ČEZ dohodl výstavbu větrných elektráren už s deseti obcemi. Zájem rychle poroste, věří Kalina
Velká část nových obnovitelných zdrojů bude fotovoltaických, větrné parky v Česku vznikají jen pomalu.
Pavel Hejkrlík
20. 2. 2024
Největší překážkou pro výstavbu jsou potřebné změny územních plánů. Pomohou i společné projekty s jednotlivými obcemi. Až někde reálně větrnou elektrárnu ve spolupráci s obcí postavíme, zájem rychle poroste, říká Jan Kalina, ředitel divize obnovitelná a klasická energetika společnosti ČEZ.
Jan Kalina pracuje ve Skupině ČEZ už od roku 1992. Zastával různé pozice, především v oblasti nákupu a správy majetku. Od roku 2012 do roku 2015 byl obchodním ředitelem a členem představenstva v Severočeských dolech. V letech 2016 až 2018 působil jako předseda představenstva společnosti ČEPS. Od března 2020 byl generálním ředitelem a jednatelem společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje. V červnu 2021 se stal členem představenstva ČEZ a zároveň ředitelem divize obnovitelná a klasická energetika.
Pro celou Skupinu ČEZ je výzvou přechod na obnovitelné a nízkoemisní zdroje energie. Které kategorie v mixu hrají prim?
Na celkovém mixu OZE se z největší části podílejí vodní zdroje, instalovaný výkon je 1400 megawattů (MW). Stávající výroba z OZE není vysoká, zejména co se týče větrných elektráren. V České republice máme pouze čtyři stroje, ale pracujeme na rozvoji.
Ideální mix mezi fotovoltaikou a větrnou elektrárnou podle instalovaného výkonu je přibližně 1:1, ale to bohužel v rámci ČR pro nás dosažitelné nebude. Zatímco postavit fotovoltaiku je záležitost třeba tří let, u větrných elektráren je to klidně pět, sedm let i více. Máme proto výrazně více fotovoltaických elektráren a poměr bude vždy v neprospěch větrných elektráren.
Kolik obnovitelných zdrojů ČEZu bylo připojeno do sítě v roce 2023? A jaký je plán pro letošní rok?
V roce 2023 jsme zprovoznili jednu fotovoltaickou elektrárnu v Křižanech v Libereckém kraji, jejíž instalovaný výkon je 4 MW. Do konce roku jsme stavebně dokončili dalších 6 projektů, celkem bezmála 30 MW. Pro další projekty máme dokončená výběrová řízení a zahájili jsme koncem roku jejich výstavbu.
Za loňský rok je to v součtu asi 80 MW a letos počítáme, že dostavíme 200 až 300 MW. Náběh je pomalý, postupně žádáme o změnu územních plánů, o stavební povolení, o připojení do sítě. Až skončí lhůty, vylétne vše nahoru. Často je také velký projekt rozdělen na několik menších parků a instalovaný výkon pak najednou o hodně poskočí. Letos zahájíme náš zatím největší projekt v severních Čechách na složišti ve Vysočanech, který bude mít asi 115 MW.
V loňském roce byl podíl větrných a solárních elektráren na celkovém energetickém mixu České republiky necelá čtyři procenta. V Evropské unii je to přitom 22 procent. Jak vidíte další vývoj?
Zavázali jsme se do roku 2025 postavit 1,5 GW nového výkonu, do roku 2030 šest GW v obnovitelných zdrojích. Z této sumy bude jen něco přes 200 MW výkonu větrných elektráren, největší část bude mít podobu fotovoltaických elektráren, k tomu stávající malé a velké vodní elektrárny.
U fotovoltaiky nerozlišujeme v ČR lokality podle osvitu, na celém území je to přibližně stejné. Ovšem větrných lokalit je u nás o hodně méně. Historicky ideální byly Krušné hory, ale tam je plošný zákaz výstavby kvůli vlivu na krajinný ráz. Na druhou stranu výroba z fotovoltaické elektrárny je mírně přes 1000 hodin ročně, zatímco u větrné elektrárny je to 2200 až 2600 hodin. Navíc na rozdíl od fotovoltaiky vyrábí větrné elektrárny i v noci.
Co brání většímu rozvoji větrných elektráren? Obce je nechtějí povolovat?
U větrných elektráren je to z nejrůznějších důvodů, i legislativních. Z hlediska akceptovatelnosti těchto strojů ze strany veřejnosti je to běh na dlouhou trať. Například v Německu jsou veřejností více akceptovány. Větrná elektrárna je také oproti fotovoltaice dražší na instalaci i údržbu.
Jeden instalovaný megawatt stojí přes 1,5 milionu eur. Tím, jak jsme malá země, bývá výstavba více ovlivněna i letovým provozem, vojenskými i civilními radary, které větrné elektrárny mohou rušit, a povolování je o to složitější. Nemáme moře, většina nejnovějších parků větrných elektráren v zahraničí se přitom staví offshore.
ČEZ se v rámci výstavby chystá jít cestou společných projektů s některými obcemi. Jak budou projekty nastavené? Obce získají podíl v nově založených firmách?
Vznikne specializovaná společnost za účelem výstavby příslušného větrného parku. Obec do projektu na začátku vstupuje pěti procenty a přináší pomoc při developmentu, změně územního plánu, přispívá k výstavbě. Poté má možnost participovat na výnosech z další výroby, nebo nám může za jasně definovaných podmínek pět procent odprodat zpět.
Pro obce je to finančně zajímavé, vnímají to tak i občané a vůle vyjít nám vstříc je při takové výstavbě větší. Souhlas jedné obce často ovšem nestačí. Větrná elektrárna může vadit sousední obci, takže se to řeší spíše na úrovni celých mikroregionů až krajů.
Kolik větrných projektů máte ve fázi přípravy nebo rozjednání?
Kolegové objíždějí obce a mluví se zastupiteli. Už navštívili přes 150 míst a zmíněnou dohodu máme už s více než deseti obcemi v republice. Myslím, že až někde reálně takovou elektrárnu ve spolupráci s obcí postavíme, zájem rychle poroste.
Lidé se totiž budou moci přijet zeptat občanů, kteří u větrných elektráren bydlí, zda jim vadí, případně jaké pro ně má výhody. Ukázaná platí a funguje. Neplatí, že jsou větrné elektrárny hlučné. V těsné blízkosti elektrárny je pouze slyšet svist lopatek. Když je elektrárna na rovině na stejné úrovni jako obec a fouká vítr, tak ten lehce přehluší svist elektrárny.
Plánujete rozvíjet i vodní zdroje nebo u nich půjde jen o modernizaci?
Máme 74 soustrojí na 36 vodních elektrárnách. U 40 soustrojí na 20 elektrárnách došlo za poslední roky k modernizaci. Významně jsme navýšili jejich výkon a spolehlivost, výroba ale samozřejmě závisí na množství vody v daném roce. Podnikáme se živly a nikdy to není tak, že zároveň svítí slunce, prší i fouká.
Pro nové vodní elektrárny není moc prostor, podobné projekty by byly i z ekologického hlediska obtížně obhajitelné, protože se tím vždy změní daná lokalita. Máme sice v plánu jednu menší přečerpávací elektrárnu, ale to není přímo zdroj, ale spíše forma akumulace. V rámci modernizace měníme také dva ze čtyř strojů na Orlíku za reverzní, umožní čerpat vodu z Kamýku do Orlíku a zpět. Vytvoří se tím akumulační kapacita dalších 700 megawatthodin (MWh).
S nadsázkou se dá říct, že vybudovat OZE o výkonu šesti gigawattů do roku 2030 je trojnásobek výkonu Temelína. Co je největší překážkou či výzvou ke splnění?
Většinou není v souladu územní plán a bez jeho změny nejsme schopni stavět. Z tohoto důvodu zaniká až 30 procent záměrů. Rozvíjí se i distribuční síť, ale některé největší parky ani nebude možné z hlediska jejich výkonu připojit do distribuce a bude tak nutné vybudovat připojení přímo do přenosové soustavy ČEPS.
Jedná se zejména o plánované parky v severních Čechách kolem elektrárny Prunéřov, Tušimice, tedy na území existujících dolů a výsypkách elektráren. Závisí to ale na změně zásad územního rozvoje Ústeckého kraje a vyvedení výkonu do přenosové soustavy.
Je v silách ČEZ splnit tento ambiciózní cíl?
Existuje studie, která říká, že do roku 2030 by v ČR bylo možné vybudovat až 17 GW v OZE. Je to tedy ještě výrazně více, než chce stavět ČEZ. Ambice splnitelná je, ale narážíme samozřejmě na překážky.
Kromě jiného je to i kapacita distribuční a přenosové sítě. V místech, kde je ideální plocha pro fotovoltaiku, třeba není k dispozici vedení nebo je již natolik zatížené, že tam už nic dalšího připojit nelze. Vznikají tak časové nesoulady mezi naším přáním něco stavět a možností takové zdroje připojit.
Ploch je jinak v republice relativně dost. Kolegové zhodnotili 117 tisíc hektarů, z nichž je ovšem použitelných asi 9 tisíc hektarů. Předpokládáme, že na nich budeme mít projektové záměry na instalovaný výkon asi 8000 MW. Reálných projektů máme v tuto chvíli asi 5300 MW, což se těm deklarovaným šesti gigawattům z OZE už blíží. U projektů je velká úmrtnost, nefunguje to tak, že každý projekt, který si nadefinujeme, se podaří dotáhnout do realizační fáze.
Zmínil jste administrativní a časovou náročnost vyplývající z veškerých náležitostí a povolení, které je třeba získat. Stíhá legislativa dynamický rozvoj a z něj pramenící potřeby?
Na problémy narážíme zejména v rámci nesouladu s územními plány a zásadami územního rozvoje krajů, v obou případech vše trvá dlouho. Jakmile je ale projekt v souladu s územním plánem, stavební úřady pak fungují docela dobře.
Díky LEX OZE I už nebude nutné měnit územní plány na některých územích. Lex OZE II se týká komunitní energetiky a přináší možnost plánovacích smluv. V Lex OZE III snad konečně dojde k definici akumulace, která zatím není ukotvená v energetickém zákoně. Poté bude možné využívat akumulaci i pro poskytování služeb pro přenosovou soustavu.
Uvítali bychom změnu pravidel pro využití akumulace v rámci fotovoltaické elektrárny. Když totiž v rámci fotovoltaiky postavíme akumulátor, tak jej nemůžeme využívat k ničemu jinému, než k vyrovnávání odchylek té konkrétní fotovoltaiky, a nemůžeme poskytovat služby pro soustavu. Tím pádem často nedává ani ekonomicky smysl tam akumulátory stavět. A to je škoda, protože soustava to potřebuje.
V letech 2024 až 2025 chcete stavět bateriová úložiště v areálech uhelných elektráren. Proč?
Jediná možnost, jak dnes můžete postavit a provozovat akumulační úložiště nebo bateriový systém a poskytovat z něj služby soustavy, je tak, že je „schovaný“ za točivým strojem a je součástí klasické elektrárny bez změny výkonu hlavního stroje či generátoru.
Díky baterii může navýšit i snížit výkon podle potřeby a nemusí se měnit výkon stroje. Není to samostatně stojící bateriové úložiště, je zapojené do stávajícího bloku elektrárny. Používá se i pro stabilizaci sítě pro případy potřeb napájení bez nějakých výchylek. Zatím neexistuje definice samostatné akumulace v energetickém zákonu, jde proto o jediný způsob, jak to lze dělat. Aktuálně máme v přípravě dva projekty. Jakmile se změní legislativa, bude jich určitě více.
Jak se daří projektům ČEZ v zahraničí a plánujete větší investice?
Ve Francii máme již v provozu větrný projekt Aschères-le-Marché (12 MW, 4 turbíny), druhý Neuville-aux-Bois (15 MW, 5 turbín) byl uveden do komerčního provozu koncem loňského roku. Ve výstavbě je větrný projekt Nueil-sous-Faye a v Německu pak projekt Datteln (11,4 MW, 2 turbíny), ve výstavbě je také projekt Nortorf o stejném výkonu.
V zahraničí má tedy ČEZ v provozu výkon kolem 130 MW v Německu a dalších 27 MW ve Francii. Do roku 2025 chceme mít nových 100 MW z větrných elektráren plus potenciálně v dalších projektech ještě 100 MW. Záleží na úspěšnosti projektů. Ve Francii je povolovací řízení velmi složité i s ohledem na nejisté správní lhůty, takže když jde něco k soudu, můžete čekat velmi dlouho. Díky kolegům, kteří staví v zahraničí, a vazbám i na dodavatele turbín, údržbu a provoz, zvyšujeme naše know-how v této oblasti.
Foto: ČEZ