Stanjurovy výhružky solárníkům dokazují, že státu se nedá věřit

Po deseti letech „solární tmy“, kdy byla fotovoltaika takřka sprosté slovo, se tento obor až neuvěřitelným způsobem rozhýbal. Je to samozřejmě jeden z důsledků energetické krize, která začala ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, ale právě Putinova válka ji ještě znásobila. Najednou se ukázalo, jak je potřebné, aby se Česko více zaměřilo na „vlastní“ energetické zdroje – solární elektrárny a další čisté technologie.

Po desetiletí „solární tmy“ si dokonce i vláda uvědomila, že bez solárních elektráren to prostě nepůjde. Do svého programového prohlášení si napsala: „Přispějeme k rehabilitaci fotovoltaiky, protože ji považujeme v našich geografických podmínkách za klíčový obnovitelný zdroj. Přispějeme ke zřízení nových fotovoltaických zařízení na minimálně sto tisících střech do roku 2025.“

Jenže vládní experti moc dobře vědí, že i zmiňovaných sto tisíc střech je málo. Zkrátka: Česko se neobejde bez velkých solárních (a větrných) parků. Ostatně i tam směřuje nemalá finanční podpora z Modernizačního fondu, kde jsou k dispozici stovky miliard korun. Vypadalo to, že všechno se rozběhlo správným směrem, byť například v přijímání potřebných zákonů včetně legislativního zakotvení akumulace energie všech typů by bylo zapotřebí přidat.

• Tip: Další rozvoj solární energetiky je v ohrožení. Česko nemá dostatek bateriových úložišť

Jenže pak přišel vládní úsporný balíček, respektive výrok ministra financí Zbyňka Stanjury, podle něhož se musí osekat státní dotace včetně peněz, které míří coby provozní podpora „starých“ fovoltaických elektráren – především z těch z „krizových“ let 2009 a 2010 (týká se to ale všech projektů z let 2006 až 2013). Celkově se hraje o miliardy korun.

Pokud stát skutečně tato razantně zasáhne do podpory několika desítek tisíc elektráren, bude to mít několik negativních dopadů. Mnohé z nich zkrachují, protože jejich majitelé stále nesplatili úvěry. Před deseti a více lety totiž cena fotovoltaických panelů byla výrazně vyšší než dnes. Podle odhadů ještě provozovatelé dluží celkem desítky miliard korun. Pokud by je nedokázali splácet, mohlo by to mít velmi negativní dopad také na banky.

Vyplatí se vám střešní solární elektrárna? Spočítejte si úsporu

Majitelé solárních parků se přitom v minulých letech museli vyrovnávat s tím, že se původně garantovaná podpora omezovala už několikrát. Kvůli tomu museli opakovaně upravovat své finanční plány. Ministerstvo průmyslu a obchodu si přitom loni na jaře ověřilo, že dané elektrárny mají průměrnou výnosnost pouze sedm procent.

Současný přístup vlády ukazuje, že se státu nedá věřit. Fotovoltaika je přitom běh na dlouhou trať, investice se nevrátí za pár měsíců, jsou to roky. A pokud za tu dobu stát změní nastavená pravidla, minimálně to vzbuzuje nedůvěru. V horším případě odliv investorů – třeba do zahraničí, jak už se v minulosti stalo.

Stát je v tomto ohledu skutečným mistrem. Nejprve nezvládl mohutný rozvoj solární energetiky v roce 2009 a 2010. Nastavil pravidla, která byla výhodná pro investory a nevýhodná pro veřejné finance. Ovšem vinu za nekontrolovatelný fotovoltaický boom hodil na „solární barony“. V dalších letech jim to proto „osladil“ a zavedl solární daň. Paradoxem je, že zvýšení solární daně a zavedení principu takzvaného výnosového procenta přitom podpořily také strany současné vládní koalice. Tvrdily, že jde o konečné vyřešení původně vysokých veřejných podpor pro fotovoltaiku z let 2009 a 2010. Jenže věřte politikům.

• Psali jsme: Zájem o fotovoltaiku láme rekordy. Česko ale zaspalo a dohání zbytek Evropy, zaznělo na Solární konferenci

Jak správně poznamenal Jan Krčmář ze Solární asociace v rozhovoru pro Obnovitelně.cz a následně na letošním ročníku Solární konference, Stanjurův plán s osekáním provozních dotací pro starší solární elektrárny může destabilizovat celý fotovoltaický sektor. Většina aktuálně rozpracovaných projektů, které počítají s podporou z Modernizačního fondu, jsou vázané na historické obnovitelné zdroje. A tak jsou desítky projektů u ledu a čeká se, jak to dopadne.

Nehraje se jen o peníze, ale o celkovou důvěryhodnost vlády. Jedna věc je napsat si do programového prohlášení hezké věty o podpoře obnovitelných zdrojů, druhá a zásadnější je realita a přístup státu.

Solární podnikatelé se navíc mohou s vládou začít soudit. Ministr Stanjura se sice takových sporů nebojí a věří si, ale předem se konečný výsledek nedá předpovědět. Stačí, aby vládní kabinet prohrál byť jen jeden soudní spor a najednou se se žalobami roztrhne pytel. Státu tak v konečném zúčtování může osekání provozních dotací starých fotovoltaických elektráren přijít pořádně draho.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Pixabay