Nejvyšší čas si přiznat: bez solárních parků se Putinova plynu nezbavíme
Válka na Ukrajině téma (ne)závislosti na ruském plynu a ropě vlastně jen zdůraznila. Pokud to s energetickou nezávislostí a svými klimatickými závazky myslí Česko skutečně vážně, měli by i vysoce postavení politici veřejnosti přiznat, že se bez velkých fotovoltaických elektráren neobejdeme, a jejich budování pořádně podpořit. I když v minulosti byly tyto projekty spojovány se „solárními barony“. Píše ve svém komentáři Pavel Baroch.
Pavel Baroch
16. 5. 2022
Je to už více než deset let, kdy mi jeden tehdy významný zástupce fotovoltaického sektoru řekl: „U nás už nikdy nebudou velké fotovoltaické parky na polích. Nepřijde žádná politická garnitura, která je tam pustí. To, co je budoucnost, jsou střešní instalace.“ Náš rozhovor se odehrál na jaře 2011, kdy se Česko „oklepávalo“ z nezvládnutelného rozvoje solární energetiky, kdy v krajině jako houby po dešti rostly velké fotovoltaické parky a kdy se objevil nový termín „solární baron“.
Po několika letech fotovoltaické hojnosti, kterou však tuzemské úřady nedokázaly ukočírovat, nastal opačný extrém - povolení nedostávalo ani pár panelů na střeše rodinného domu. A tak se dá tehdejší názor fotovoltaického experta vyložit jako snahu o alespoň malý krok vpřed - aby se mohly instalovat panely aspoň na střechy.
Jenže dneska jsme úplně jinde a dokonce i politici v nejvyšších funkcích veřejně hovoří o nutnosti rozvoje obnovitelných zdrojů energie, zejména fotovoltaiky. Zatím se ale zdráhají otevřeně a pořádně nahlas přiznat, že bez velkých solárních parků to nepůjde. Zvláště pokud myslí vážně svá slova o dekarbonizaci české ekonomiky a o konci energetické závislosti na Putinovském Rusku.
Stačí si zalistovat v programovém prohlášení vlády. „Přispějeme k rehabilitaci fotovoltaiky, protože ji považujeme v našich geografických podmínkách za klíčový obnovitelný zdroj. Přispějeme ke zřízení nových fotovoltaických zařízení na minimálně sto tisících střech do roku 2025,“ píše se v kapitole o energetice a pak ještě v kapitole o ochraně klimatu. Výhradně se zmiňují střechy. Neuvádí se například, ke kolika instalovaným solárním megawattům by se kabinet Petra Fialy (ODS) chtěl během své vlády dostat. A kolik by mělo být třeba na střechách a kolik na zemi – kupříkladu na nevyužívaných brownfieldech.
Ve skutečnosti se přitom s podporou velkých solárních parků už začalo. Ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL) v březnu oznámila, že v Česku už brzy vyroste na pět desítek velkých fotovoltaických elektráren, které uspěly v soutěžní výzvě z Modernizačního fondu. Právě Modernizační fond, který do země přinese v následující dekádě minimálně 150 miliard korun, hraje ve využívání energie ze slunečního záření klíčovou úlohu. Na rozvoj obnovitelných zdrojů má směřovat bezmála 40 procent.
„Obnovitelné energie budou čím dál důležitější součástí energetického mixu. S každým nově podpořeným projektem jsme blíže k odklonu od drahých fosilních paliv. Navíc jde i o strategickou investici do naší energetické bezpečnosti,“ konstatovala ministryně Hubáčková.
Nejde jenom o veřejné peníze. Nejúspěšnější firmou, která získá z Modernizačního fondu peníze na nejvíce projektů, je ČEZ. Tato skupina přitom už loni oznámila, že chce v následujících letech investovat do obnovitelných zdrojů miliardy korun, hodlá přitom využívat rovněž rekultivované území po těžbě hnědého uhlí. „Dominantní technologie budou fotovoltaické elektrárny. Už dnes, do první vlny této výstavby, kterou připravujeme, počítáme s pozemky, které dnes máme kolem Severočeských dolů a obecně v severních Čechách na brownfieldech,“ oznámil generální ředitel Daniel Beneš. Firma plánuje do roku 2030 vybudovat obnovitelné zdroje o výkonu několika tisíc megawattů - převážně fotovoltaických elektráren
Společnost ČEZ v tom samozřejmě není sama. Velké solární parky chystá rovněž SUAS Group (nástupce Sokolovské uhelné), česká skupina Solar Global nebo Pražská energetika. Všechny firmy rovněž uspěly se svými projekty v soutěži o dotace z Modernizačního fondu. Fotovoltaické elektrárny se chystají budovat rovněž developeři průmyslových hal nebo výrobní podniky. Celkem jde o další stovky megawattů.
Hlasitější podpora velkých solárních projektů od vysoce postavených politiků je zapotřebí také k tomu, aby místní úřady nebo regionální politici stavbě těchto parků nebránili nebo je nezdržovali. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby se ke stejné podpoře velkých fotovoltaických elektráren přihlásila rovněž opozice a táhla s koaličními představiteli za jeden „solární“ provaz. Vzhledem k permanentnímu politickému boji v parlamentu to ovšem není příliš reálné. Ale kdo ví, třeba se v politice někdy dočkáme i příjemného překvapení.
Autor: Pavel Baroch
Foto: AliES