Dělá Česko dost pro ochranu klimatu? Přelomový spor se vrací k pražskému soudu
Nejvyšší správní soud zrušil klíčové pasáže rozsudku, podle něhož dělá Česká republika málo pro ochranu klimatu. Spor se nyní vrací k Městskému soudu v Praze, který vloni vynesl průlomový verdikt.
Pavel Baroch
25. 2. 2023
Okolí malé středočeské obce Svatý Jan pod Skalou je vyhledávaným místem turistů nejen z Prahy. Tamní krajina a příroda ale v posledních letech dostává poměrně „zabrat“ kvůli postupujícímu globálnímu oteplování. To byl ostatně podle tamního starosty Jiřího Boučky (nezávislý) důvod, proč se jeho obec připojila ke klimatické žalobě. „Připadalo mi to jako logický krok,“ řekl Obnovitelně.cz starosta obce.
Vloni v červnu přitom Městský soud v Praze v průlomovém rozsudku vyhověl Svatému Janu pod Skalou, spolku Klimatická žaloba a dalším účastníkům, že Česká republika nedělá dost pro ochranu klimatu. Nařídil státu, aby urychleně a v souladu s jeho povinnostmi z evropského a mezinárodního práva přijal nezbytná opatření pro zpomalení klimatické změny. Soudy v Česku (nebo na Slovensku) tak rozhodly vůbec poprvé v historii.
Jenže koncem února klíčové pasáže tohoto rozsudku zrušil Nejvyšší správní soud v Brně, na něhož se s kasační stížností obrátila klíčová ministerstva. Spor se tak vrací k novému jednání k pražskému soudu. „Úplně překvapivé to není,“ okomentoval to starosta Jiří Boučka, podle něhož byl překvapující spíše verdikt Městského soudu v Praze.
„Panovala po něm docela euforie,“ dodal. Uvedl, že následující expertní debata a odborná vyjádření naznačovala, jak by Nejvyšší správní soud mohl rozhodnout.
„Každopádně to určitě nevzdáváme,“ konstatoval Boučka, podle něhož se nyní začne připravovat strategie k opětovnému projednávání klimatické žaloby u Městského soudu v Praze. „Na podstatě naší žaloby se nic nemění a nadále jsme přesvědčeni, že žalovaná ministerstva klimatickou krizi neřeší dostatečně,“ konstatoval Jakub Zamouřil, člen rady spolku Klimatická žaloba.
Spočítejte si úsporu a získejte střešní elektrárnu do několika týdnů
Dodal, že to koneckonců nerozporuje ani Nejvyšší správní soud. Podle Zamouřila totiž neřekl, že by Česko své klimatické závazky nyní plnilo. Jen odmítl, že by se Pařížskou dohodou stát přidal ke konkrétnímu závazku. Cíle Evropské unie na snížení emisí o 55 procent do roku 2030 pak podle soudu nejsou závazné pro jednotlivé státy, ale pro unii jako celek. Zároveň soud podle Zamouřila několikrát zdůraznil, že Česká republika nemá vlastní klimatický zákon, kterým by si určitý závazek dávala sama sobě.
Popření kolektivní odpovědnosti
Nejvyšší správní soud skutečně konstatoval, že by šlo o popření kolektivní povahy Evropské unie. Jejím smyslem je, že se členské státy mohou na unijní úrovni dohodnout, jak závazek společnými silami uskuteční, tedy určit, jaká bude právní úprava v některých sektorech, která bude zavazovat všechny členské státy ke společnému snižování emisí, i jak bude závazek snížení emisí v ostatních sektorech rozdělen mezi členské státy.
„Odporovalo by zdrženlivosti soudní moci, pokud by správní soudy vstupovaly již nyní do politických a legislativních procesů dosud probíhajících na unijní úrovni s kategorickými závěry o tom, jak má vypadat individualizovaný závazek ČR,“ stojí v rozsudku.
Na Českou republiku v tuto chvíli podle Nejvyššího správního soudu dopadají pouze méně ambiciózní povinnosti snižování emisí, plynoucí z kolektivního závazku z roku 2015 a promítnuté do platného a účinného sekundárního práva Evropské unie. Bez jasně formulovaného závazku pro ČR snížit emise právě o 55 procent nemohl soud posoudit, zda jej žalovaná ministerstva porušují svou nedostatečnou aktivitou.
Nejvyšší správní soud ovšem skutečně uznal, že je legitimní požadovat po ministerstvech, aby v rámci své působnosti na současnou situaci i hrozící nebezpečí adekvátně reagovala.
„Správním soudům však nepřísluší, aby si samy stanovovaly měřítka, podle nichž by posuzovaly nezákonnost tvrzeného zásahu. Zároveň však musejí být připraveny poskytnout účinnou ochranu jednotlivcům dotčeným důsledky nedostatečné aktivity českých státních orgánů v oblasti boje proti klimatické změně a jejím důsledkům; tato potřeba se může zvyšovat postupem času s narůstajícími důsledky klimatických změn,“ uvedl soud.
Česko nemá cíle a plány
Spolek Klimatická žaloba se na argumentaci Nejvyššího správního soudu, podle něhož není možné určit, jaký konkrétní závazek snížení emisí vyplývá pro Českou republiku ze společného evropského závazku k Pařížské dohodě, podíval opačnou optikou.
„Stejnou logikou česká ministerstva nemohou tvrdit, že Česko Pařížskou dohodu plní,“ poznamenal Jakub Zamouřil z Klimatické žaloby. Dodal, že soudu žalobci předložili několik odborných studií, které dokládají, že Česká republika nemá cíle a plány, které by odpovídaly spravedlivému podílu na globálním uhlíkovém rozpočtu.
„Toto jednání ministerstev je podle nás v rozporu s péčí dobrého správce a porušuje základní lidská práva českých občanů. Ministerstva by neměla pouze reagovat na to, co jim někdo nařídí, mají povinnost české občany před dopady změny klimatu proaktivně chránit,“ doplnil Zamouřil.
Záplavy a pak extrémní sucho
Zatímco soudy rozhodují o klimatické žalobě, ve středočeské obci Svatý Jan pod Skalou sledují dopady globálního oteplování. Podle tamního starosty Jiřího Boučky jsou v posledních letech patrné na první pohled. V letech 2002, 2011 a 2013 se obcí prohnaly ničivé povodně, ale zlomový byl hlavně rok 2018, kdy vrcholila série extrémně suchých let.
„Rekordní letní teploty vysály z vegetace a zemského povrchu tolik vody, že potok Loděnice (Kačák) prakticky přestal existovat a ztratila se i voda ze studen. Na vegetaci se suché roky projevují s určitým zpožděním – v letech 2019 a 2020 jsme byli svědky prosychání korun listnáčů a hynutí borovic ve velkém,“ uvedl starosta Boučka před časem v komentáři pro Deník Referendum.
A ačkoliv byl rok 2020 srážkově příznivý, některé procesy v přírodě se už nastartovaly. Staré statné duby musely k zemi, některé dále usychají. „Ano, stále to pokračuje,“ potvrdil Obnovitelně.cz starosta Bouček. „Teď sice nějaká vláha je, ale les je tím poznamenaný, významná část je poškozená.“
Společně se Svatým Janem pod Skalou a spolkem Klimatická žaloba se na soud obrátili ještě čtyři jednotlivci, kteří také pociťují dopady změny klimatu – v osobním i pracovním životě. Spolek Klimatická žaloba ČR sdružuje více než 260 občanů, kteří podali žalobu na stát po více než ročních přípravách.
„V klimatické krizi jsme ale bohužel nakonec poraženými všichni. Stabilní teploty a mnohé ekosystémy my i generace po nás nenávratně ztratíme. Skutečným vítězstvím klimatické žaloby by bylo, kdybychom ji vůbec nemuseli podávat,“ řekl před časem mluvčí spolku a koordinátor Klubu agrivoltaiky Aliance pro energetickou soběstačnost Martin Abel.
Autor: Pavel Baroch
Foto: Klimatická žaloba