Planetu nejvíce znečišťují čínská města a Moskva. Evropská jsou zodpovědnější

Studie srovnala produkci emisí skleníkových plynů u 167 měst z 53 zemí a zjistila, že 23 čínských měst, včetně Šanghaje, Pekingu a Handanu, společně s ruskou Moskvou a japonským Tokiem, je zodpovědných za 52 % celosvětové produkce emisí. Vědci pro výzkum vybrali hlavně oblasti, které jsou považovány v klimatické debatě za hlavní původce emisí. Sledovaná města v USA, Evropě a Austrálii tak měla podle studie výrazně vyšší koncentraci emisí skleníkových plynů na obyvatele, než města v rozvojových zemích.

Výjimku však tvořila Čína, kde se některá města na severu blíží produkcí emisí ve městech ve vyspělých zemích. Důvodem je rychlost urbanizace a industrializace těchto oblastí a jejich velká závislost na fosilních palivech. Dalším důležitým faktorem je také přesun výroby z vyspělých zemí do čínských měst a podstatné zvýšení produkce emisí v nich jak z průmyslové činnosti, tak v souvislosti s exportem vyrobeného zboží do celého světa. „V současnosti žije více než 50 % světové populace ve městech a města jsou zodpovědná za produkci více než 70 % emisí skleníkových plynů. Měla by se proto podílet na dekarbonizaci globální ekonomiky,“ uvedl podle serveru Market Watch spoluautor studie doktor Shaoqing Chen z čínské univerzity Sun Sun Yat-sen. A dodal, že je naprosto logické, že pokud nebudou města konat, budou se muset potýkat s důsledky klimatické změny.

Klimatické cíle naplňují hlavně evropská a americká města

Podle Chena je studie také první svého druhu, která se snaží zkoumat cíle světových měst v oblasti snižování emisí a jejich pokrok. 68 měst, hlavně v rozvinutých zemích, si stanovilo cíle úplné redukce emisí, ale pouze 30 ze 42, u kterých byl zaznamenán v této oblasti nějaký pokrok, je dokázalo opravdu snížit. Většina z nich se přitom nachází v USA a v Evropě.

Čínský vědec však rovněž zdůraznil, že některá data použitá ve studii byla zastaralá, poskytnutá například z roku 2005. Srovnání jednotlivých měst podle něj komplikuje také nekonzistence v některých ze sledovaných dat. „Je opravdu složité srovnávat jednotlivá města z pohledu produkce emisí skleníkových plynů, ale je rozhodně nutné se o to pokusit, a tato studie odvádí velmi dobrou práci,“ řekl americký profesor a bývalý poradce Světové banky v oblasti udržitelnosti měst a klimatické změny Dan Hoornweg pro agenturu Reuters.

Výsledky studie potvrdily očekávání vědců, že čínská města s nejvyšší produkcí emisí na jednoho obyvatele jsou zejména průmyslovými zónami. Ve městech v rozvinutých zemích, kde byla naměřena vysoká produkce emisí, mají jejich obyvatele vysoké spotřebu. Podle Hoornwega mohou evropské a další rozvinuté ekonomiky růst bez nutnosti produkovat více emisí, neplatí to však pro celý svět, který jde svým vlastním tempem. „Tato města produkovala emise, aby se k tomuto cíli dostala, a Čína je teď na stejné cestě. Následně se do této fáze dostane Indie a jako poslední Afrika.“

Strategie, globální metriky a jasně stanovené cíle mohou městům ve snižování emisí pomoct

Výzkum také navrhuje tři kroky, které by velká města měla podstoupit, aby se jim dařilo snižovat produkci emisí. Nejdříve by měli zástupci měst identifikovat hlavní oblasti zodpovědné za produkci emisí a zaměřit se na strategie pro jejich snižování. Jedná se například o výrobu energie, dopravu, využívání energie v domácnostech nebo odpadové hospodářství.

Druhým krokem by potom měl být metodický vývoj globálních metrik pro měření emisí skleníkových plynů, aby bylo možné sledovat účinnost zavedených opatření a jednotlivých přístupů ve městech. A třetím krokem bude stanovení ambiciózních a snadno sledovatelných cílů v oblasti zmírňování dopadů omezování emisí na ekonomiku. V dlouhodobém výhledu je však podle autorů studie pro dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 nutné přejít na absolutní omezení produkce emisí ve městech.

Autorka: Kristýna Vobecká

FOTO: Unsplash