Rusko poslalo miliony lidí v Evropě do energetické chudoby. Válku chystalo od loňského jara

Když na konci loňského jara začaly v Evropě poněkud nečekaně růst ceny silové elektřiny a tepla, předháněli se analytici v tom, kdo přinese lepší vysvětlení. Ti, kterým leží v žaludku klimatická agenda EU, tvrdili, že hlavní příčinou jsou rostoucí ceny emisních povolenek, částečně způsobené spekulativním kapitálem. Ti o trochu bystřejší si povšimli, že ve světě, zejména v postcovidové Asii, roste poptávka po plynu, kterou producenti nestačí uspokojovat. Ti ještě pozornější poukazovali na další faktory, jako dlouhé studené jaro. A ti, kdo mají v popisu práce sledovat geopolitiku a bezpečnost, viděli jako hlavní důvod snahu Kremlu přimět Německo s jeho tehdy očekávanou novou vládou k co nejrychlejšímu dokončení plynovodu Nord Stream II.

Nejpřesnějším vysvětlením byla kombinace všech zmíněných faktorů. Tu analytici obvykle označují pomocí meteorologické metafory jako perfektní či dokonalou bouři. Dokonalá bouře vzniká, když se v čase a místě potkají povětrnostní a další podmínky a vytvoří mimořádně silný meteorologický jev. Dokonalá bouře dlouhého studeného jara, nízké zaplněnosti plynových zásobníků v EU, rekordní poptávky po plynu ve světě, rostoucí cena evropské emisní povolenky a záměr Ruska zatlačit na německou vládu, aby konečně dokončila roky budovaný plynovod. K tomu se později připojila nízká produkce elektřiny z větru, ať už v Německu a na Pyrenejském poloostrově, a nízká ochota naplňovat plynové zásobníky z půlky vlastněné, respektive provozované ruským Gazpromem.

Loni na jaře se zdálo, že se tím Moskva pokouší zatlačit na dokončení plynovodu Nord Stream II, k jehož zrušení tlačily Německo například Spojené státy, dokonce za cenu uvalených sankcí. To se ale ukázalo jako omyl. Nyní je zřejmé, že se Rusové od jara 2021 začali intenzivně připravovat na válku. Na to, že hlavním důvodem růstu cen energií je Putinovo užití energetiky jako zbraně, v silném slova smyslu, ani jedna z chytrých hlav nepomyslela. Rozpoutaná obchodní válka o energetické zdroje jako nástroj měla za cíl oslabit Evropu a demokratický svět a jeho ochotu a akceschopnost pomáhat v dalších měsících napadené Ukrajině. Útok na Ukrajinu měla Moskva naplánovaný už loni na jaře a v rámci přípravy na něj poslala miliony lidí po celém evropském kontinentu do energetické chudoby, aby si ověřila, zda jí tento akt agrese projde, a zajistila, že odvetný manévrovací prostor EU bude výrazně oslabený.

V rámci své hybridní doktríny byl další fází vedle dlouhodobě praktikované dezinformační vlivové agendy úder na energetické trhy. Aby Moskva s jejími evropskými ideologickými spojenci zakryla svoje kroky, začala vířit dezinformace o tom, že hlavním důvodem růstu cen energií jsou ceny emisní povolenky a evropské plány na ochranu klimatu. Ovšem pouhý pohled na základní statistiky přistihl hlásné trouby Kremlu na cíleném omylu. Rusové si tím testovali, jak Evropa zareaguje. V předchozích letech za okolností, které měly pro Evropany vytvořit falešnou iluzi bezpečí a normálnosti, ruské společnosti v jarním období posílaly do evropských zásobníků plyn za do té doby standardní ceny a tím doplňovaly zásoby na zimu. Jenže na jaře 2021 se tak nestalo, a k tomu ruské společnosti přestaly prodávat plyn na denním, spotovém trhu. A právě to způsobilo hlavní nárůst ceny jak plynu, tak i tepla a silové elektřiny, primárně na spotovém, denním trhu, v druhém kroku také na dlouhodobém trhu.

Souvislosti:

Z většiny (50–80 %) je denní – spotová – rostoucí cena silové elektřiny na evropské energetické burze tažena rostoucí cenou zemního plynu (na grafu v šedé barvě), pro srovnání ceny evropských emisních povolenek jsou v ní promítnuty menšinově (10–20 %, na grafu v zelené barvě). Konečná cena silové elektřiny je dána cenou aktuálně nejdražšího zdroje. O jaký typ zdroje jde, závisí na aktuální poptávce a nabídce (výjimečně se může stát, že ceny elektřiny jsou dokonce záporné, a to v jarních měsících, kdy je kolem poledne nadbytek elektřiny ze solárních elektráren). Nejlevnější je cena elektřiny ze slunce a větru, nejdražší naopak ze zemního plynu. Plynové elektrárny jsou typické špičkovací zdroje, tedy zdroje vyrábějící elektřinu tehdy, když je kvůli momentální vysoké spotřebě aktuální nedostatek.

Dnes vidíme výsledek. Ceny plynu a elektřiny dosahují 3–4násobků toho, nakolik byly domácnosti až do minulého roku zvyklé. Účty za energie pro domácnosti a podniky by měly podle předpovědí ještě výrazně narůst. Tou nejefektivnější zbraní Kremlu vůči EU se staly trubky, zásobníky a tankery. Co se vojenských úspěchů týče, ruská armáda výrazně zaostává za ruskými fosilními společnostmi. Zatímco od začátku války Brusel poskytl Ukrajině pomoc v řádu miliard eur ve formě zahraniční pomoci a jednotlivé členské státy vojenskou pomoc v ceně nižších desítek miliard eur, jenom za energie od začátku války zaplatily Moskvě přes 60 miliard eur. Na energetickém kolbišti Kreml cíleným zbořením energetických trhů, rostoucích účtů za energie a výrazným nárůstem energetické chudoby uštědřil hlavním městům Evropy řadu tvrdých políčků a porážek.

Jak jsme se vůbec do tohoto bodu dostali?

Příběh závislosti EU na ruském plynu je příběhem, kterému se bylo možné vyhnout nebýt aktivní spoluúčast řady evropských politiků a aktérů na jeho budování. Ještě před deseti lety z Ruska do Evropy proudila přibližně čtvrtina zemního plynu, dnes je to více než 40 % plynu. Evropa v čele s německou spolkovou vládou prokázala Kremlu laskavost.

Namísto toho, aby Německo na prvním místě řešilo klimatickou změnu, zaměřilo se v prvé řadě na pro řadu dalších zemí a národů nepochopitelnou a iracionální odstávku víceméně funkčních, ekonomicky životaschopných, a především nízkoemisních zdrojů: jaderných bloků. Protijaderné nálady v Německu trvající od 80. let v rozhodný moment podpořila jaderná katastrofa ve Fukušimě v roce 2011, která navzdory její počáteční liknavosti přiměla kancléřku Angelu Merkel k oficiálnímu opuštění jaderné energie. V druhém kroku se německá vláda rozhodla odstavit údajně klimaticky škodlivější uhelné elektrárny a v rámci Energiewende vsadit na tzv. přechodné palivo na levný ruský plyn. Marketingově chytrý tah, zejména pro Gazprom a jeho spojence. Hlavními německými asistenty tvorby této závislosti byl bývalý německý kancléř Gerhard Schröder a současný německý prezident Steinmeier. Základem dlouho budovaného německého byznys modelu se stal levný ruský plyn. Dne 24. února 2022 jsme se dozvěděli, proč byl tento byznys model zázračný jenom na oko.

Energie bez ruského plynu: tepelné čerpadlo umí celý rok ohřívat teplou vodu, v zimě topit a v létě chladit

Série zemětřesení v předchozích letech v okolí nizozemského plynového pole Groningen, největšího zdroje v Evropě s odhadovanými zásobami přes 2 700 miliard kubických metrů zemního plynu, vedla nizozemské úřady a politiky k tomu, že loni rozhodli o postupném ukončení těžby. Jiné státy a jejich klíčoví aktéři v energetice naopak dělali vše proto, aby minimalizovali diverzifikaci infrastruktury a zajistili tak víceméně stabilní příjem konkrétních byznysových aktérů. S notnou dávkou ironie je zářným příkladem takového přístupu Česká republika, která za tento přístup dnes sklízí patřičné ovoce.

Všechny tyto problémy budou pokračovat, dokud budeme závislí na ruském plynu a ropě. Zbavit se této dlouho budované závislosti bude obtížné. Naším hlavním nástrojem by se proto mělo stát výrazné zdanění příjmů Kremlu a posílání plateb na jistotní účet. Moskva je v tomto případě velmi zranitelná, i když se v rámci psychologické a nátlakové války snaží vystupovat v pozici aktéra, který má plně na vrch. Pokud předtím nebyla petrostátem, po západních sankcích je nyní do značné míry ekonomikou jednoho odvětví. Abychom snížili svoji uhlíkovou i bezpečnostní stopu, musíme masivně investovat do úsporných opatření, která sníží energetickou náročnost a zvýší energetickou účinnost, stejně jako do vlastních především nízkouhlíkových technologií. Slovy klasika: „Co je doma, to se počítá.“

Autor: František Marčík. Autor působí jako security footprint manager ve Skupině Amper.

FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí Ukrajina