Návrat k ruskému plynu je hoax, Česko ho teď ani koupit nemůže

V posledních dnech se objevilo v různých médiích vícero článků o tom, jak Česko vykupuje opět ruský plyn, a to mnohdy dokonce zprávy o tom, kolik desítek procent ruského plynu tvoří nyní naše zásoby. O případu informovala dokonce i ČTK. Jenže to není tak jednoduché, jak na Linkedinu upozornil například energetický expert Vratislav Ludvík.

„Spotřebitelé zemního plynu v České republice odeberou něco přes 7 miliard kubíků plynu ročně. Více jak 65 procent je dovezeno z Norska, přibližně jedno procento je těženo v Hodoníně a zbylých 34 procent představuje import LNG, převážně ze Spojených států amerických,“ vysvětluje Ludvík. Jak tedy vznikla představa, že Česko nakupuje ruský plyn?

• Tip: Místo posvátné řeky spíš páchnoucí stoka. Indům se ani po deseti letech nedaří vyčistit Gangu

Především kvůli nákupům společnosti EPH Daniela Křetínského. Po vpádu Ruska na Ukrajinu bylo jedním z cílů energetické bezpečnosti okamžitě získat i jiné zdroje, než právě ruský plyn. A úspěšně. Pomalému startu změny a obchodování napomohla i teplá zima a uvědomělost občanů, a s nižší spotřebou se podařilo nakonec zaplnit zásobníky plynem z jiných koutů světa.

Loňský rok už se nesl ve větším klidu, zdroje plynu stále jsou a tak není třeba nakupovat od Ruska. Navíc to ani není byrokraticky možné, Česká republika se zavázala k sankcím jako téměř každá země v Evropě. Výjimku tvoří pouze Slovensko, Rakousko a Maďarsko. Tyto tři země stále mohou nakupovat plyn pocházející z Ruska a plnit jím své zásobníky. Nejedná se ale o jediný zdroj a tak se nedá tvrdit, že by v zásobnících těchto tří států ležel jen a pouze ruský plyn.

Plyn má možná ruské složení, ale pochází z jiných zdrojů

Chladný nástup prosince zapříčinil zvýšenou poptávku po plynu u spotřebitelů, následující teplý leden a nyní i teplotně nadprůměrně teplý únor ji ale zas uklidnily. A zásobníky je třeba dočerpat. EPH šla tou zcela nejsnazší cestou, nakoupila přebytky od nejbližších sousedů. Jednalo se o zcela legální nákup slovenského (případně rakouského či maďarského) plynu z jejich zásob. Česko od vyhlášení sankcí totiž skutečně s ruským Gazpromem neobchoduje.

• Mohlo by vás zajímat: Evropská energetická revoluce sklízí úspěchy: díky OZE a úsporám rekordně klesla spotřeba uhlí

Ačkoliv se plyn v potrubí pochopitelně smíchá, určité procento „ruského“ původu v nákupech EPH jistě bude. I tak to ale není žádné množství, které by ohrožovalo českou nezávislost na Rusku. Podle Ludvíka se přes lanžhotskou hraniční stanici přepravilo do České republiky zhruba 80 milionů kubíku zemního plynu, což dělá jedno procento spotřeby.

Hlavní článek, který přesdílely během začátku února mnohé velké deníky, pochází od ČTK a odkazuje se na ekonoma Jiřího Poura. Podle něj údajně tvořil podíl ruského plynu dokonce 62 procent. Hraniční předávací stanice Lanžhot je přitom jediná, přes kterou potenciální „ruský plyn“ může procházet.

• Tip: Středočeský kraj a Svaz moderní energetiky spojují síly v dekarbonizaci regionální energetiky

Do situace se vložil i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN), Česko podle něj rozhodně není na ruském plynu závislé a ve skutečnosti ho sem teče minimum. Kvůli zvýšení cen v Německu totiž některé společnosti nakupují nejen od trojice zemí s udělenou výjimkou, ale také například převádí plyn z Ukrajiny, kam si ho kvůli nedostatečným zásobovacím kapacitám v České republice uložily.

Plyn proudící přes Lanžhot je tedy z větší části i původně pocházející například z LNG terminálů. Z Česka ze zásobníků ale poputoval do dalších kapacitních zařízení na Ukrajinu a nyní, když je potřeba, se vrací zpět. „Ještě jednou ale zdůrazňuji, jde o tržní situaci způsobenou tím, že je pro firmy tento dovoz výhodnější. V žádném případě to ale neznamená, že bychom byli závislí na ruském plynu,“ uvádí Síkela.

Foto: Freepik