Pajasan se šíří českými městy. Vědci hledají metody, jak ho zastavit

Pajasan žláznatý roste hlavně v Praze, Brně, okolí Znojma a na dalších místech. Zaplavuje různá nádvoří, uličky, nádraží nebo průmyslové objekty. Jde o vitální a nenáročnou teplomilnou dřevinu, která odolává suchu, mírnému zasolení i emisím. I po vykácení vyroste na místě znovu. A roste extrémně rychle. Do českého prostředí ale tento strom nepatří.

Podle odborníků z Lesnické a dřevařské fakulty pod vedením arboristy Jiřího Rozsypálka by nekontrolovatelné šíření mohla zastavit stromová mikro-injektáž, kterou nyní zkouší například v brněnské ZOO. Také zde se pajasan šíří invazně a narušuje strukturu zdejšího lesa.

Vědci v zoologické zahradě testují několik způsobů odstraňování pajasanu. „U mladých jedinců jsme testovali jejich vytrhávání i s kořeny a vystřižení zahradnickými nůžkami. U vzrostlých dřevin pak kroužkování, sesazení na vysoký pařez s pravidelným odstraňováním vznikajících sekundárních výmladků a novou technologii stromové mikro-injektáže,“ přiblížil Rozsypálek.

Jako očkování u lidí

Metoda stromové mikro-injektáže se doposud používá na obranu stromů vůči chorobám a škůdcům. Jde o metodu velmi podobnou očkování u lidí, kdy je do dřeviny vpravena účinná látka, kterou si dřevina rozvede po celém svém organismu a je tak plně chráněna vůči škůdci či chorobě, proti níž se injektáž používá.

„V tomto případě jsme se pokusili otestovat aplikaci systémově působícího arboricidu s cílem efektivně usmrtit tyto nepůvodní a rychle se šířící dřeviny, včetně kořenového systému, díky čemuž by nemělo docházet k prorašování nových výmladků z kořenů a pařezu, což se běžně děje po normálním vykácení těchto stromů,“ uvedl brněnský vědec. Všechny zmíněné varianty likvidace vědci otestovali na čtyřech plochách, vždy na deseti jedincích. Na plochách ponechávali také kontrolní dřeviny, které nebyly nijak poškozeny – aby se zvolené možnosti mohly porovnávat.

„Výsledky po roce pozorování potvrzují naši hypotézu o vysoké účinnosti stromové mikro-injektáže. Kroužkování a vysoký pařez naopak řešením nejsou. U mladých jedinců se zatím zdá, že jak vytržení stromu i s kořeny, tak jeho vystřižení jsou velmi účinnou metodou likvidace,“ doplnil Jiří Rozsypálek z Mendelovy univerzity. Dodal, že testování potrvá ještě zhruba dva roky.

Solární elektrárna na střeše vašeho domu: jistota v době rozbouřených cen energie

Stovky milionů na likvidaci

Mendelova univerzita uvedla, že výhodou v současné době je, že ke kácení pajasanu nemusí být od letošního ledna povolení, protože byl zařazen na seznam extrémně invazních druhů v Evropě. Nová pravidla ochrany proti invazním druhům se podle ministerstva životního prostředí týkají třiceti živočichů a šestatřiceti rostlin. Vedle pajasanu jde o bolševník velkolepý či netýkavku žláznatou.

„Invazní nepůvodní druhy jsou nejen rizikem pro naši přírodu, ale způsobují i citelné finanční škody, v některých případech ohrožují i lidské zdraví. Náklady na jejich účinnou regulaci se jen u nás odhadují na více než 250 milionů korun ročně. Předpokládáme proto využití různých zdrojů – Operačního programu Životní prostředí či dalších programů,“ sdělila ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL).

„Omezování invazních druhů rostlin by měly také zahrnovat podmínky hospodaření v Programu rozvoje venkova Ministerstva zemědělství. S tímto rezortem spolupracujeme i na prováděcích předpisech k novele. Důležité třeba je, že zasahovat proti vybraným invazním druhům mohou díky zásadní změně zákona o myslivosti prakticky všichni myslivci. Samozřejmě počítáme s tím, že do přípravy takzvaných zásad regulace invazních druhů se budou moci zapojit i vlastníci pozemků či hospodáři,“ dodala Hubáčková.

Invazní nebezpečí v Podyjí

Na invazní pajasan žláznatý se zaměřili rovněž v Národním parku Podyjí. „Prozatím se vyskytuje velmi lokálně, až vzácně. Početněji zarostlé plochy se nacházejí spíše v ochranném pásmu ve vinohradech a podél železniční trati u Nového Šaldorfu. Alarmující je ale nárůst počtu lokalit oproti stavu před dvaceti lety. Zatímco v devadesátých letech byl pajasan registrován ve čtyřech mapovacích čtvercích, v současné době je výskyt známý z jednatřiceti čtverců,“ uvedl Robert Stejskal ze Správy Národního parku Podyjí.

Dodal, že jednotlivé rostliny se pravidelně objevují kolem lesních cest, na pasekách, opuštěných zahradách a ve vinohradech. „Vliv na přirozená společenstva je prozatím zanedbatelný, ale pokud bychom problém neřešili, může se vymknout kontrole, jako se děje na Slovensku, Maďarsku nebo v Rakousku. Potom musí ochrana přírody vynakládat milionové prostředky, které by šly využít jinde,“ upozornil Stejskal.

V posledních letech používají v národním parku vysoce účinné a přitom šetrné metody, díky nimž se daří nalezené pajasany včas odstranit. Jde právě o injektáž herbicidu. Většina zdrojových ohnisek v obcích ochranného pásma už byla pokryta, rovněž díky vstřícnému postoji vlastníků pozemků. „Rád bych připomenul, že stále uvítáme informaci od lidí, kteří na svém pozemku najdou pajasan. Nález zaevidujeme a s vlastníkem domluvíme nejvhodnější postup,“ řekl Stejskal.

Rovněž připomněl nová pravidla platná od letošního roku. „Pajasan může odstranit uživatel či vlastník pozemku dokonce s možností finančního příspěvku, ale protože jde většinou o náročnější postup, je lepší se obrátit na odborníka,“ poznamenal Robert Stejskal.

Kácení coby nejhorší metoda

Dodal, že pajasan nestačí pokácet. Kácení je podle Stejskala vůbec nejhorší metodou odstranění dřeviny. Je potřeba použít zmiňovanou injektáž herbicidu.

Robert Stejskal upozornil, že problémem pro šíření pajasanu jsou staré plodné stromy ve Znojmě, odkud létají okřídlená semena do širokého okolí – včetně Národního parku Podyjí. „Dokud bude Znojmo plné pajasanu, stále se bude pajasan objevovat. Už dva roky proto s městem spolupracujeme a postupně odstraňujeme problémová ohniska,“ uvedl Stejskal.

Národní park vynakládá na likvidaci invazních druhů ročně asi 250 tisíc korun. Z toho přímé náklady na pajasan tvoří malý zlomek. „Nutné je ale brát v potaz i nefinanční stránku věci. Invazní druhy vyžadují monitoring, ovlivňují plánování a realizaci dalších činností při péči o lokality, zkrátka neustále nás nutí k nějaké akci. Tato vynaložená energie pak může chybět v ostatních agendách,“ dodal Robert Stejskal.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Mendelova univerzita