Masová turistika trápí Krkonoše. Poškozují je i ilegální jízdy skútrů

V letních měsících byly Krkonoše doslova přeplněné turisty, mnozí se pak vydávali také do míst, kam to není povolené. Na Sněžce jste dokonce museli rozšířit sítě proti neukázněným návštěvníkům. Děje se něco podobného také v zimně?

Koronavirové lockdowny mění návštěvnost Krkonoš. V létě spousta lidí využila uvolnění, ohromný vliv má navíc to, že je velmi omezená možnost jezdit ven, do zahraničí. Teď je od podzimu zavřené leccos, kromě přírody. Nedá se jít do zoo, do muzeí, do zábavných parků. Výsledkem je, že do přírody míří velké spousty lidí, kteří by jinak svůj čas trávili jinak a jinde. Na jednu stranu je to fajn. Pobyt na čerstvém vzduchu v přírodě je rozhodně něco, co bych nikomu neupíral. Naopak doporučuji. Problém je ale v tom, že velká část z těch, kdo by jinak nedorazili, vlastně vůbec nevnímá, kde jsou. Že jsou na horách, a tak je potřeba myslet na dobré vybavení, počítat se změnami počasí... To je obzvlášť vidět teď v zimě. A nevnímají ani to, že zamířili do národního parku, tedy do vzácné přírody, kterou mohou obdivovat, ale také poškodit. Neznají vůbec pravidla chování v národních parcích a většinou je ani nenapadne, že by se s nimi měli a mohli seznámit.

Krkonoše navíc patří mezi nejnavštěvovanější místa.

V Krkonoších je obecně zásadním problémem míra návštěvnosti. Ta masovost. Od minulého jara je to ještě větší problém, protože při třinácti milionech návštěv ročně stoupá procento těch, kdo pravidla z různých důvodů nedodržuje. Jedno jediné procento z toho počtu dělá 130 tisíc lidí. Před koronavirem jsme odhadovali, že neukázněných je jedno až dvě procenta návštěvníků. Teď je to rozhodně víc. A platí to především na těch „profláklých“ místech, jako je právě Sněžka, Zlaté návrší, pramen Labe a podobně.

Spousta lidí moc nechápe, proč by se - zvláště když je sníh - nemohli vydat i tam, kam se nesmí. Že se vlastně nic nestane. Jaké dopady má pohyb turistů, skialpinistů nebo řidičů na sněžných skútrech v zakázaných zónách na vzácnou přírodu, na zvířata a rostliny?

Sníh neznamená absolutní ochranu přírody. Že je něco pod sněhem, neznamená, že je možné dělat cokoli bez negativního dopadu na přírodu. V Krkonoších třeba stále ještě přežívá jedna ze dvou posledních populací tetřívka obecného v Česku. Ten pták zimuje v záhrabech, odkud ráno a vpodvečer vyráží hledat cokoli k snědku - pupeny, větvičky. A pak zase zaleze a snaží se s tím minimem energie přežít. Zaleze tam, kde ví, že nevede cesta, protože předpokládá, že tam bude mít klid. Ale když se freerider nebo skialpinista vydá v takové lokalitě mimo cestu, vyplaší ho. S energií, kterou má to zvíře k dispozici, to mockrát nevydrží. A tetřívků ubývá. Blížíme se k limitní hranici přežití druhu.

Neukázněných turistů navíc přibylo, jak jste zmínil.

Zase jsme u té masovosti. Příroda není jen vegetace pod sněhem. Jsou to i zvířata. A ta potřebují taky nějaký klid. A v Krkonoších máme jako lidé stovky kilometrů tras - značených i neznačených. V Klidovém území parku se smí jen na ty značené, ale všude jinde kamkoli. Těch opravdu klidných míst, kam se zvířata mohou uchýlit, moc nezbývá. Když lidé chodí nebo lyžují i tam, nezbývá už jim vůbec nic. Samozřejmě je možné, abychom si jako společnost řekli, že je pro nás důležitější, aby každý mohl chodit nebo jezdit kamkoli se mu zachce a na čem se mu zachce. Ale pak se taky musíme shodnout na tom, že nechceme žádné národní parky. Že se dokážeme a chceme bez přírody obejít. Se vším všudy, co si tím způsobíme. Pokud se na tomhle neshodneme, pak je ale třeba dodržovat základní pravidla - a fakt jich pro návštěvníky národních parků zas tak moc není. Nejspíš i skialpinista, který s pocitem, že nemůže nic zničit, projede ledovcovým karem, kde zimují tetřívci, nepoleze někde v zámeckých komnatách, kam nemá, a nelehne si do hraběcí postele, protože mu dojde, že když to udělá každý desátý, postel přestane existovat. Bohužel, často se potkávám s argumentem, že jeden lyžař přece nic nezničí. Je to tak. Jeden by nic nezničil. Jenže najede stopu, a ještě ten den ji za ním použije dalších několik desítek. A další den noví. A pozítří další.

A jak je to s řidiči skútrů?

Ilegální jízdy skútrů jsou vůbec průšvih. Oproti lyžařům jsou nebezpečné nejen přírodě, ale i lidem. Vedle toho, že leccos rozjezdí - i v tom lese, kde lyžařská stopa opravdu nezničí mnoho (přesto je fakt, že lyžování v lese mimo cesty zakazuje lesní zákon), skútr zničí všechno v trase, kterou jede. Teď je v Krkonoších nějakých sedmdesát až sto centimetrů sněhu. Když se někdo jede projet na skútru lesem, co zbude třeba z přirozeného zmlazení, z mladých stromků, které se léta snaží stát se novou generací lesa?

Od ledna se po Krkonoších pohybují smíšené hlídky na lyžích - policisté spolu se strážci parku. Pomohlo to k tomu, aby se turisté nevydávali do klidových míst nebo na lavinové svahy?

Společné hlídky strážců s policisty děláme už dlouhá léta. Novinkou je parta osmi policistů na skialpech. A za tuhle novinku ve spolupráci jsme fakt rádi. Nicméně pochopitelně, na rozdíl od našich strážců nejsou a nemůžou být policisté v hlídkách každý den. Mají také nějaké kapacity a ty jsou omezené. Mají i jinou práci, než pomáhat hlídat národní park. Na vyhodnocení společných skialpových hlídek je ještě brzo. Je to fakt novinka. Platí ale, že i letos posilujeme hlídky našich osmnácti profi strážců dobrovolnou stráží z řad dalších zaměstnanců. A do budoucna chystáme i koordinovanější spolupráci s dobrovolníky z řad veřejnosti. Vznikl Spolek přátel krkonošské přírody, který to bude mít na starosti. Zatím ale vznikl jen formálně, těsně před koncem roku. Reálný rozjezd brzdí kovidová omezení. V letošní zimní sezóně se to proto na hlídkách stráže parku ještě projevit nijak nemůže.

Poměrně čerstvý je případ řidiči na sněžném skútru, který napadl strážce národního parku. Je takové chování výjimečné, nebo jsou neukáznění návštěvníci Krkonoš obecně více agresivní?

Naštěstí je fyzické napadení strážců spíš výjimkou. Nicméně se to opakuje. Každý rok máme nějakou podobnou zkušenost. Pokud jde ale o agresivitu, ta stoupá evidentně. Většinou se ale drží ve verbální rovině. A letos je to asi ještě o poznání horší proto, že lidé jsou stále více naštvaní, právě kvůli kovidovým omezením. Nechtějí už o žádných zákazech a limitech ani slyšet.

Jak daleko je plán počty turistů v Krkonošském národním parku regulovat? Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) dokonce řekl, že právě váš park má být prvním, kde se to vyzkouší. Kdy začne fungovat? Jak by to mělo vypadat?

To, bohužel, nevím. Zatím jsem žádné podrobnosti nezaznamenal. K regulaci počtu návštěvníků podle mě nejsou nástroje v platné legislativě, ani personální nebo fyzické kapacity správ parků.

Autor: Pavel Baroch

FOTO: zimní Krkonoče, zdroj: KRNAP.cz