Radioaktivní divočáci trápí střední Evropu. Jejich přemnožení se nedaří zastavit
Dát si v Bavorsku kančí medailonky? Podle vědců rozhodně špatný nápad. Tamní divoká prasata jsou totiž kontaminovaná radioaktivním cesiem z testů jaderných zbraní.
Ondřej Novák
4. 9. 2023
Divočáci jsou v Bavorsku dokonce natolik radioaktivní, že úřady jejich konzumaci označily za nebezpečnou a jejich výskyt na německém jídelníčku v posledních dekádách výrazně klesl, jak upozorňuje magazín Science. Logicky nízký zájem o jejich maso ale působí další problémy. Divočáci se v Bavorsku přemnožili a devastují tamní přírodu. Podle BBC dokonce neudržitelný růst počtu radioaktivních divočáků ohrožuje bavorské lesy samotné. Pozor by si navíc měli dát i čeští myslivci. Výzkumníci z Veterinární univerzity v Brně loni vydali studii, podle které jsou nebezpečně radioaktivní i třeba prasata v Novohradských horách.
Jak je ale možné, že jsou evropská divoká prasata kontaminovaná radiací? Oblíbenou pochoutkou divočáků jsou lanýže, vzácné houby rostoucí pod zemí. Prasata je umí vyčenichat a vyrývají je ze země. Lanýže z půdy ale vstřebávají radioaktivní cesium, které se po sežrání dostává do těla divočáků. K přenosu radiace pak dochází zejména v zimě, kdy prasata nemají mnoho jiných zdrojů obživy než právě lanýže.
Dědictví studené války
Vědci původně radioaktivní kontaminaci masa evropských divokých prasat dávali za vinu jaderné havárii v Černobylu v roce 1986. Radionuklidy z poškozeného reaktoru tehdy vlivem větru zamořily podstatnou část Evropy. Výzkumníci z Technické univerzity ve Vídni a Leibnizovy univerzity v Hannoveru ale nyní zjistili, že původ prvků, které v sobě akumulují divoká prasata v Bavorsku, je mnohem starší.
Za pomoci lovců výzkumníci získali vzorky masa ze 48 divokých prasat, u kterých zanalyzovali výskyt radioaktivního cesia, zejména jeho izotopů cesium-135 a cesium-137, jejichž poměr se liší podle toho, zda zamoření pochází z jaderného reaktoru nebo z výbuchu atomové bomby. A vědci následně zjistili, že divočáci v sobě mají až překvapivě velký poměr radionuklidů, které zřejmě pocházejí z jaderných testů ve 40. až 60. letech minulého století. Studii nedávno publikoval prestižní akademický žurnál Environmental Science & Technology.
Lidstvo během zkoušek za studené války odpálilo asi 2 000 atomových bomb, přičemž 500 pokusných explozí se odehrálo v atmosféře. Ačkoliv přímo v Evropě k žádnému testu nedošlo (nejbližší pokusy prováděli Francouzi v Alžírsku), vlivem větru se radioaktivní částice, stejně jako v případě Černobylu, dostaly z ostatních částí světa až do střední Evropy.
Dopady jaderných zkoušek na životní prostředí jsou přitom „nedostatečně prostudovány a z velké části zapomenuty,“ cituje Science geochemika Jamese Kasteho z College of William & Mary, který se na výzkumu nepodílel. „Tento výzkum je jednou z případových studií, které ukazují, jak může znečištění půdy pronásledovat následující generace,“ dodal Kaste.
Ačkoliv se povrchové radioaktivní zamoření evropské půdy díky přirozenému rozpadu radionuklidů a působením povětrnostních vlivů dnes pohybuje na bezpečné úrovni, pod povrchem to neplatí. Déšť podle vědců dopravuje nebezpečné cesium do stále hlubších vrstev a vznikají tak jakési „časové schránky“, ze kterých se radioaktivita dostává zpět do potravního řetězce právě přes lanýže a divoká prasata. A vidinu ukončení tohoto koloběhu radioaktivity oddaluje právě nedostatečný odstřel divočáků.
Nukleární prasata brázdí i Fukušimu nebo Černobyl
Jaký vliv má radiace přímo na populace divokých prasat, to vědci zatím nezjistili. Zdá se ale, že v lokalitách, které lidé opustili kvůli jaderným haváriím, se zvířatům daří až překvapivě dobře. Japonští vědci například před časem upozornili na raketový rozmach populace divočáků obývajících bezpečnostní zónu kolem atomové elektrárny ve Fukušimě, ve které došlo ke katastrofální havárii v roce 2011.
Místní divoká prasata se dokonce zkřížila s opuštěnými domácími prasaty a zónu tak obývají hybridi. „Zatímco radiace neměla na genetiku (divokých prasat) vliv, invaze druhů domácích vepřů ano,“ řekl BBC autor studie Donovan Anderson. Vědci navíc pozorovali, že geny domácích prasat v populaci v průběhu času slábnou vlivem ředění s geny divočáků. „Myslím, že vepři nebyli schopní přežít v divočině, ale divočáci v opuštěných městech prosperovali, protože jsou tak robustní,“ dodal Anderson.
Divočina nad očekávání dobře prosperovala i v zakázané zóně kolem zmíněné jaderné elektrárny Černobyl. Po odchodu lidí oblast vedle divočáků obsadili vlci, lišky, losi, jeleni, řada jinde skomírajících druhů obojživelníků a hmyzu nebo reintrodukovaní koně Převalského. Lokalita se proto těšila velkému zájmu přírodovědců, kteří kolem Černobylu mohli studovat, jakým způsobem se příroda vrací do opuštěných míst. Ekologický monitoring ale ukončil vpád ruských vojsk na Ukrajinu a další osud černobylské divočiny je dnes nejistý.
Úvodní foto: Pixabay