Nesplnitelné italské sny o jádru bude muset zachránit fotovoltaika
Zdá se, že italská cesta k udržitelnému energetickému mixu přinejmenším v dohledné budoucnosti nebude zahrnovat jadernou energii.
Kristýna Čermáková
9. 11. 2023
Podle serveru PV Magazine italská vládní koalice sice v loňském roce sázela na energetický systém založený na jaderných reaktorech, ale podle řady odborníků tento plán není schopná realizovat. Na místo toho přijdou na řadu obnovitelné zdroje.
Jedním z důvodů, proč i přes potenciál využití jaderné energie nevidí italští odborníci podle PV Magazine v atomových elektrárnách šanci, je také odpor ze strany veřejnosti. V roce 2011 v referendu odmítlo jádro 95 procent hlasujících. Italové se zkrátka dlouhodobě stavějí proti, již v roce 2000 pořádali masivní protesty proti budování jaderných uložišť.
Výstavba jaderné elektrárny je zdlouhavý proces, který trvá i patnáct let, závisí na mnoha proměnných a je drahý. V tuto chvíli se cena výstavby jaderné elektrárny odhaduje přibližně na 15 miliard dolarů za gigawatt výkonu.
Pokud tedy italská vláda spoléhá na splnění klimatických cílů do roku 2030 prostřednictvím výstavby jaderné elektrárny, nemůže to splnit už jen z časových důvodů. A ani uhlíková neutralita v roce 2050 nemusí být dostatečným termínem, pokud se bude dál spoléhat na jádro. V případě Itálie by tak byla nutná celostátní osvětová kampaň na ovlivnění veřejného mínění a proces může zdržet i dlouhotrvající překonávání překážek v podobě italských legislativních procesů
A je třeba vzít v úvahu možné průběžné komplikace, nedostatek peněz nebo zpoždění stavby. Dlouhodobé stavby navíc Itálii příliš nejdou. Stačí zmínit most přes úžinu Messina, jehož výstavbu Italové zahájili v 90. letech a stále ještě není hotový. V závislosti na náladách společnosti se totiž stavba střídavě zahajuje a ukončuje.
Řešením by mohlo být zmenšení projektů do formy malých modulárních reaktorů. Například italská energetická společnost Edison oznámila, že mezi lety 2030 a 2040 chce postavit hned dvě jaderné elektrárny založené na technologii malých modulárních reaktorů evropské konstrukce od společnosti EDF. Problém ale je, že navzdory velkému rozruchu kolem malých reaktorů ještě žádný komerční projekt nikde na světě není v provozu.
Italský trh s obnovitelnými zdroji je kvůli vládě ve velké nejistotě
Když proto Matteo Salvini, šéf vládní Ligy Severu, prohlásil, že budoucnost italské uhlíkově neutrální strategie leží v jaderné energetice, uvrhl trh do velké nejistoty. Investoři do obnovitelných zdrojů energie se totiž již nyní v Itálii potýkají s velmi nepřehledným povolovacím procesem s nízkou mírou schvalování. V roce 2022 získalo povolení k výstavbě dokonce méně než jedno procento fotovoltaik a na posouzení v tuto chvíli čeká 1364 nevyřízených projektů.
Energetická budoucnost přitom leží spíše ve fotovoltaice. Aby Itálie splnila své cíle do roku 2030, musí začít nainstalovat alespoň deset gigawattů výkonu čistých zdrojů ročně, což reálně půjde především prostřednictvím solární energie. V loňském roce ale ve fotovoltaice nainstalovala pouze 3 gigawatty.
Paradoxní je, že mnoho plánovaných výstaveb v Itálii bylo i v dnešní moderní době s tlakem na obnovitelné zdroje zablokováno dokonce z až esoterických důvodů. Například 30megawattová agrivoltaická farma v regionu Marche nedostala stavební povolení kvůli obavám o celkový dopad na zemědělství v celé oblasti.
Přesto se italská vláda snaží podporovat novou výstavbu, byť si v činech tak trochu protiřečí. Zavedla třeba místní „go-to“ zony. Označila různé lokality, nejčastěji rekultivované doly, skládky a brownfieldy, kde je možné instalovat solární elektrárny bez povolení. Těchto pozemků ale není mnoho a jejich předělání na pozemek vhodný pro fotovoltaiku by podle společnosti Terrawatt bylo náročné.
Potřeba úpravy stávající legislativy, povolovací procesy musí být funkční
„Vyžadovalo by to také značné investice a šlo by o několikaletý proces, než by bylo možné nainstalovat solární panely,“ kritizuje Patrick Donati ze společnosti Terrawatt. Proto označení těchto zón, pod italským názvem edilizia libera, nemá zatím v praxi žádný význam pro energetickou transformaci země.
Je důležité poznamenat, že pokud by měl být italský cíl 130 gigawattů instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 dosažen výhradně pomocí solární energie, bylo by zapotřebí přibližně 200 tisíc hektarů půdy. Celková rozloha italské zemědělské půdy činí přibližně 12,8 milionu hektarů.
Zatím ale žádné legislativní procesy, které by výstavbu fotovoltaik na zemědělské půdě usnadnily, nejsou ani v návrzích. A to navzdory tomu, že agrivoltaice jsou italští politici docela naklonění a na některé povolovací procesy se již zaměřili.
V italské strategii energetické transformace pro dosažení uhlíkových cílů do roku 2030 zjevně chybí ucelený soubor jasných vnitrostátních předpisů, který by byl sladěn s evropskými cíli dekarbonizace. Takové předpisy by měly účinně regulovat proces povolování obnovitelných zdrojů energie, nabízet transparentní kritéria a definované časové lhůty.
Foto: Unsplash