Stavět větrné elektrárny v lese? Budete se divit, ale může to dávat smysl

Jasná pravidla pro větrné turbíny mezi stromy

V některých spolkových zemích Německa povolili místní politici výstavbu větrných turbín v lesních porostech při dodržení řady podmínek. Národní parky a další chráněná území jsou samozřejmě vyloučeny. Každý projekt se posuzuje zvlášť a hlavní slovo by měla mít ochrana přírody.

V Německu experimentují s větrnými elektrárnami v lesnatých územích spolkové země Durynsko a Bavorsko. V obou zaujímají lesy více než třetinu rozlohy. Durynská vláda počítá ve svém programu s podporou větrné energetiky. Ke stávajícím 750 vrtulím přibude postupně tisícovka dalších, z toho 400 v lesních porostech. Plán je součástí vize zajistit do roku 2040 veškerou energetickou spotřebu Durynska z obnovitelných zdrojů. Nyní se v tamních lesích, resp. nad nimi, točí 280 vrtulí s celkovým výkonem 700 megawattů.

Spojení stromů s větrnými turbínami samozřejmě otvírá debatu o tom, nakolik má člověk měnit lesnatou krajinu. Větrné elektrárny trojnásobně převyšují nejvyšší stromy.

Spolupracující lesníci

Proti výstavbě větrných parků se vymezují některé místní ekologické organizace. Naopak státní lesy v obou spolkových zemích patří k příznivcům výstavby větrných turbín. Shodně však zdůrazňují, že pro výběr vhodného stanoviště nestačí jen zjištění, že tam „hodně fouká“, ale že je třeba zohlednit řadu dalších požadavků.

Podnik Bayerische Staatsforsten obhospodařuje lesy na ploše zhruba 750 tisíc hektarů. V současné době se v nich točí 70 vrtulí. „Větrná energie pro nás znamená příjem financí, zároveň jsme však vázáni zákonnými i našimi dobrovolnými omezeními. Například podle rozhodnutí dozorčí rady smějí být větrné projekty v našich lesích realizovány jen po dohodě s příslušnými obcemi,“ říká Reinhard Strobl z vedení firmy.

Větrníkům v lesních monokulturách nebrání ani ochranáři

Základem pro povolování větrných elektráren je u bavorských státních lesů pravidlo, že odstup mezi jednotlivými vrtulemi musí představovat minimálně desetinásobek jejich výšky. Při výšce vrtulí 200 metrů jsou to tedy dva kilometry. Pro zájemce o stavbu větrných elektráren je to příliš, pro ochranáře naopak málo. Andreas von Lindeiner z bavorského svazu na ochranu ptáků (LBV) se zpočátku obával, že bavorské lesy budou čelit nájezdu investorů, nic takového se však nestalo.

„Lesy jsou z hlediska ochrany přírody zvláště cenná území, ve kterých žije řada chráněných živočichů, jako například čáp černý, luňák červený, různé druhy sov nebo netopýrů. Větrné elektrárny pro ně představují vážné nebezpečí,“ upozorňuje Lindeiner. Přesto je prý třeba rozlišovat mezi hospodářskými lesy, v nichž často převládají smrkové nebo borovicové monokultury, a mezi smíšenými lesy, blízkými jejich přirozenému stavu. „Kde je les jen pole stromů a nežijí tam žádné ohrožené druhy, nemáme proti větrné elektrárně námitky,“ říká ochranář.

Že větrníky v lesích jsou konfliktní téma, toho jsou si vědomy i investorské firmy. Dohoda s ekology a s obcemi je pro ně zásadní, opak by mohl jejich podnikání úplně zmařit. Andreas Scharf z firmy Ostwind, která postavila už 24 „lesních“ větrných parků:  „Naším zájmem je zásah do přírody minimalizovat, proto preferujeme místa, která jsou už nějakým způsobem zasažená, např. polomy. Snažíme se využívat i stávající lesní infrastrukturu, tedy cesty, elektrická vedení nebo vojenská zařízení. Smysluplné je rovněž umístění elektrárny tam, kde je tak jako tak plánovaná těžba dřeva.“

Ptáci mají přednost

Jednou ze zásadních podmínek pro povolení stavby větrné elektrárny je zpracování studie o výskytu chráněných živočichů a o jejich pohybech. Ví se například, že netopýři létají v létě intenzivněji než v zimě nebo že čápi černí jsou aktivnější v době, kdy mají mláďata, protože jim vyhledávají potravu. Jestli má být překážkou pro výstavbu větrné elektrárny výskyt jen jediného páru ptáků, na to jsou různé názory. Andreas Scharf z firmy Ostwind se domnívá, že by se měl brát v potaz výskyt daného druhu v širším regionu. Andreas von Lindeiner ze svazu na ochranu ptáků to vidí jinak: „Nebezpečí usmrcení rotující vrtulí se vždy dotýká konkrétního ptáka, takže pokud se daný druh na místě prokazatelně vyskytuje, stavět by se nemělo.“ I on však připouští, že povolovací úřad by měl posuzovat případ od případu.

Pokud se v zamýšlené lokalitě vyskytují chráněné živočišné druhy, není hned nutné stavbu větrné elektrárny zatrhnout. Jde-li například o netopýry, lze využít zařízení, které zaznamenává jejich letovou aktivitu a vydávané zvuky. Na základě toho lze pak zajistit, aby se větrná elektrárna v časech, kdy jsou netopýři aktivní, zastavovala. Podobně lze nastavit vrtule tak, aby se otáčely v souladu s trasou ptačích tahů, pokud tyto přes lokalitu vedou. Vyskytl se i případ, že stavba byla povolena, během stavby bylo ale 250 metrů od větrné elektrárny objeveno hnízdo orla mořského. Kdyby se měl projekt zastavit, musel by investor dostat odškodnění. Ochránci ptáků ve spolupráci s úřady našli jiné řešení: aby ptáci nebyli při vyvádění mláďat rušeni, uzavřely se po nezbytnou dobu lesní cesty v okolí hnízda. Poté, co orli vylétli a hnízdo opustili, mohla stavba pokračovat.

Další způsob, jak minimalizovat zásah do přírody, představuje vytvoření nových životních prostor pro zvířata i rostliny. „Vynaložili jsme už desítky milionů eur, abychom zlepšili druhovou skladbu lesa. Šlo především o 450 tisíc sazenic listnatých stromů, které nahradily smrky, jež bylo třeba kvůli stavbě vykácet,“ říká za Ostwind Andreas Scharf.

Naráží tak na fakt, že stavba jedné vrtule zabere staveniště velké asi 0,5 hektaru, naprostá většina této plochy se ale po vztyčení stožáru vrátí zpět přírodě. Větrná elektrárna tak může přispět k tomu, že se les v daném místě stane pestřejším. To je případ i dosud největšího projektu „lesních“ větrníků v Bavorsku, který se letos realizuje blízko Eichstättu. Pět turbín s celkovým výkonem 3,3 MW za rok vyrobí 33,5 milionu kilowatthodin elektřiny. Každá turbína stála firmu 200 tisíc eur navíc za kompenzační opatření.

Shrnuto: větrná elektrárna v lese bude vždy konfliktní téma a absolutní shoda mezi ochranáři a projektanty nebude nikdy. Důležité však je, že jsou obě strany připraveny hledat přijatelné řešení.

Zdroj: windindustrie-in-deutschland.de