Jedou na sever… A zase na jih. Manželé v elektromobilu cestovali z jednoho pólu na druhý
Manželé Ramseyovi dokončili cestu ze severního magnetického pólu na jižní pól v elektromobilu Nissan Ariya e-4ORCE. Překonali extrémní mrazy i vlhkost.
Kristýna Čermáková
27. 12. 2023
Krátce před začátkem vánočních svátků Chris a Julie Ramseyovi konečně pokořili jižní pól, dlouho očekávaný cíl své neuvěřitelné cesty, kterou nastartovali v březnu 2023. S elektrickým Nissanem Ariya e-4ORCE absolvovali 27 tisíc kilometrů.
„Naším posláním je dokázat, že elektrická auta se také dokážou vypořádat s tím nejdrsnějším prostředím. Od krutého mrazu na obou pólech po horké a vlhké džungle Jižní Ameriky. Elektroauta jsou schopná poskytnout dobrodružství i plnit každodenní požadavky řidičů na celém světě,“ komentoval na začátku výpravy Chris Ramsey. Kromě poukazování na výhody a schopnosti elektromobility se zaměřili také na průběžnou osvětu o udržitelnosti, využívání fosilních paliv nebo zdrojů jako je třeba lithium.
Jízda na slunce, vítr ale i naftu
Elektromobil upravovali jen v detailech, Nissan Ariya e-4ORCE je offroadové vozidlo, které se podle Ramseyových na podobný typ výpravy hodí. Baterie i motor zůstaly původní, největší změnou je přidání odolnějších a větších pneumatik a jim přizpůsobené zavěšení a podběhy.
„Naší myšlenkou je využít sériový elektrotomobil jen s minimálními úpravami, abychom dokázali jeho běžné schopnosti bez ohledu na prostředí, kde se zrovna nachází,“ říká Ramsey. Jako jediný výdobytek civilizace, který si upravili čistě pro své pohodlí, je integrovaný kávovar přímo v automobilu.
Elektrický Nissan, který Ramseyovi pojmenovali Sonrisa, má jako součást své expediční výbavy také přenosné solární panely k nabíjení v polárních oblastech a také malou větrnou turbínu. Přesto by to ale v krušných podmínkách nestačilo, jak sami cestovatelé přiznávají, chvílemi šetřili baterii tak, že ani v extrémních mrazech v automobilu netopili.
Doprovodný a kameramanský tým expediční skupiny Arctic Trucks se skládal ze dvou Toyot Hilux a současně doprovodného naftového generátoru, který v případě nedostatku obnovitelných zdrojů zásoboval elektromobil.
Manželé Ramseyovi reagují na kritiky zásobování elektrického vozu tak, že v podobně nehostinných oblastech jako Antarktida je vždy nutné vozit zásoby pro všechny typy vozidel. Jejich solární panely, které k absolutnímu nabití nestačí, alespoň snižují množství paliva, které jejich Nissan spotřebuje v lokalitách bez nabíjecích stanic.
Po drsném začátku úspěšná cesta
Dobrodružná cesta začala v bodě 1823 na severním magnetickém pólu v Arktidě, který nebyl tak chladný, jak by se dalo čekat. Jen co oficiálního začátku své expedice dosáhli, museli se z bezpečnostních důvodů rychle obracet a vyrazit vstříc pevnině. „Rychle tající a ledová cesta nás donutila hned po dosažení místa startu k rychlé otočce zpět do bezpečí. To zanechalo hořkosladkou pachuť úspěchu,“ komentují manželé ve svém blogu.
Nejtěžší podmínky si tedy elektromobil, posádka i doprovodná vozidla týmu Arctic Trucks, vyzkoušeli hned na začátku. Elektromobil zvládal stejný terén jako doprovodné Toyoty, proplétal se i přes ledovce, horské říčky a nezpevněné cesty.
Neosvědčila se pouze větrná turbína, kterou nakonec cestovatelé odložili. Využití větrné energie komplikovala jednak náročnost cest (turbínu převáželi na samostatném návěsu) a pak nedostatek větrného počasí. Převážení malého větrníku ve výsledku přinášelo více ztráty než užitku.
V horších teplotních podmínkách se také elektromobilu snížil dojezd a tak šetřili baterií kdekoliv to šlo, i na vlastním pohodlí. Cestovali například v -39 stupních Celsia bez využití vnitřního topení. „Interiér automobilu často úplně zamrzl a my jsme museli seškrabávat led z vnitřní strany oken, abychom viděli ven,“ popisují cestovatelé, sami navlečení v zimním oblečení.
Dojezd automobilu při běžných podmínkách přitom činil zhruba 430 kilometrů, v arktickém podnebí se pohyboval zhruba od 240 do 320 kilometrů. Při projíždění Kanadou se největší překážkou pro elektromobil ukázala nekompatibilita místních nabíječek. Ve Spojených státech si naopak odpočinuli při přednáškách o udržitelnosti a elektromobilitě.
S nedostatkem nabíječek (a když, tak často nekompatibilních) se setkávali také v Jižní Americe. Často na sociálních sítích popisovali své vyčerpání a únavu, která pramenila právě z neustálého hledání funkčního řešení nabíjení. I tuto skutečnost proto vnímají jako součást poslání své cesty. Upozornit na rozšiřující se funkční elektromobilitu a nutnou podporu nabíjení na cestách.
Přesto se nevzdali a po krátké aklimatizaci na ledových pláních před Antarktidou 15. prosince dosáhli cíle své cesty, antarktický jižní pól.
Nissan se během cesty porouchal pouze jednou, a to když najel na ostrý kámen schovaný pod hlubokým sněhem, který poškodil část podvozku. V průběhu cesty pak prošel jen pár nepatrnými úpravami, jako byla oprava poškozeného blatníku nebo seřízení kol. Jinak celou 27 tisíc kilometrů dlouhou cestu dokázala expedice Pole to Pole absolvovat za devět měsíců bez větších problémů.
„Doufáme, že jsme mnohé z vás inspirovali a poučili o skutečných schopnostech elektromobility a že jsme vyvrátili časté mýty, které se kolem elektroaut vyskytují. Elektromobily jsou schopné, zábavné a vzrušující. Jsou odolné a spolehlivé a co je nejdůležitější, jsou šetrnější k naší planetě,“ psali na svých sociálních sítích.