Lesní požáry jsou přirozené, obnově přírody pomáhají. Dnes ale hoří častěji než dříve

Velký požár v Českém Švýcarsku má právě roční výročí a ve stejný čas Evropa sleduje s obavami požáry nejen v Řecku, ale i v Itálii, Francii či Chorvatsku. V těchto lokalitách jsou ale požáry běžné a vyskytují se s železnou pravidelností.

Liší se ale jejich rozsah a vzniklé nebezpečí. Současně za oceánem již dva měsíce neuhasitelně hoří část kanadského lesa. Je to jen shoda náhod, že se vše odehrává v jednu chvíli, nebo sledujeme vznikající novou živelnou katastrofu ovlivněnou klimatem?

Co je a není přírodním požárem se prakticky nedá poznat, vysvětloval pro Obnovitelne.cz profesor Jakub Hruška z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd České republiky. Lesy hoří pravidelně, vliv na jejich šíření má nejen sucho a horko, ale také množství zanechané uschlé biomasy neboli paliva.

Spočítejte si úsporu pomocí fotovoltaiky

Pojem lesní požár je navíc v českém prostředí špatně chápaným pojmem. Takový požár označuje oheň hořící v přírodní krajině, divoce, neřízeně. Ne v každé krajině je ale přírodní krajinou vzrostlý les, někdy je to step, někdy křoví, někdy rašeliniště či dokonce poušť.

„Pod pojmem lesní požár si každý představí, že hoří dvacet metrů vysoké stromy, ale to tak není. Například tomu, co hoří v Kanadě nebo na Sibiři, by u nás lesníci ani les neříkali, jedná se o ekosystémy, které u nás nemáme,“ říká Hruška.

Ačkoliv se v novinových titulcích nyní dočteme každý den o nově hořícím ostrovu v turistických destinacích, odborníky trápí daleko rozsáhlejší požáry na západě. V Kanadě hoří už od května a tamní vláda to označuje za největší požár své historie. Zatím shořely zhruba tři procenta kanadských lesů o rozloze dvojnásobku České republiky, oheň je ale stále neuhašen a šíří se dál.

„V Kanadě ale ve skutečnosti nejsou lesy stejné jako ty naše. Jedná se o lesorašeliniště, které hoří. Což může znít absurdně, protože rašeliniště jsou vlastně mokřady, ale stačí, že při horkém létě vyschnou a z té horní vrstvy se stává skvěle hořlavý materiál,“ vysvětluje Hruška. Obnova navíc potrvá dlouho. „Když hoří stepi, travní porost se obnoví v podstatě hned za rok. Ale u lesů to trvá desetiletí.“

• Tip: Ministr Jurečka: Změna klimatu zvyšuje riziko lesních požárů. Podle hasičů byl loňský rok extrémní a bude hůř

V Americe jsou lesní porosty na požáry zvyklé, většinou shoří jen hrabanka a spodní vrstva křoví a padlých stromů. Pokud je ale oheň dostatečně silný, sežehne i vzrostlé, staré stromy a to už bývá problém.

Rok od rekordních požárů v České Švýcarsku už raší mladé břízy

Za „lesní požár“ ale můžeme směle označit loňskou katastrofu v Českém Švýcarsku. Tamní oheň byl na české poměry nezvykle velký a trvalo netypicky dlouho, než ho hasiči dostali pod kontrolu. Navíc měl dostatek potravy v podobě suchého vyprahlého borovicového porostu na písčitém podloží, které je pro oheň ideálním prostředím.

„Požár v Českosaském Švýcarsku byl svým rozsahem výjimečný, většinu požárů u nás hasiči uhasí velmi rychle. Můžeme očekávat, že se v Česku bude stav rizika požárů vyhlašovat častěji, ale nemyslím si, že by se událost podobného rozsahu stávala běžně,“ uklidňuje Ondráš Přibyla z Fakta o klimatu.

Oheň vznikl ze žhářství, přesto rychlost jeho šíření i velikost lokality byla neobvyklá. „U podmínek k šíření těžko hledat vinu u lidské činnosti – tam jde o tlakové výše a níže, které přinášejí počasí. V dostupnosti paliva hraje roli klimatická změna – extrémně dlouhá a intenzivní vlna veder způsobuje, že půda, tráva i křoviny jsou vyschlé, vzplanutí je mnohem snazší a požár má dost potravy,“ vysvětluje Přibyla.

• Čtěte také: Mladý pár dojel Škodou Enyaq z Evropy až do jižní Afriky. Vůz dobíjejí přenosnou solární elektrárnou

Už nyní se ale les přirozeně obnovuje, na místě rostou několik desítek centimetrů vysoké břízy, kapradiny, raší mladé buky, ačkoliv z nich kouká zatím prvních pár centimetrů. Ohořelé dospělé stromy nejspíše nepřežijí, jejich torza ale následující roky poslouží jako výživa a hnojivo pro vznikající přirozený les. Přírodní sukcese, tedy vzájemné soužití rostlin, ovlivní stavbu lesa v různých etapách vývoje. Až břízy vytvoří dostatečný stín a vlhkost prostředí, na svět se proderou malé kmeny silnějších stromů.

Požáry ve Středomoří? Nijak výjimečné rozsahem, přesto medializované

Aktuální požárová situace, která obsadila titulky většiny médií, skloňuje jména známých lokalit jako je Rhodos, Kréta, Korfu, Sicílie či celé Chorvatsko. Požáry v těchto místech ale nejsou ničím výjimečným, opakují se každoročně. Poprask budí jen blízkost, do které se turisté s ohněm mnohdy dostali, a množství shořelých výletních letovisek.

„Těžko říct, co je přirozený rozsah požárů, lidé obývají oblast středomoří celkem intenzivně posledních tři tisíce let,“ vysvětluje Přibyla. Uvádí ale srovnání dat z posledních desítek let, ze kterých plyne, že aktuální požáry na Rhodosu a v dalších středomořských oblastech nejsou nijak rekordní, statistici registrovali v historii větší.

• Tip: Další požár v Českém Švýcarsku, zřejmě kvůli pyrotechnice. Policie zadržela jednoho člověka

Problém vidí spíše v tom, že nešetrným lesním hospodařením člověk přispěl k hromadění suché biomasy a hasil průběžné přírodní samoregulující se požáry. V oblastech, kde hoří často, by se podobně velký oheň nejspíše neměl z čeho uživit, protože by suché klestí sežehnul menší drobnější požár.

Více menších ohňů napomůže ekosystémů více, než hašení velkého požáru

Podle Hrušky se požárům dá částečně předcházet řízenými ohni, stejně jako se to děje v Americe. „Když lidé začali kolonizovat Ameriku, přírodní vytrvalé požáry usilovně hasili. Ale dosáhli jen toho, že se tam naakumulovalo větší množství suché biomasy. A když ta pak chytla, čerpal oheň z obrovského množství paliva a tak velký požár nebyli schopni uhasit,“ vysvětluje Hruška a dodává, že po těchto zkušenostech se místní lidé naučili kontrolované požáry vytvářet a řídit.

Na častější riziko požárů bychom se ale měli připravit i my. Podle Přibyly je jednoznačné, že klimatická změna přináší daleko častější stav rizika vzniku požáru a daleko delší období, kdy mohou požáry hořet a šířit se. Hruška navrhuje změnu přístupu k hašení a dlouhodobější plánování s ohledem na vyvíjející se klimatickou scénu.

„Jsme teprve na začátku cesty, jak to dělat správně. Musíme chránit osídlené části lesa pochopitelně, ale zbylé lesy můžeme hasit ze vzduchu. Řešením není udělat v lesích asfaltky, aby k případným požárům dojela i hasičská auta,“ kritizuje Hruška někdy neodborný přístup v protipožárních plánech. Sám by navrhoval řízené zapalování a hašení lesů, ale naše společnost se tomu zatím brání.

Foto: archiv Jakuba Hrušky (se svolením)