Elektřina míří i mezi kamiony. Je potřeba posílit dobíjecí stanice, vyzývají výrobci náklaďáků

„Nabíjecí infrastruktura pro bezemisní nákladní vozy dnes prakticky úplně chybí,“ stojí v prohlášení Evropského sdružení výrobců automobilů ACEA. V současnosti je podle jejich údajů vhodných nabíječek v Evropě méně než deset.

Na elektřinu mají v dalších letech a dekádách postupně vedle osobních přecházet i nákladní vozy. ACEA ale upozorňuje, že si Evropa musí odpracovat svou část. Nákladní vozy nemohou využívat stávající nabíječky pro osobní auta. Buď u nich nemohou zaparkovat nebo je jejich výkon pro potřeby nákladní dopravy naprosto nedostatečný.

Výrobci apelují na zákonodárce, aby konali. Chtějí, aby si Evropa konkrétně stanovila cíl, mít do roku 2025 10 až 15 tisíc rychlých dobíjecích míst a 40 až 50 tisíc do roku 2030. K tomu je potřeba ještě 40 tisíc „pomalých“ hlavně na dobíjení během spánku na parkovacích místech podél dálnic.

V případě nákladních vozů pomalá stanice znamená cokoliv do výkonu 100 kW, tedy prakticky dnešní standard u rychlého dobíjení osobních aut. U nákladních aut se předpokládají tři úrovně rychlostí: pomalejší jsou ty do 350 kW, střední úroveň má být v rozmezí 350 až 500 a rychlé pak budou nad 500 kW. Ta poslední kategorie podle výrobců musí po roce 2030 převažovat. Počítá se s výraznějším rozšířením takzvaných megawattových stanic, první už se na světě objevují. V USA je například testuje Tesla i Daimler, podobné projekty jsou i v Číně.

Nestačí jen možnost dobíjet jeden kamion. Jedna stanice musí zvládnout alespoň čtyři vozy naráz a mají být rozmístěny rovnoměrně po hlavních silničních tazích. Každých 100 kilometrů do roku 2025 a každých 50 kilometrů do konce dekády. Alespoň jedno místo musí být vždy dostupné i pro dálkové autobusy.

Státy se musí přidat

Evropští výrobci nákladních aut a autobusů nikterak nezpochybňují nutnost dosáhnout uhlíkové neutrality. Na konci loňského roku se dokonce zavázali, že do roku 2040 už nebudou nabízet vozy na fosilní paliva.

„Změna klimatu je nejzásadnější výzvou naší generace,“ uvedl k závazku Henrik Henriksson, který ve sdružení ACEA předsedá sekci užitkových vozidel a zároveň šéfuje výrobci nákladních vozů Scania.

„Jestli si má silniční nákladní doprava udržet svou roli ve službě společnosti, musíme co nejdříve od fosilních paliv upustit. Nejenže jsme přesvědčeni, že je to nutné, víme, že je to možné. Ale nemůžeme to udělat sami; potřebujeme tvůrce politik a další zúčastněné strany, aby spojili své síly s námi,“ dodal. Automobilky si věří, že jsou schopny na trh čisté vozy dodávat a také že budou schopny je prodávat, protože zákazníkům přinesou potřebné užitné vlastnosti.

Prakticky všichni výrobci už uvádí první bezemisní modely. Ty ale zatím tvoří jen naprostý zlomek aut na silnicích. Zatím 98 procent nákladních vozů jezdí na naftu a tedy jen zanedbatelné množství například na LPG nebo CNG. Na elektřinu jezdí jedno nákladní auto z 2500.

Česko potřebuje 1450 stanic

Aby se elektrická nákladní auta mohla prodávat, budou muset mít zákaznici jistotu, že je na svých trasách budou mít kde nabíjet. ACEA žádá, aby si každá evropské země zajistila dostatek nabíjecích míst. Na základě objemu dopravy, síly průmyslu a ekonomiky pro všechny vypočítají předpokládaný nutný počet nových stanic. Na Česko jich vyšlo poměrně dost hlavně kvůli silnému průmyslu a tím i objemu dopravy, na počet obyvatel více než například v Polsku či Rakousku, ale méně než v Německu.

Česko potřebuje 450 nabíjecích stanic do roku 2025 a 1450 do konce dekády. Prakticky to znamená odpočívadla stejně jako logistické parky doplnit možnostmi dobíjení. Další tisíce stanic mají vzniknout v zázemí jednotlivých dopravců. Státní podpora výstavby se zatím nechystá. Národní akční plán čisté mobility do roku 2030 vůbec nepočítá s tím, že by v Česku nákladní vozy na elektřinu jezdily. Tato možnost ve výhledech zcela chybí. Předpokládá pouze elektrobusy.

Výrobci také připomínají, že jsou potřeba stovky plnicích stanic na vodík, i s nimi se v budoucnosti nákladní dopravy počítá. Do konce dekády by jich po Evropě mělo být minimálně tisíc. Vodíkových náklaďáků má jezdit minimálně 60 tisíc. Základní požadavek je, aby byla možnost doplnit vodík každých 200 kilometrů na páteřních silničních tazích. Stanice by měly mít dostatečnou kapacitu, počítá se s minimálně šesti tunami vodíku denně a s alespoň dvěma plnícími místy. Pro srovnání – první budované stanice v Česku budou mít o řád nižší kapacitu.

Autor: Roman Šitner

FOTO: Volvo Trucks (ilustrační foto)