Přemnožená zvěř brání obnově lesa. Vědci zjišťují, o kolik musí klesnout její stavy

Jako modelový příklad jim slouží České Švýcarsko, kde jsou nově vznikající lesní porosty pod silným tlakem velkých býložravců. Na obnovujících se plochách kvůli přemnožené zvěři zůstávají pouze smrky, které nejsou pro jeleny a srnce příliš atraktivní. Tím se ovšem rozpadá představa expertů o druhově bohatém lese, který by lépe odolával suchu, škůdcům a dalším dopadům klimatické změny.

Už nyní je přitom zřejmé, že se vysoké stavy jelenů, daňků či srnců musí zásadním způsobem uměle snížit, protože vedle několika vlků nemají tato zvířata přirozeného nepřítele. Ukazuje se, že po kůrovcové kalamitě zavedené postupy mysliveckého hospodaření selhávají, vědci se proto snaží najít nové cesty, jak přemnoženou zvěř účinně regulovat.

Tým v čele s Radimem Plhalem z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity se teď snaží najít nový a objektivnější způsob mysliveckého plánování. Míra lovu by se nově určovala podle toho, v jakém stavu je daný ekosystém a jak intenzivní je vliv spárkaté zvěře. A to se neobejde bez toho, aniž by se nejprve zjistilo, jak jsou porosty poškozené. Posléze by se měl odhadnout únosný stav zvěře a přistoupit k lovu.

„Mým úkolem je pomocí fotopastí a analýzy získaných snímků stanovit odhad populační hustoty zvěře. Kolega se pak zase zaměřuje na posouzení vlivu býložravců na vegetaci. Používá k tomu především kontrolní a srovnávací plochy. Princip je obecně známý a dokonce stanovený legislativou,“ konstatoval Radim Plhal.

Ve sledovaném území s přirozenou obnovou lesa se jedna malá plocha oplotí a druhá stejně velká pouze vyznačí. Vědci pak oba prostory pozorují a porovnávají, jak odrůstají stromky v chráněné, oplocené ploše, a jak na otevřeném místě.

Výzva k přírodní rovnováze

K takovému způsobu regulace přemnožené spárkaté zvěře, tedy od míry poškození ekosystémů, přitom dlouhodobě vyzývají mnozí majitelé lesních pozemků, lesníci, myslivci, zemědělci nebo představitelé nevládních organizací. Chtějí, aby se navrátila rovnováha mezi zvěří a prostředím, kde žijí.

„Zvěře může být v krajině jen tolik, aby se lesy dokázaly zmlazovat a vyvíjet převážně přirozeně a jejich ochrana nemusela být celoplošná, ale soustředěná na druhy dřevin zvěří nejvíce poškozované. Fungovalo to tak dříve, musí to tak být i dnes,“ řekl před časem například Milan Hron, předseda organizace Pro Silva Bohemica. Ekologické Hnutí Duha zase začátkem roku vyzvalo nového ministra zemědělství Zdeňka Nekulu (KDU-ČSL), aby vedle jiných věcí zajistil snížení stavů spárkaté zvěře, která brání obnově lesů.

Vláda Petra Fialy (ODS) přitom chce tento problém řešit, aspoň si to dala do svého programového prohlášení. „Posílíme pravomoci vlastníků půdy a hospodářů v organizaci honiteb. Včasné řešení problémů s přemnoženou zvěří či škůdci uchrání krajinu před většími škodami a ušetří veřejné peníze,“ píše se v kapitole věnované zemědělství a lesnictví. A v poslední Zprávě o stavu lesa se zase uvádí: „Z pohledu ochrany lesa není pochyb, že bez účinné redukce stavů spárkaté zvěře a efektivní chemické a mechanické ochrany kultur a mladých porostů bude proces obnovy hospodářsky využitelných lesů velice náročný a mnohde prakticky nemožný.“ Podle tohoto dokumentu způsobila zvěř v lesích v roce 2020 škody za více než 33 milionů korun.

Nejen pro chráněná území

Obdobný způsob mysliveckého hospodaření, který teď testují vědci pro stanovení únosných stavů spárkaté zvěře, není podle expertů použitelný pouze pro národní parky a další chráněná území, ale rovněž pro běžné lesní celky a honitby. „Jak metoda fotopastí, tak i metoda kontrolních a srovnávacích ploch není nikterak složitá a minimálně orgány státní správy by si je mohly osvojit. Ve výsledku získají efektivní nástroj pro kontrolu lesnického a mysliveckého hospodaření,“ řekl Radim Plhal z Mendelovy univerzity.

Národní parky ovšem mají tu výhodu, že rozhodnutí, jak se v nich bude myslivecky hospodařit, záleží pouze na jediném úřadu – správě parku. „V současné době, kdy se rozpadají velké plochy dospělých porostů a čeká se na přirozenou obnovu v co možná nejpestřejším složení, by měla okamžitě začít fungovat přísná pravidla na intenzivní lov, aby měla přirozená obnova šanci vzniknout a odrůstat,“ poznamenal Plhal.

Protože nový systém hospodaření zatím chybí, podle Radima Plhala hrozí, že budou pokračovat smrkové monokultury. Tato dřevina totiž patří mezi nejméně atraktivní v „jídelníčku“ velkých býložravců. V Národním parku České Švýcarsko je nejproblematičtějším druhem jelen, který ve velkých počtech obývá rovněž okolní území, kde se nachází Chráněná krajinná oblast Labské pískovce. Odborníci do svého posudku o regulaci spárkaté zvěře zahrnou také vlky, kteří se v tomto regionu nacházejí. Zjištěny byly dvě smečky o dvanácti až čtrnácti šelmách, což ovšem na omezení vysokých počtů býložravců nestačí.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: MENDELU