Jeho vynálezy máme všichni po kapsách: zemřel otec moderních baterií a nobelista John Goodenough

Goodenough začínal na M.I.T. v padesátých letech, když se podílel na výzkumu RAM paměti do počítače. Následně spolupracoval na vývoji protivzdušné obrany státu a když byl jeho výzkum ukončen, přesunul se vyučovat a bádat na Oxford, kde se začal věnovat chemii.

Baterie přitom v té době pochopitelně nebyly neznámým pojmem. Přesto ale neexistoval takový akumulátor, který by mohl být i menších velikostí a který by se dokázal bez problémů opakovaně nabíjet. A právě v době, kdy Goodenough přijel do Oxfordu, nechával si jeho mladší kolega Whittingham patentovat baterii z lithia.

Ta se ale ukázala s častějším používáním jako velmi nespolehlivá a nebezpečná, protože se při několikátém nabíjení vždy vznítila nebo explodovala. Goodenough se proto zaměřil na jiný postup, který by chemický proces ustálil. A v roce 1980 dosáhl ve svém dlouholetém výzkumu konečně průlomu.

Baterie dost malá i na telefon

Podařilo se mu vytvořit baterii, která byla dostatečně funkční i malá na to, aby umožnila rozvoj mnoha moderním technologiím. Lithiovo-iontové baterie (známější pod zkratkou Li-Ion) se dodnes využívají v telefonech, noteboocích, v defibrilátorech anebo dokonce i v elektromobilech.

Jeho postup spočíval v tom, že spojil vrstvu lithia a oxidu kobaltu. Spojení vytvořilo prostor pro ionty lithia a v baterii stouplo napětí a stala se méně těkavou. Ačkoliv tak byl jen jedním ze série vědců, kteří postup lithia v bateriích zkoumali a přidávali své poznatky, byl to právě on, kdo vymyslel závěrečný chemický proces, který fungoval.

• Tip: Spor o podobu solárních trackerů zná vítěze. Mnichov přivítal svátek fotovoltaiky Intersolar

Je proto považován právem za otce moderních akumulátorů. O svůj výsledek se navíc rád podělil. Vzdal se většiny práv na patent a zbylé finance, které získal, rozdělil mezi univerzitu a stipendia pro své kolegy i studenty.

Ani ve stáří ale na výzkum nezanevřel. Až do své smrti se věnoval bádání, jak vytvořit baterii schopnou uchovávat velké množství energie z obnovitelných zdrojů. Tu považoval za možnost zachránit klima a zcela by tím změnil svět energetiky.

Za svou práci získal v roce 2019 Nobelovu cenu za chemii a stal se tak nejstarším oceněným výzkumníkem. Nobelovu cenu i odměnu ve výši 900 tisíc dolarů si rozdělil s kolegou a vědeckým předchůdcem Whittinghamem a s tokijským spolupracovníkem Yoshinou.

Úvodní foto: U.S. Department of Energy, Public domain, via Wikimedia Commons