Japonsko začalo s vypouštěním milionu tun radioaktivní vody z Fukušimy do moře. Potrvá to 40 let
Po prvním dni vypouštění vody z jaderné elektrárny Fukušima do Tichého oceánu se začalo šířit množství různorodých reakcí. Vědci mírní obavy, Čína ale blokuje veškerý export ryb z japonských vod.
Kristýna Čermáková
26. 8. 2023
Ve čtvrtek začalo Japonsko vypouštět vodu ze zničené elektrárny Fukušima. Jedná se o zbytky chladící vody, které se ještě v místě havárie z roku 2011 držely. Voda byla již několikrát čištěna a ředěna a podle japonských vědců obsahuje jen naprosto minimální zbytkové stopy radioaktivního tritia.
Tuto chemickou a radioaktivní sloučeninu nebyli za deset let vědci schopni vyčistit a odstranit a zatím nejsou dostupné žádné známé technologie, které by to dokázaly. Při vypouštění vody do vody by však měla být tak rozředěna, že podle Japonska nebude mít žádný vliv na oceánský biotop. Celkem se bude jednat o milion tun vody.
Radek Škoda, odborník na jádro z ČVUT, se v komentáři pro Obnovitelně.cz vyjádřil, že voda z Fukušimy nepředstavuje žádné zásadní nebezpečí. „Vypouštění tritia u Fukušimy do Pacifiku je nízkoaktivní odpad. To se děje kontrolovaně, aby po naředění byly splněny limity, a kontroluje to MAAE.“
Vypouštění vody bude velmi pozvolné, v plánu je celý proces podstupovat až 40 let, pokud se mezitím nenalezne řešení, jak tritium z vody odfiltrovat. Postup schválila i Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) a označila ho za dostatečně bezpečný. To ale mnoha státům a kritikům nestačí.
Blokace mořských plodů je spíše politickým krokem
Mezi přední dlouhodobé kritiky patří sousední Čína, která má ze zamořené vody obavy. Je také největším odběratelem mořských plodů z Japonska a v den vypouštění uvedla, že zablokuje veškerý dovoz těchto surovin z oblasti všech japonských ostrovů. Blokace způsobí hospodářské ztráty přes 24 miliard korun.
Podle BBC Čína označila vypouštění chladící vody za extrémně sobecký a nezodpovědný čin nejen vůči místním lidem, ale také pro budoucí generace lidstva. Podle analytiků BBC může být blokace a agresivní kritika motivována spíše politickým kontextem, než skutečnými obavami.
Podobně ačkoliv mírněji zareagovala také Jižní Korea, která dovoz mořských plodů z fukušimské oblasti zakázala již před několika lety. Na schválení vypouštění vod do oceánu jen podotkla, že doufá, že celý proces bude v souladu s vědeckými normami MAAE a bude skutečně transparentní.
Ekologické organizace se k vypouštění vody také stavějí zdrženlivě. Podle experta Shauna Burnieho zatím vědci nedokázali plně prozkoumat účinky vypouštění radionuklidů na mořský život. V rámci mezinárodních dohod je přitom povinna udělat plnohodnotné posouzení dopadů na životní prostředí. Podle vyjádření Greenpeace tak ale neučinila a ani rozhodnutí MAAE neberou jako stěžejní.
„Mořské prostředí je pod extrémním tlakem v důsledku změny klimatu, nadměrného rybolovu a těžby zdrojů. Přesto si G7 myslí, že je přijatelné schválit plány na záměrné ukládání jaderného odpadu do oceánu. Politika uvnitř G7 v Sapporu prostě překonala vědu, ochranu životního prostředí a mezinárodní právo,“ uvedl Burnie.
Greenpeace by za vhodný postup považovalo trvalé uskladnění vody, dokud se vědecky skutečně neprokáže nulový vliv na mořský život, případně se z vody neodfiltruje veškeré tritium.
Podle vědecké obce to není ideální řešení, lepší ale nemají
„Riziko je opravdu, opravdu, opravdu nízké. Ani bych ho nenazýval rizikem,“ vysvětloval Jim Smith z environmentálních studií Portsmouthské univerzity. „Musíme celý případ zasadit i do matematické perspektivy. Uvolňování vody z elektrárny – pokud je provedeno správně – přinese do ekosystému tak malé dávky látek, které zkrátka nemohou být významné.“
Podle ředitele pro bezpečnost jaderné energie Edwina Lymana, postup sice není ideální, ale je nejmenším zlem, které je společnost schopná v tuto chvíli vymyslet.
„Myšlenka záměrného vypouštění nebezpečných látek do oceánského ekosytému, je odporná,“ říká Lyman. „Ale bohužel, pokud se na to podíváte z technického hlediska, těžko můžete tvrdit, že dopady tohoto vypouštění by byly horší než ty, ke kterým dochází v jaderných elektrárnách, které jsou v provozu po celém světě."
Místo jaderné energie velmoci spoléhají na uhlí. Japonsko je pod palbou světové kritiky za energetiku
Samo Japonsko je od události v roce 2011 rozpolcené. Část národa jadernou energii nezatracuje, část se od ní naopak velmi výrazně distancuje. Před havárií čerpalo Japonsko zhruba třetinu energie právě z jaderných zdrojů.
Později ale japonská vláda zavedla nové bezpečnostní předpisy a všech 54 reaktorů se zastavilo. Nyní je jich v provozu jen devět. Některé se k po modernizaci vrátí do provozu, většina je ale určena k likvidaci.
Bezprostředně po havárii přišla vlna nadšení do obnovitelných zdrojů energie a rozjel se byznys se solárními i větrnými farmami. Nevydrželo to ale dlouho. Země z velké části přešla na uhelný průmysl, za což je nyní kritizována zbytkem světa.
Paradoxně je to právě fukušimská oblast, která ale stále nejvíce věří v obnovitelné zdroje a dokonce se zavázala, že se do roku 2040 zbaví uhelné závislosti naprosto. Je to ale následek nadšení do solárních panelů, kdy po havárii prakticky každá vesnice chtěla investovat do čisté a nerizikové energie.
Pole v blízkosti elektrárny jsou navíc pro zemědělskou produkci nepoužitelná, stále jsou radioaktivní. A tak slouží alespoň jako prostor pro solární farmy.
Foto: Unsplash