Kriticky ohroženého motýla přibylo o 1700 procent. Díky divokým koním

„Pastva velkých kopytníků má na motýly jednoznačně pozitivní vliv. Proměna lokality i zvýšení počtu motýlů v posledních letech jsou tak viditelné, že je musel postřehnout i naprostý laik. Motýlů je zřetelně více než v době, kdy pastva začínala,“ uvedl entomolog David Ričl.

Dodal, že v případě modráska hořcového Rebelova rostou nejenom jeho počty, ale objevuje se také v místech, kde ještě před několika lety nebyl. Zatímco v roce 2016 vědci zachytili pouhých pět jedinců na čtyřech mapovaných lokalitách a druh v těchto místech balancoval na hraně přežití, letos to již bylo 90 pozorovaných jedinců na čtrnácti místech. „Díky pastvě a potlačení agresivních druhů trav se obnovila populace hořce křížatého, který začal prosperovat i v dříve zarostlých partiích rezervace. S tím jde ruku v ruce rozšíření a posílení populace modráska hořcového,“ dodal David Ričl.

Z 55 jedinců na 493

Daří se rovněž dalším druhům. Například soumračníku skořicovému, který ke svému životu potřebuje převažující plochy bez vegetace a s velmi řídkými trávníky. „Nárůst je patrný i u modráska hnědoskvrnného. Jde o chráněný druh, jehož počty jinde v České republice klesají,“ poznamenal entomolog Ričl. Na pastvinách velkých kopytníků se daří také běžnějším druhům motýlů. „Příkladem je modrásek vikvicový, který se u Milovic vyskytuje v tisícových počtech. Také tento druh jinde v Česku ubývá, ale v Milovicích ho jako na jednom z mála míst v Česku stále můžeme kolem tůní a na jiných vhodných místech vidět ve velkém množství,“ zmínil Ričl. V monitorovaném prostoru vzrostly jeho počty z 55 jedinců v roce 2016 na 493 v roce 2021.

Vědci si tento nárůst vysvětlují právě pozitivním vlivem pastvy divokých koní v Milovicích. „Když jsme začínali, byla lokalita zarostlá dominantní třtinou křovištní, ovsíkem a sveřepem. Od druhého až třetího roku pastvy začaly přibývat nektarodárné byliny, včetně druhů typických pro kvalitní suché louky, jako například mateřídoušky. V současnosti je motýlů několikanásobně více než na začátku jejich monitorování. Rozdíl je naprosto očividný. A to i přesto, že kvůli opakovanému extrémnímu suchu nebyly podmínky pro motýly v posledních letech zcela optimální,“ upozornil David Ričl.

Ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál uvedl, že právě kvůli vymírání motýlů v České republice vznikl projekt, který tato organizace založila v roce 2015 ve spolupráci s vědci z Biologického centra Akademie věd a dalších odborných a univerzitních institucí. „Jsme rádi, že vědecký výzkum potvrdil, že právě velcí kopytníci dokáží pro motýly vytvořit ideální prostředí, navíc na stovkách hektarů,“ konstatoval Dostál.

Motýli jsou podle vědců dobrým ukazatelem celkové kondice ekosystému, protože mají složité životní cykly, během kterých jejich jednotlivá životní stadia potřebují různé mikrobiotopy. „Motýli potřebují nejen druhově pestré louky, kde mohou dospělci sát nektar různých bylin. Louka jim zároveň musí nabídnout i místa bez vegetace, kde se sluní housenky, chráněná místa ve stínu dřevin, kde se housenky kuklí, nebo početná hnízda mravenců, v nichž mnohé druhy motýlů prodělávají část svého vývoje,“ zmínil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR.

Tato odlišná prostředí se navíc musejí nacházet v těsném sousedství, protože housenky nejsou při jejich hledání schopny dolézt více než několik metrů. Motýli tak potřebují luční ekosystémy, které jsou pestré nejen z hlediska počtu rostlin, ale také z hlediska mikrobiotopů.

Hořců přibylo o 367 procent

Dalším důkazem prospěšnosti nového systému hospodaření v Milovicích je vzrůstající počet už zmiňovaných hořců křížatých. Počty této ohrožené rostliny se několik let po příchodu divokých koní a dalších kopytníků zvýšily o 367 procent. Počty mladých rostlin vzrostly dokonce o tisíce procent.

„Hlavní mapované plochy se nacházejí na obou milovických pastvinách a na sousedních nepasených plochách, které jsou zahrnuty pro srovnání. Populace hořců na šestnáctihektarové modelové ploše na pastvině u Milovic vykazuje oproti roku 2016 doslova astronomický nárůst. Na této pastvině udržované divokými koňmi a pratury stoupl počet bodů obsazených hořci z 66 na 415. To je více než šestinásobný nárůst. Celkový počet dospělých rostlin přitom stoupl ze 198 na 924,“ řekl Miloslav Jirků.

Z hlediska kondice populace však není důležitý jen počet dospělých kvetoucích rostlin, ale také přítomnost mladých rostlinek, semenáčů. „V roce 2016 jsme napočítali jen 55 semenáčů, letos to bylo 3 109. Nárůst počtu semenáčků o neuvěřitelných 5 553 procent jsme nečekali ani v nejodvážnějších představách. Na několika místech jsme napočítali více než sto semenáčů, v jednom případě dokonce přes tři sta. Semenáče se přitom často vyskytovaly také osamoceně, daleko od mateřských rostlin a prokazatelně tedy stále probíhá expanze populace na nové, dosud neosídlené plochy,“ konstatoval Jirků.

Před pěti lety byla velká část milovické pastviny pro hořce místem, kde jen přežívaly v hustých vysokostébelných porostech agresivních trav. V uplynulých letech zde však velcí kopytníci svou činností na vyšších desítkách hektarů obnovili pestré květnaté louky s výrazným zastoupením krátkostébelných trávníků, které hořcům naopak vyhovují.

„Narušováním drnu kopyty navíc neustále vznikají malé plošky bez vegetace. Ty jsou nezbytné pro reprodukci hořců, protože právě a jen na nich dokáží vyklíčit semínka a následně přežít semenáče. Je patrné, že hořce dokázaly pastvou velkých kopytníků obnovené biotopy využít, dochází k intenzivní reprodukci a populace strmě roste,“ přiblížil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd ČR.

Změnu pozná i laik

Pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice pomáhá i dalším vzácným rostlinám, které jsou zapsané na Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky. Zároveň se krajina výrazně proměnila – z původně jednotvárné s porosty několika málo druhů trav v druhově bohaté květnaté louky. Důležitý přitom není jen samotný nárůst počtu druhů rostlin a šíření těch vzácných, ale také obrovská plocha, kde se pozitivní změna odehrává. Rozdíl vegetace pastvin oproti okolním nepaseným plochám přitom může vidět každý návštěvník, nejen odborník.

Mezi vzácnými bylinami, které rostou na sledovaných místech, je například pupava Biebersteinova, krásná a veřejnosti málo známá slaměnka. Nebo drobný ledenec přímořský, který dnes na pastvinách místy vytváří celé koberce, z nichž jeho žluté květy září jako malé lampiony. Dalšími vzácnými druhy byla zeměžluč okolíkatá, pcháč bezlodyžný, mochna přímá, bílojetel bylinný nebo hvozdík svazčitý.

Zajímavé přitom je, že u všech zjištěných vzácnějších bylin jde o druhy, které byly ještě v první půlce dvacátého století v českých končinách poměrně běžné. Postupně však vymizely po změně hospodaření v padesátých letech, která znamenala prakticky konec šetrného zacházení s půdou. „Milovice představují svojí rozlohou a kvalitou unikátní útočiště nespočtu druhů rostlin, ale také živočichů, jež vymizely z běžné krajiny a jsou dnes natolik vzácné, že je při procházkách běžnou českou krajinou stěží kdy potkáme,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra.

Pozitivní proměna původně degradovaných ploch bývalého vojenského prostoru po zavedení pastvy velkých kopytníků potvrdila, že při nastavení správné péče je možné mizející druhy v krajině zachránit a zachovat v dostatečně vysokých počtech potřebných pro přežití. „Změny klimatu velmi dramaticky proměňují různá stanoviště. Ta malá jsou přitom výrazně ohroženější než rozsáhlejší krajinné celky. Právě proto je pro přežití vzácných druhů důležité, aby byla zachována místa, kde se ještě vyskytují ve větších počtech a na velkých plochách,“ zdůraznil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

autor: Pavel Baroch

Foto: Michal Köpping