Už dva vlci letos nepřežili střet s autem
Hned dva případy úhynu vlků řešili ochránci přírody v minulých dnech. Přechody pro zvěř by přitom situaci mohly vyřešit.
Kristýna Čermáková
4. 3. 2024
Vlčí populace v Česku čítá zhruba kolem stovky jedinců, na každé teritorium pak připadá jedna smečka složená obvykle z vůdčího rodičovského páru a jejich potomstva. Kolem prvního roku života se mladí vlci vydávají vstříc své vlastní budoucnosti i nebezpečí. Migraci nepřežije v dnešní době velké procento z nich, ztráta každého jedince je přitom pro takto malopočetnou populaci problematická.
Právě na to nyní upozorňují ochránci přírody, když na 60. kilometru dálnice D10 mezi Mnichovým Hradištěm a Turnovem zemřela další šelma. „Poté co pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a Správy CHKO Český ráj dorazili na místo, bylo potvrzeno, že se s největší pravděpodobností jedná o mladého vlka,“ popisují na sociálních sítích zástupci CHKO Český ráj.
Pitva kadáveru pak objasní, ze které populace pocházel a jak dalekou cestu měl mladý vlk za sebou. Osamostatňování se vlčích jedinců probíhá pravidelně na konci zimy a na jaře, kdy dosáhnou zhruba jednoho roku a instinktivně zamíří hledat si partnerku a nové vlastní teritorium.
„Migrační koridory a kritická místa by měly zůstat nezastavěné a prostupné, aby mohla zvířata migrovat krajinou (a to i pomocí nadchodů a podchodů, které bohužel ve zmíněném úseku D10 chybí!), což je důležité nejen pro zvířata, ale i pro bezpečnost řidičů,“ dodávají pracovníci CHKO Český ráj.
Že mají pravdu, potvrzuje i srážka druhého vlka na Šumavě, ke které došlo hned následující den. Šelma nepřežila přechod silnice na Prachaticku u Volar, případ řeší správci národního parku Šumava.
Potřebné ekodukty
Právě střet s auty bývá pro velké šelmy často osudným. „Ročně se jedná o přibližně tři až pět vlků, například loni se jednalo o čtyři zvířata,“ komentuje pro Obnovitelně.cz zástupkyně Agentury ochrany přírody a krajiny Linda Zachystalová.
Když proto během dvou dnů zemřou dva vlci, jedná se o velkou ztrátu pro celou populaci této chráněné šelmy. Řešením by přitom mohly být například přechody v místech migračních koridorů.
„Agentura se touto problematikou zabývá dlouhodobě, například jsme orgánům územního plánování dali k dispozici mapovou vrstvu biotopu vybraných zvláště chráněných druhů velkých savců jakožto územně analytický podklad. Vydali jsme rovněž metodiku popisující postup orgánů v jednotlivých částech biotopu,“ dodává Zachystalová.
Ekodukty, jak se přechody pro zvěř nad dálnicí nazývají, jsou přitom v české krajině k vidění jen zřídka. Mnohdy jejich funkci mírně kazí skutečnost, že je pro přechod využívají i lidé se psy na procházkách či motorkáři. Zvěř pak k ekoduktům nemá důvěru.
Zastavěnost a postupný rozvoj infrastruktury na mnoha místech přerušil přirozené migrační koridory. Oplocení dálnic sice vede k vyšší bezpečnosti a zamezuje srážkám se zvěří, současně to ale brání pohybu zvířat na velice dlouhých úsecích krajiny. To je problematické nejen pro velké šelmy, ale také pro běžnou zvěř.
Například na nejdelší české dálnici D1 až do roku 2021 nestál žádný ekodukt. Nyní se situace mění, přesto není ideální. Dokazuje to i příklad polského mladého vlka Gagata, který cestoval nejprve podél polské dálnice, než snahu ji překročit vzdal a zamířil do Česka.
Narazil ale právě na D1, podél které cestoval až do Prahy, zdržel se dva dny v Klánovickém lese a pak vyhnán nejspíše ruchem městského lesoparku zamířil zpět na Vysočinu. V současnosti je nejspíše otcem prvních vlčat CHKO Žďárské vrchy.
Foto: Vladimír Čech, Freepik