Eroze bere miliony tun půdy. Plzeňské biskupství chce chránit pole agrolesnictvím

Namísto rozsáhlých lánů menší pole rozdělená stromy, jejichž hluboké kořeny zabrání smývání živin do podzemních vod a do míst, kam se kořeny polních plodin nedostanou. Vytáhnou je do svých nadzemních částí a s opadáním listů vrátí na povrch půdy, čímž přihnojí polní plodiny a nakrmí půdní organismy, které udržují půdu v dobré kondici. Cenné dřeviny lze navíc časem dobře zpeněžit na výrobu nábytku nebo hudebních nástrojů.

Biskupství plzeňské se rozhodlo radikálně změnit hospodaření na vrácených zemědělských pozemcích, aby bylo dlouhodobě udržitelné. Spojilo se s odborníky z projektu Živá půda Nadace Partnerství, kteří radí majitelům a farmářům, jak zastavit znehodnocování zemědělských pozemků. Společně vybrali bezmála 200 hektarů půdy, které spojuje to, že jsou ohroženy erozí, přičemž na některých už dokonce došlo k erozním událostem. Už tento rok se zde začne hospodařit udržitelně.

Jde o první projekt takového rozsahu, který na majetku vráceném církvi povede k zastavení degradace půdy a navrácení života do zemědělské krajiny.

„Vnímám jako nesmírně důležité, aby každý svým dílem přispěl k ochraně životního prostředí. Ve své encyklice Laudato si nás k tomu velmi intenzivně vybízí také papež František. Chtěl bych, aby se ochrana životního prostředí a udržitelné hospodaření s půdou stalo naprosto přirozenou součástí života v naší diecézi,“ vysvětlil plzeňský biskup Tomáš Holub motivaci zapojit se do projektu Živá půda.

Půdě pomůže agrolesnictví

S udržitelným hospodařením na církevní půdě začnou Římskokatolická farnost Kladruby u Stříbra, Římskokatolická farnost Švihov, Římskokatolická farnost Cheb a Biskupství plzeňské. Experti z Živé půdy doporučili právě přechod na agrolesnictví, což je způsob hospodaření na zemědělské půdě, při němž se kombinuje zemědělská produkce s pěstováním dřevin.

Podobně jako v jiných případech, které Živá půda v rámci poradenství řeší, i zde se nejprve biskupství zkusilo domluvit na změně hospodaření se současnými zemědělci hospodařícími na jeho pozemcích. V případě, že by nebyli ochotni na šetrnější produkci přejít, by Živá půda pomohla diecézi najít jiné pachtýře, kteří by na nové podmínky přistoupili. To se ale nakonec nestalo, biskupství se domluvilo se dvěma stávajícími farmáři na moderní a pro půdu přínosné postupy.

Jedním z prvních zemědělců, který se do projektu Živá půda zapojil, je jednatel firmy ZEVYP z Kladrub u Stříbra Radek Jurčík. „Důvodem, proč jsem se do projektu zapojil, je snaha Biskupství plzeňského o to, aby půda nedegradovala. Tento přístup je mi velice sympatický. Myslím, že si potřebu takového hospodaření uvědomuje čím dál tím víc zemědělců. Dalším důvodem je, že jsme chtěli být u tohoto procesu udržitelného zemědělství a nabídnout naši praktickou zkušenost,“ řekl Jurčík.

Zemědělci již nyní připravují půdu na nový způsob hospodaření. Vyseli jetel, který půdu provzdušňuje, dodává do ní potřebné živiny a zlepšuje její schopnost zadržet vodu. To je v současném zemědělství sužovaném suchem a erozí zásadní. Následující rok tak bude půda lépe připravena na hospodaření v novém udržitelném režimu.

Příklad pro další farmáře

Změna hospodaření na pozemcích Biskupství plzeňského má ambice pozitivně ovlivnit další vlastníky a zemědělce. Nekončí ani spolupráce s Živou půdou. Připravují se další opatření, která zahrnují například zatravnění části erozí ohrožené orné půdy, pásové střídání plodin, pěstování meziplodin a využití komplexních pozemkových úprav ke scelení menších rozesetých pozemků do jednoho.

„Na půdě záleží, živí nás. Zodpovědný přístup biskupství k zemědělské půdě a snaha zachovat ji pro další generace je skvělým příkladem pro další vlastníky půdy. Řada z nich neví, co všechno může chtít po zemědělci, který hospodaří na jejich půdě, aby se zlepšila její kvalita. V Živé půdě jim proto zdarma poradíme, abychom jim to co nejvíc ulehčili, a změnu hospodaření zvládli zrealizovat stejně dobře jako biskupství,” uvedla vedoucí projektu Zuzana Benešová.

O jak vážný problém jde, ukazují údaje z poslední Zprávy o stavu životního prostředí. Vodní erozí je podle ní ohrožena více než polovina zemědělského půdního fondu, přičemž v bezmála 16 procentech jde o extrémní ohrožení. „Vodní erozí jsou dlouhodobě nejvíce ohroženy oblasti lemující moravské úvaly a pahorkatiny a vrchoviny ČR,“ upozornila zpráva. Větrnou erozí je podle tohoto dokumentu ohrožena více než pětina zemědělské půdy – zejména na jižní Moravě a v Polabí.

Nejde jen o český problém, ale celoevropský. Vodní erozí jsou nejvíce ohrožené půdy především v oblasti jižní Evropy (Itálie, Slovinsko, Řecko). „Vážný problém, především v mnoha oblastech Dánska, východní Anglie, severozápadní Francie, severního Německa a východního Nizozemska, představuje také větrná eroze,“ uvedla zpráva.

Nedostatek ekologické orné půdy

Jednou z možností, jak zastavit eroze a vrátit do půdy život, představuje ekologické zemědělství. Výměra ekologicky obhospodařované půdy přitom od roku 2000 vzrostla – i díky státním dotacím – ze 165,7 tisíc hektarů na 541 tisíc hektarů v roce 2019.

Jenže využívání ekologické půdy je dlouhodobě nevyvážené. Největší část, tedy více než 80 procent rozlohy, totiž tvoří trvalé travní porosty. Ekologické orné půdy je necelých 17 procent, zbytek tvoří vinice, sady nebo chmelnice. „Přestože trvalé travní porosty mají důležitou funkci v krajině a jsou využívány pro ekologický chov hospodářských zvířat, je nutné do budoucna zvyšovat podíl ostatních kategorií, zvláště pak orné půdy, a to hlavně z důvodu zvýšení produkce biopotravin a z důvodu udržitelného obhospodařování a využívání zemědělské půdy,“ konstatovala Zpráva o stavu životního prostředí.

Loni v prosinci se spojilo několik ekologických organizací do výzvy „Za zdravou a pestrou krajinu“, která upozornila také na potřebu větší rozlohy ekologicky obhospodařovaných pozemků. „Ekologické zemědělství je vnímáno jako jedno ze zásadních řešení neduhů krajiny a půdy v celé Evropě, protože nahrazuje pesticidy a umělá hnojiva zdravější praxí. I díky tomu je půda plná života, zadržuje více vody a je odolnější vůči erozi. Do roku 2030 je třeba zvýšit rozlohu ekologického zemědělství nejméně na 25 procent. V České republice sice ekologičtí zemědělci již hospodaří na 15 procentech půdy, naprostá většina z toho jsou ale pastviny a louky,“ řekl Martin Rexa z Hnutí Duha.

Autor: Pavel Baroch

Ilustrační foto: Biskupství plzeňské