Skupina kosatek vzala útokem už stovky lodí. Možná se mstí, možná je to prostě baví

Poslední tři roky sužují lodě ve vodách Španělska a Portugalska útoky samice kosatky dravé jménem White Gladis. Zpočátku útočila samice samotná, později své chování začala učit i ostatní ze své skupiny a několikrát se jí podařilo lodě potopit.

První útok na loď proběhl v létě 2020 a samice tou dobou byla s největší pravděpodobností březí, protože následující rok porodila. Proč se tedy zvíře rozhodlo riskovat svůj život i život nenarozeného mláděte pro náhodný útok?

Podle odborníka z organizace Greenpeace Jana Freidingera je důvod neznámý, ačkoliv vědci pracují s několika hypotézami. Jedna z nejpravděpodobnějších podle něj je, že zažila v minulosti špatný zážitek ze strany posádky v lodi a mstí se.

„Ale je to velmi neobvyklé chování, nepozorované nikdy v minulosti. Matky kosatky se o novorozená mláďata obvykle starají nejméně dva roky, drží je v bezpečí a krmí je. Narážení do lodí s mládětem je přesný opak. Tudíž proto ta hypotéza, že naráží do lodí z určité pomsty za trauma či ze strachu, který prožila,“ vysvětluje Freidinger.

Útok nebo hra? Odborníci se v názorech rozcházejí

Shoda mezi odborníky nicméně nepanuje, někteří se domnívají, že se jedná spíše o hru odvážnějšího jedince, který se na rozdíl od ostatních nebojí lidí. Lodě mu poskytují dostatečně kvalitní zdroj zábavy, aby mu jeho riskování stálo za to.

„Kosatky jsou velmi hravá, společenská stvoření, žijící pospolu v určitých klanech (takzvaných podech) založených s matriarchálním systémem. Loví, hrají si i vychovávají mladé v těchto tlupách, kde se od sebe dokážou naučit či okoukat spoustu věcí. Slavný je případ lososa na hlavě,“ říká Freidinger.

Kalkulačka solární elektrárny: vyplatí se vám?

Jednalo se o situaci, kdy se kosatka rozhodla vozit či „nosit“ lososa na své hlavě v severovýchodním Pacifiku, konkrétně v Pugetově zálivu. Během několika následujících týdnů se toto chování mezi skupinou kosatek rozšířilo a podobnou zábavu si našly i ostatní členové klanu. Kosatky brázdící vodu s mrtvými lososy na hlavách překvapily mnoho lidí.

Chování a hru „na lososa“ navíc odkoukaly kosatky i z cizích klanů, které se začaly takzvaně opičit. Po nějaké době to ale zvířata přestalo bavit a s prapodivným zvykem přestaly samy od sebe.

• Čtěte také: Sudy s jaderným odpadem, ponorky i vyřazené reaktory: lidstvo si z moří udělalo radioaktivní skládku

Útok na lodě tak může být skutečně i hrou. Ačkoliv to White Gladis naučila i další členy svého klanu a útočí organizovaně, možná se jedná o nevinnou zábavu. Lodě také mohou sloužit jen jako výcviková pomůcka k výuce lovu.

Jak podotýká Freidinger, za tři roky skupina kosatek u španělského pobřeží napadla stovky lodí, z nichž potopila tři. Ale nikdy nezaútočily na lidi. Kosatky lidi nepovažují za svou kořist a cíleně na ně nikdy neútočí se záměrem zabít. Strach tedy sice může být na místě z poškození lodi, ale větší újma či zranění jsou nepravděpodobné.

Lidé zabijí 100 milionů žraloků ročně

Případy útočící kosatky ale nejsou jediné, které v posledních týdnech strhly pozornost médií. Smrtelný útok žraloka v egyptské a Čechy oblíbené Hurgardě rozvířil opět debaty, proč se tak stalo. Šance na setkání se s útočícím žralokem je totiž menší než smrtelný útok krávy.

„Lidé z nich mají hrůzu, přestože pravděpodobnost, že do vás uhodí blesk, je třicetkrát vyšší, než že na vás v moři zaútočí žralok. Ve skutečnosti by se žraloci měli bát nás. Člověk, ale ne omylem, ročně zmasakruje 100 milionů žraloků. Většině jen odřízne ploutve na polévku a nechá je pomalu utopit v moři,“ líčí Freidinger.

Zhruba 30 milionů žraloků zahyne kvůli rybářským sítím jako vedlejší důsledek nešetrného rybolovu, stejně jako delfíni či jiná velká mořská zvířata.

„Zbytek, tedy 70 procent, uhyne kvůli tradiční asijské pochoutce – polévce ze žraločích ploutví. Ty představují pouze dvě procenta těla žraloka, zbytek je vyhozen. Není tudíž překvapením, že třetina z více než 400 druhů žraloků je ohrožena,“ říká Freidinger.

• Tip: Teplotní rekordy padají jako hrušky. Zvykejte si, je to nový normál, říkají odborníci

Problémem, který Freidinger následně popisuje, je dlouhověkost a pomalý růst těchto predátorů. Některé druhy jsou na pokraji vyhynutí, protože nestačí obnovovat svou populaci tak rychle, jako je člověk stačí likvidovat.

Žralok přitom plní funkci vrcholového predátora potravního řetězce a je pro správnou rovnováhu moří a oceánů nezbytný.

Žraloci proplavou kolem plavce, aniž by o nich člověk věděl

„Když se zrovna pohybujete ve vodě, ve zdravém mořském ekosystému, často kolem vás propluje žralok do vzdálenosti 100 metrů. Jsme s těmito zvířaty v interakci častěji, než vůbec tušíme,“ vysvětluje biolog Jeff Corwin pro CBS News.

Ačkoliv události posledních týdnů rozvířily žraločí tématiku, množství nevyprovokovaných útoků se snižuje. Za rok 2022 zaznamenala Floridská univerzita 57 útoků, z nichž 5 končilo smrtí. Průměr útoků v letech 2011 až 2021 byl přitom 74 útoků za rok.

Důvodů, proč se číslo snižuje, je hned několik. Z části za to mohou nejspíše ještě covidové uzávěry a obecně menší množství turistů a lidí v mořích. Částečně je také tlakem univerzit i neziskových organizací žralok více chráněn a rybolovy jsou více pod dohledem a šetrnější.

• Čtěte také: Pokus o smetení první části Green Dealu neprošel, evropská příroda si připsala vítězství

Žraloci pak mají možnost nalovit si svou přirozenou kořist v hlubších vodách a nemají důvod se tak často přibližovat k mělčinám. A z části je to dosud nevysvětlenou migrací. Žraloků ubývá, mnoho druhů je na pokryji vyhynutí, někteří z nich se uchylují netypicky i do sladších vod. To vede ke změně struktury a druhové skladby a na mělčiny se dostávají jiné a méně reaktivní druhy, než doposud.

Žraloci si plavce pletou s kořistí

Pokud však skutečně k útoku na člověka dojde, jedná se pravděpodobně o omyl. To je patrné i z čísel, kdy v loňském roce z 57 útoků bylo smrtelných pouze pět, ačkoliv má zvíře ve vodě značně na vrch a člověka by zabilo, pokud by chtělo.

Existuje i statistika vyprovokovaných útoků, těch bylo za loňský rok 32, z toho čtyři smrtelné. Ty se ale do běžných statistik nezapočítávají, protože jde obvykle o případy v soukromých delfináriích a chovech či na rybářských lodích, kde byl důvod útoku pravděpodobně zapříčiněn špatnou lidskou manipulací.

• Tip: Oceány jsou naším spojencem při ochraně klimatu. Plánovaná těžba mořského dna tak ohrožuje i nás

„Počet žraločích kousnutí silně závisí na počtu lidí a počtu žraloků ve vodě ve stejnou dobu,“ říká Gavin Naylor, ředitel Floridského programu pro výzkum žraloků pro BBC. „Čím více žraloků a lidí je na jednom místě, tím větší je šance, že na sebe narazí.“

Žralok ale na plavce či surfaře zaútočí především proto, že si ho splete s kořistí. V momentě, kdy kousne a ochutná, zjistí, že se jedná o člověka a tím útok také obvykle končí. Jen ve vzácných případech žralok člověka pronásleduje a loví.

Útok jak žraloka, tak kosatky na člověka je proto daleko méně pravděpodobný, než smrt utonutím. Ve chvíli, kdy se člověk rozhodne strávit nějaký čas na pláži či na moři, nemá pohledem statistiky důvod se útok bát. A naopak, velké mořské tvory je potřeba chránit. Vymírají a ve chvíli, kdy v moři nebude predátora, může se zhroutit celý ekosystém.

Foto: Unsplash