V Česku je nedostatek biometanových stanic, ve výstavbě jsme zaspali, shodli se experti
Bioplynové stanice jsou budoucností, Česko ale situaci podceňuje a stále ještě nemá zpracovanou legislativu.
Kristýna Čermáková
1. 11. 2023
Jan Habart, předseda Českého sdružení pro biomasu, připomněl na konferenci CZ BIOM divokou historii využívání plynu a uvedl, že v lidech mnohdy stále přetrvává zcela zbytečný strach. „Dnes už je znalost technologie zpracování bioplynu na velmi vysoké úrovni, je bezpečná a můžeme směřovat ke zdárné budoucnosti,“ dodal s tím, že Česká republika oproti ostatním evropským státům výrazně zaspala.
„Bioplynka je multifunkční nástroj. V zimě produkuje teplo a elektřinu, když zrovna nesvítí slunce, přes léto může vyrábět biometan,“ vyzdvihl její výhody Vedoucí sekce bioplyn Českého sdružení pro biomasu Adam Moravec a zdůraznil také její vysokou spolehlivost. „Dokáže fungovat prakticky nonstop, u některých bioplynek registrujeme i osm tisíc hodin provozu ročně,“ dodal.
Jen ve Francii je například 477 biometanových stanic, oproti tomu Česká republika jich má zatím pouze šest. V budoucnu by se to ale mohlo změnit, biometan je na rozdíl od obnovitelných zdrojů výrazně flexibilnější a může tak podržet energetickou síť přes zimu či v noci.
Česko ve výstavbě výrazně zaspalo
„Díky flexibilitě biometanových stanic bychom mohli do roku 2030 získat výkon 1500 megawatt. To má stejný regulační potenciál jako Dlouhé stráně,“ vyzdvihl potenciál Moravec.
V cílech Evropské unie je biometan jako jedna z cest k odklonu od fosilních paliv. Do roku 2030 by měla Evropa produkovat 35 miliard metrů krychlových a do roku 2050 až 165 miliard metrů krychlových biometanu. Ve vzdálenějším scénáři totiž bude biometan muset nahradit i chybějící zemní plyn.
Na rozdíl od České republiky se Německo i Francie těmto cílům postupně přibližují. „V současnosti jsme už měli mít vyrobeného biometanu daleko víc. Navíc to výrazně komplikuje provoz firmám, které počítaly, že už bude biometan k dispozici. Mají podepsané zakázky, realizace se opožďují,“ vysvětlil Habart další důsledek skutečnosti, že Česko v realizaci výstaveb bioplynových stanic zaspalo.
Německo se dostalo do vedení především díky rychlé efektivitě při výstavbě biometanových stanic, podle Moravce má svou každá veliká farma a dokázali jich nainstalovat dvě stě za rok. „Česko ale nemá pro využití plynu funkční legislativu. Dokázali bychom také vyrábět biometan obohacený o vodík, jenže to kvůli současným zákonům nesmíme,“ vysvětlil Moravec.
Bioplynové stanice jsou ve světě často stavěny na místě již stávajících zemědělských usedlostí, aby se bioodpad nemusel převážet zbytečné kilometry, nebo přímo v čistírnách odpadních vod. Příkladem je nově i hlavní město, které si ve svém areálu Ústřední čistícrny odpadní vod nainstalovalo zatím pilotní výrobnu biometanu.
Pražská čistírna odpadních vod by mohla produkovat 1,6 milionů kubíků biometanu
„Pražská čistírna pokrývá zhruba 96 procent odpadních vod, které produkuje 1,6 milionu obyvatel Prahy. Tedy zhruba 14 procent celé České republiky,“ vysvětlil ředitel provozní divize PVS Jiří Rosický. Záměrem čistírny je co nejdříve postavit biometanovou stanici, která by produkovala zhruba 1,2 až 1,6 milionů metrů krychlových biometanu.
Podle Rosického je nutné prvně zrekonstruovat stávající objekty, některé nádrže jsou například i více jak 50 let staré. „Jako stát musíme maximalizovat výrobu bioplynu a my jako pražská čistírna máme oproti zemědělcům tu výhodu, že již máme kalové nádrže. Technologie využitelná k výrobě bioplynu je už teď součást našeho provozu,“ dodal Rosický.
Podle zastupitelky městské části Praha 12 Evy Tylové je podpora výstavby biometanové stanice jedním z opatřeních hlavního města k snížení emisí do roku 2030 o 45 procent. „Mezi další opatření patří třeba třídění biologicky rozložitelného odpadu k výrobě bioplynu,“ řekla. Praha totiž koupila bioplynku v Chrástu u Poříčan. Ta ale byla postavena v roce 2010, podle Tylové je na dnešní poměry již nemoderní a od města je 43 kilometrů vzdálená.
„Problémem, se kterým se nyní potýkáme, je právě otázka, jak třídit a sbírat gastroodpad. Popelnice na zelený bioodpad již máme, ale gastroodpad se sváží z restaurací a moc ho není a to se musí změnit. Protože samotný rostlinný odpad takovou výtěžnost nemá,“ dodala Tylová. Vozit pak například posečenou trávu 43 kilometrů daleko místo do nejbližší kompostárny není ekonomické.
Foto: Kristýna Čermáková