeme čerpat rychleji nebo pomaleji, ale limitů bychom se měli držet. Osobně si myslím, že ho v danou chvíli čerpáme spíš zbytečně rychle, že bychom si ho měli šetřit do budoucna.

Je reálné, aby se například evropské státy společně shodly na dlouhodobé koncepci, než aby prosazovaly své cíle jako jednotlivé země?

Nemyslím si, že by měla Evropa fungovat jako Sin City, tedy že by někdo z Bruselu nebo z jiných hlavních měst kreslil do mapy, kde má stát jaká elektrárna. Ale myslím si, že by to mělo fungovat tržně, příležitost zapojit se by měli dostat všichni, kdo chtějí v energetice podnikat. Trh najde sám nejefektivnější řešení.

Věřím tomu, že dáme-li příležitost malým a středním podnikům, tak ty obnovitelné zdroje, které jsou pro ně ideální příležitostí k podnikání, nakonec převáží. Cenově vycházejí nejvýhodněji, a když jim nebudeme bránit v přístupu na trh, tak nakonec převládnou a zajistí tak dekarbonizaci energetiky.

Řešení je tedy podle vás například v investičních dotacích malých nebo průmyslových podniků pro rozvoj obnovitelných zdrojů?

Nejspíš tím nemyslím dotovat energeticky neúsporné provozy. Myslím si, že cesta v podpoře je spíše v rozvoji infrastruktury. Musíme v první řadě zajistit, aby bylo možné energii snadno a efektivně sdílet, aby se dostala od těch, kteří efektivně produkují, k těm, kteří ji spotřebovávají.

• Psali jsme: Rozvoj agrovoltaiky, akcelerační zóny i podpora dětských skupin. Ministři nastínili své nejbližší plány

Pokud promažeme tento mechanismus, který je v současné době v Česku naprosto neskutečnou byrokracií, tak tržní síla a efektivita obnovitelných zdrojů přirozeně převáží.

Jak jste se nedávno vyjadřoval na Twitteru, uhelná energetika nejspíše brzy skončí. Co potom bude s aktuální uhelnou lobby? Varoval jste před konáním například Křetínského EPH.

Je tam velká snaha ze strany uhlobaronů zajistit si další přežívání uhelné energetiky dotacemi, respektive kapacitními platbami, kterými by jim stát nebo Evropská unie přispívali na stabilizaci sítě. A to podle mě není dobře, uhlí stabilizuje za velmi drahé ceny a současně je ekologicky neefektivní.

Když se v síti objeví rozdíly nebo cenové pohyby, dává to obchodní příležitost těm, kdo jsou schopni poskytovat stabilizační kapacity jiným způsobem. V Česku je poměrně hodně domácností, které používají elektřinu k ohřevu. A ten se dá v čase poměrně dobře regulovat.

Pokud by byl využíván jako odpověď na straně poptávky pro výkyvy elektrické sítě, tak je Česko schopné se efektivně zestabilizovat čistě tím, že se povely budou zapínat a vypínat bez potřeby uhlí. Proto bych již uhelnou energetiku nechal být a rozhodně bych ji nedotoval. Vidím zkrátka příležitost k modernizaci a rozvoji inovativních řešení.

Blíží se volby, jaká budou tentokrát klíčová témata v energetice?

Na té evropské úrovni jsme se již dostali do stavu, že máme integrovaný a liberalizovaný trh v rámci celé Evropy. Problém je spíše v národní implementaci, která je zanesená byrokracií. Případně u nás technologie čekají na modernizaci a digitalizaci, které jsou potřebné pro fungování České republiky v rámci společného trhu.

Myslím si, že je nutné zajistit energetice především stabilitu a dobré nastavení stávajícího právního prostředí, které máme, a snažit se ho neměnit. Musíme mít možnost odstartovat nové projekty, rozvíjet je a škálovat je nahoru směrem k větší prosperitě.

• Tip: Debatě o Green Dealu škodí zdůrazňování zákazů. Bavme se spíš o tom pozitivním, radí experti

Nepochybně tady je také riziko, že zvítězí různé eurofobní nacionalistické strany jako je německá AfD, česká SPD a podobně, které mají v úmyslu napadat Green Deal. To by rozbilo právě právní nastavení evropského trhu, případně zrušilo systém emisních povolenek. Zhroutila by se jakákoliv dlouhodobá vize současné a budoucí energetiky. Vrátili bychom se tak zpátky na začátek.

Pokud by vyhrály tyto a další populistické strany, ohrozí to podle vás zelenou transformaci jako takovou?

Nepochybně to mají v úmyslu. Problém je, že některé i mainstreamové strany, typicky bych jmenoval velkou část Evropské lidové strany, kam spadá z českých KDU-ČSL, TOP 09 a případně i STAN, tak ty zvažují, že by se k tomu úsilí připojily. Ale otázka je, do jaké míry.

Bezpečné to každopádně není a myslím si, že pro budoucnost Evropy by bylo dobré, kdyby tyto konzervativní strany neměly většinu.

Foto: Archiv Mikuláš Peksa