Stát a experti se shodují: budoucnost zemědělství je v rozvoji agrovoltaiky a bioplynek
Zemědělství hraje klíčovou roli ve snižování emisí skleníkových plynů a ochraně biodiverzity volné kulturní krajiny. Roli farmářů by mohl posílit nástup agrovoltaiky a rozvoj bioplynových stanic.
Kristýna Čermáková
23. 11. 2023
O budoucnosti českého energeticky čistého zemědělství v Poslanecké sněmovně jednali experti a zástupci vlády, technologických společností, zemědělství i průmyslu. Projednávanými tématy byla dekarbonizace zemědělství, agrovoltaika, bioplynové a biometanové stanice i nové technologie.
Agrovoltaika dodá stín, vodu i vlhkost půdě
Trendem v energetice posledních let jak v zahraničí, tak pomalu i v tuzemsku, je agrovoltaika, tedy kombinace solárních panelů a tradičního zemědělství nebo farmářství. „Je jedno, jestli se bavíme o spojení solárů s ovcemi nebo s produkcí plodin,“ popisuje Jiří Bím, vedoucí sekce a garant tématu agrovoltaiky ze Solární asociace.
Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) dodává, že agrovoltaika přináší velké množství výhod jak pro zemědělce nebo energetiky, tak i pro půdu samotnou. „Pro nás, pro zemědělce, farmáře a sedláky je důležitý ještě jeden další efekt, který agrovoltaika má. Je třeba bojovat se suchem a agrivoltaika významnou schopnost ochlazovat půdu a zvlhčovat ji,“ dodal Výborný.
Doposud byla překážkou pro pořizování agrovoltaiky především legislativa. To se ale díky novele zákona o zemědělském půdním fondu, kterou nedávno schválila vláda, do budoucna změní. Kvůli instalaci solárních panelů už nebude nutné přistupovat k vyjímání pozemku ze zemědělské půdy a tak zemědělci nepřijdou o své dotace. Podle Výborného se v tomto ohledu Česko konečně inspiruje vzory ze zahraničí, kde je agrovoltaika již funkčním nástrojem.
Příklad bychom si mohli vzít například z Francie či Německa, kde se daří agrovoltaiku prosazovat. Podle Jiřího Bíma je třeba, aby se vždy skutečně jednalo o plnohodnotné zemědělství a plnohodnotnou výrobu energie. Stavět solární panely pod názvem agrovoltaika a zemědělskou půdu využívat jen naoko by nedávalo smysl. „I proto v Česku řešíme již nyní, jak ji uchopit a definovat. Ale jasné je, že se jedná vždy o synergii mezi zemědělstvím a energetikou,“ říká Bím.
Příliš drahé řešení na další solární boom
Podle Zdeňka Sobotky, zakladatele a výkonného ředitele společnosti Solek Holding, je agrovoltaika krásným a ideálním řešení celé řady problémů, ale běžná nebude nikdy. Obecně vzato je poměrně drahá s dlouhou návratností, ačkoliv přináší symbiózu pro zemědělce, farmáře i samotnou půdu.
Sobotka uvádí příklad využití agrovoltaiky na pastvinách, kde solární panely krom svých vlastností přináší také stín a chlad pro dobytek. „Skot se pase na trávě, v létě se pod solárními panely schovává. Současně se také o ty konstrukce drbe, které tak musí být zesílené, aby to ustály. Také mohou krávy vrazit do kabelů, které kvůli tomu musí být schované,“ dodává Sobotka. Agrovoltaika tak musí řešit mnoho problémů najednou a vychází finančně draho. Přesto má smysl se jí podle Sobotky věnovat.
Pohyblivá konstrukce, která zastřešuje například vinice, sady, chmelnice navíc poskytuje možnost při mírných deštích odklonit a nechat stéct vodu správným směrem, čímž zavlažuje plodiny a v případě velkých bouří či krupobití naopak pomáhá uchránit úrodu před katastrofou. Někteří vinaři ve Francii již využívají pohyb solárních panelů i k tomu, aby ovlivnili pomocí slunce cukernatost a vodnatost svých vín.
Agrivoltaika může pomáhat brownfieldům
Dalším prostorem, kde by umístění panelů nad travnatou či jinak využívanou plochu fungovalo, jsou uhelné výsypky či brownfieldy. „Je to příležitost nejen pro uhelné regiony, ale pro všechny vlastníky půdy,“ vysvětluje Petr Adamec, projektový specialista SUAS Group.
„SUAS Group plánuje agrovoltaické i fotovoltaické elektrány nejen na trvalých travních porostech a orné půdě, ale také na výsypkách a brownfieldech. Česká krajina je různorodá a kromě tradičních zemědělských polí se otevírají možnosti v pestřejší krajině, ať už jsou to vinice, sady nebo další prostory,“ dodává.
Zajímavým řešením je také použití vertikálně postavených panelů. Výhodou je, že zabírají necelých deset procent pozemku. Denní výroba vertikálních systémů navíc lépe pokrývá uživatelskou denní spotřebu, protože takto nastavené panely vyrábí především ráno a večer. „V tom vidím velikou výhodu a budoucnost české agrovoltaiky,“ říká Zdeněk Sobotka.
Do budoucna je podle něj potřeba postavit 20 gigawatt solárních panelů, pokud nechceme mít příliš drahou elektřinu. „Například Německo má právě levnější elektřinu především díky využití velkého množství obnovitelných zdrojů v síti a i pro nás je to jediná možná cesta do budoucna,“ komentuje.
Primárně by podle Sobotky měly být solární panely umisťovány i nadále na střechy budov, ale tam, kde je to vhodné, by mohly být využity i na zemědělské půdě. S podobným řešením přišla také Francie, kde je veliký odpor k tomu vyjímat ornou půdu na instalaci solárních panelů. Právě proto Francouzi schválili využití agrovoltaiky, kdy se hodnota zemědělské půdy nevytrácí.
Mezi veřejností navíc panuje obecná nechuť schvalovat solární instalace na travnatých porostech. Bát se ale toho, že budeme mít všude fotovoltaické eletrárny, není nutné. „Nemyslím si, že by tu byl extrémní solární boom, i proto, že je to energetika v dnešních podmínkách drahá a investičně není lákavá,“ popisuje Sobotka.
Že fotovoltaické panely má smysl umisťovat právě nad sady, které již nějakou konstrukci mají, vysvětluje také Petr Jílek, vrchní ředitel Sekce ekologického zemědělství, komodit, výzkumu a vzdělávání ministerstva zemědělství. „Disponibilní ploch střech vhodných k instalaci je 14,5 milionu metrů čtverečních. A abychom udělali zemědělství soběstačným, bylo by potřeba pokrýt 9 milionů metrů čtverečních plochy solárními panely,“ dodal Jílek.
„Umístit fotovoltaické panely nad porosty ovoce, jako jsou maliny, borůvky nebo víno, dává největší smysl a kromě ušetření nákladů za elektřinu přinášejí další pozitiva plodinám,“ říká Jílek.
Biometanové stanice proti závislosti na Rusku
Podle ministra zemědělství Výborného musí Česko také podporovat synergii bioplynových a biometanových stanic, které by svým využitím snížily spotřebu fosilního zemního plynu do roku 2030 až o 20 procent. „Tím bychom jednak snížili emise z výroby, a také bychom se zbavili závislosti na Rusku,“ dodává.
„Environmentální efekt bioplynu uvidíme až za desítky let, ale ten okamžitý efekt je především v dopadu na ekonomiku,“ uvádí Martin Schwarz z organizace CZ Biom. Skluz vznikl bohužel kvůli neplnění závazků a pomalému nástupu biometanu u nás. Česku hrozí například pokuty ze strany Evropské unie. „My si jako stát nemůžeme dovolit přehlížet možnosti, které nabízí, a opomíjet kritéria, která jsou podstatná,“ komentuje.
Současná situace je podle Schwarze nevýhodná, protože je biometan nakupován ze zahraničí, což opět jen vytváří závislost na třetích zemích. Na rozdíl od samostatných větrných nebo solárních elektráren se k bioplynům táhnou i průběžné náklady a potřeba neustálé práce v elektrárně.
„Zasahuje do sektoru dopravy, kde nahrazuje fosilní pohonné hmoty, stejně tak do sektoru tepla, zemědělství, životního prostředí. Je to jeden z nejkomplexnějších zdrojů,“ vysvětluje Schwarz důležitost a široký rozptyl využití biometanu.
Po celou dobu do roku 2030 bude možné čerpat evropské dotace na biometanové projekty, ale pokud bude Česko dále váhat, investoři a developeři nestihnou zažádat v pravý čas a přijdou o možnost vyčerpat miliardy eur.
„Pokud se povede odstartovat rozvoj biometanu, bude to mít výrazně pozitivní dopad na zemědělce, stejně jako měl trend bioplynek před deseti lety,“ říká Jílek a dodává, že je třeba myslet i na větší soběstačnost státu i závazky vůči Evropě. Česko má cíle za osm let zdesetinásobit produkci, což se kvůli pozdnímu startu nemusí podařit.
Zbytek Evropy přitom disponuje dohromady 1120 biometanovými stanicemi. Česko jich má zatím šest v různé fázi provozu. „Více jak 60 procent majitelů stávajících bioplynek má tendenci přejít na biometan,“ říká Jílek. Bohužel ne vždy k tomu mají vhodné legislativní zázemí nebo finanční zdroje.
Tomáš Voltr, výkonný ředitel Energy financial group, spravuje tři bioplynové stanice, které po modernizaci vyrábí či budou vyrábět s kapacitou až 80 megawatt energie z biometanu ročně. Jedná se o Rapotín, který čeká úprava na zvýšení kapacity na 40 megawatt ročně. Dále se jedná o bioplynovou stanici ve Vyškově, kterou přebudovali tak, aby dokázala zpracovat 30 tisíc tun odpadu a na přelomu roku zahájí výrobu biometanu. Třetí stanicí je Vysoké Mýto, která je také rozpracovaná a výrobu by měla zahájit na jaře.
„Naší základní vizí je vyrábět biometan z biologicky rozložitelného odpadu, jednak kvůli ekologii a snižování emisní stopy, pak kvůli ekonomickému tlaku,“ vysvětluje Voltr. Například obce jsou podle něj motivovány cenou za směsný odpad a více pak dbají na třídění odpadu. „30 procent směsného odpadu je tvořeno právě biologickým odpadem,“ vysvětluje potenciál pečlivějšího třídění odpadu.
Za velmi pozitivní označují všichni řečníci konference evropskou notifikaci, kterou Česko získalo v uplynulých dnech.
Foto: Σ64, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons