Čeští ochránci pomohli dopadnout překupníka nejpašovanějšího savce světa

Během zátahu byl v domě pašeráka zabaven kriticky ohrožený luskoun ostrovní, který je nejpašovanějším savcem na světě, a dále tři koťata chráněné kočky bengálské a želvy mohutné. Pašerák ale pravidelně obchodoval například i s orangutany, gibony nebo outloni.

Tomáš Ouhel i František Příbrský s jejich týmy působí v Indonésii již více než patnáct let. Oba ochranáři vedou pod záštitou liberecké a ostravské zoologické zahrady úspěšné projekty, jejichž cílem je potírání indonéského ilegálního obchodu s ohroženými druhy zvířat.

František Příbrský v rámci svých programů The Kukang Rescue Program a Trenggiling Conservation Program pracuje s bývalými pytláky outloňů váhavých a luskounů ostrovních, které zaměstnává jako terénní pracovníky a kteří pomáhají s šířením osvěty a monitoringem zvířat v lese.

Všechny druhy asijských a afrických luskounů jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodního svazu ochrany přírody. Přesto bylo podle odhadů za posledních deset let uloveno více než milion těchto zvířat. Jejich počty prudce klesají – kvůli poptávce po údajně léčivých až magických účincích jejich šupin, ale též kvůli masu k přípravě gastronomických pochoutek nebo k výrobě suvenýrů. V posledních letech výrobci drog dokonce začali přidávat luskouní šupiny do metamfetaminu.

Luskouni jsou v mnoha ohledech zcela unikátní živočichové. Představují evolučně jedinečnou, starobylou skupinu bezzubých savců příbuzných šelmám, kteří se specializují na pojídání mravenců a termitů. Nezaměnitelný je rovněž jejich vzhled, který připomíná šišku. Jako jediní savci na planetě mají totiž tělo pokryté šupinami, které je dokonale chrání třeba i před zuby lva – při útoku se schoulí do téměř nedobytné koule.

Tato taktika je ovšem nedokáže ochránit před pytláky, kteří je loví ve velkém. Luskouni sice žijí na Zemi asi 65 milionů let, ale kvůli nelegálnímu obchodu je jejich budoucnost nejistá – ocitli se na pokraji vyhubení.

Pytláci želvích vajec

Tomáš Ouhel se v minulosti opakovaně podílel na zatčení indonéského gangu pytláků želvích vajec i chráněných mořských želv. Například v roce 2016 se významně podílel na zatčení jedné takové skupiny na ostrově Bangkaru ležícím přibližně 70 kilometrů od indonéského ostrova Sumatra, který se řadí mezi nejdůležitější světová kladiště těchto mořských želv. Na jeho panenské pláže kladou vejce 3 ze 7 druhů těchto vzácných mořských plazů. Na ostrově se zároveň nachází největší dochovaný původní les v Indonésii.

„Od dubna 2016 se na ostrov začaly stahovat stále nové skupiny vykrádající želví snůšky. Po dobu více než dvou měsíců se tak nepodařilo zaznamenat ani jedno líhnutí želvích mláďat na monitorovaných plážích, a to i přes prokazatelné mnohočetné kladení. V přepočtu to znamená, že lupiči odvezli z ostrova za čtyři měsíce více než 120 tisíc vajec,“ popsal tehdejší situaci Tomáš Ouhel.

Jedna zadržená skupina měla u sebe více než 1,2 tisíc vzácných želvích vajec o hmotnosti asi 60 kilogramů. „Jde o historicky první úspěšný případ zatčení organizované pytlácké skupiny na Sumatře a věříme, že pokud se nám o něm podaří informovat celosvětově, měl by být ostrov na poměrně dlouhou dobu ochráněn před dalšími nájezdy zločinců,“ okomentoval tehdejší akci velvyslanec Indonéské republiky Aulia A. Rachman.

Málo přísné soudy

Po zásazích proti pytlákům a překupníkům se ale čeští ochránci často setkávají i s tím, že se při rozsudku o trestu klade hlavní důraz na počet zvířat, s nimiž byl pachatel chycen přímo při činu. Na rozsah jeho ilegálního obchodování se nebere zřetel, přestože ho pašerák provozoval mnohdy i desetiletí.

Překupník, kterého úřady zadržely s luskounem a dalšími chráněnými zvířaty, by ale mohl skončit na několik let za mřížemi. „Jelikož byl v minulosti již dvakrát uvězněn, dostane pravděpodobně vyšší sazbu trestu, která se bude pohybovat okolo dvou let vězení a pokuty v řádu několika milionů indonéských rupií,“ informoval Tomáš Ouhel ze Zoo Liberec.

Na místního obchodníka se zvířaty zvaného Greed narazil se svým kolegou loni v listopadu. Kontakt s ním navázal nastrčený jihoamerický vyjednávač, který předstíral, že má zájem koupit si některé z nabízených zvířat. Akce pak skončila Greedovým zatčením.

Čeští ochránci současně tvrdí, že je nutné zvýšit trestní sazbu pro velké obchodníky, kteří stojí v čele organizovaných skupin, jinak může být pro mnohé druhy zvířat pozdě. Ilegální obchod ohrožuje divoké populace zvířat v přírodě, ale je i extrémním rizikem pro vznik takzvaných zoonóz. Zoonózy jsou infekce přenosné mezi zvířaty a lidmi, které stojí za propuknutím smrtelných a celosvětových pandemií, jako je například covid-19.

Česká „volavka“ v Africe

Před lety zase v Africe pomáhal s dopadením pašeráků se slonovinou český cestovatel Arthur F. Sniegon. Dělal dokonce policejní volavku. Absolvent ekologické a evoluční biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze se rozhodl chránit slony a další divoká zvířata tam, kde nezákonný obchod začíná – v Africe. Svou roli údajného zájemce o slonovinu sehrál výborně. Díky němu se kamerunské policii podařilo zatknout významnou skupinu pašeráků, kteří měli na svědomí desítky, možná stovky zabitých slonů.

„Nemám rád nespravedlnosti. Co lidstvo divoké přírodě činí, je podle mého jedno velké bezpráví,“ uvedl tehdy Sniegon. Zatčení pašerácké skupiny se odehrálo v jednom hotelu v kamerunském hlavním městě, kam překupníci přinesli dva páry malých klů zabitých slonů a kde číhali policisté. „Operace byla dobře naplánovaná, a tak neměli překupníci tušení o mé pravé roli,“ dodal Sniegon.

Obchod se vzácnými druhy zvířat je nesmírně výnosný byznys, ročně se v něm protočí miliardy dolarů. S ochranou chráněných druhů vedle Zoo Liberec a Zoo Ostrava pomáhají také další české zahrady. Například Safari Park ve Dvoře Králové opakovaně spálil své zásoby rohoviny z nosorožců, aby tím upozornil na kritickou situaci těchto zvířat ve světě. Pražská zoo zase pomáhá s ochranou goril a dalších zvířat ve střední Africe vzděláváním mladé generace prostřednictvím projektu Toulavý autobus nebo materiální podporou strážců pralesa.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Lucie Čižmárová, Zoo Olomouc