Prohra ministra životního prostředí. Glosa k uhelné komisi

Existuje tedy ještě možnost, že se mu podaří přesvědčit dostatečný počet vládních kolegů, aby posunuli deklarovaný konec „doby uhelné“ o pět let dříve. Ale vzhledem k dosavadnímu vývoji se to nezdá příliš pravděpodobné.

Paradoxem přitom je, že s nápadem na vytvoření expertní rady přišel právě Brabec. „Já bych rád po vzoru Německa založil, nebo přispěl k založení takzvané uhelné komise, kde velmi široká skupina odborníků, vědců, manažerů, politiků, a také nevládních organizací hovoří o budoucnosti spalování fosilních paliv,“ řekl Brabec na jaře 2019. „Mně se ten německý model líbí. Abychom si řekli, jaké jsou reálné možnosti České republiky v možná ještě rychlejším přechodu z fosilních paliv na obnovitelné zdroje a na jádro,“ dodal.

Babišův kabinet vznik komise odsouhlasil uprostřed léta 2019. I když se Brabcův vládní kolega Havlíček na tento poradní orgán vlády moc příznivě netvářil, nakonec ho dokázal využít ve svůj prospěch, z komise o uhlí se stala spíše komise pro uhlí. A to zpočátku odmítal, že by komise „nadržovala“ uhlí. „Bude to zcela vyvážené, budou dva předsedové,“ tvrdil Havlíček. „S ohledem na serióznost vůči všem partnerům a s ohledem na vyváženost jsme se rozhodli, že komisi povede jak pan ministr Brabec, tak já za průmysl.“

Závěrečné hlasování ovšem bylo poměrně jednoznačné. Proti roku 2038 hlasovali pouze dva zástupci ekologických organizací, kteří pochopitelně prosazovali co nejbližší konec uhlí. Spolu s Brabcem se při závěrečném hlasování ještě zdržel představitel ministerstva práce a sociálních věcí. To pro Brabce rozhodně není výsledek z kategorie „porážka se ctí“.

O takovém nezdaru mohl mluvit v květnu 1999 Brabcův předchůdce v křesle ministra životního prostředí Miloš Kužvart (tehdy ČSSD), když po několikahodinové vládní debatě prohrál hlasování o pokračování stavby jaderné elektrárny Temelín. Tehdy bylo osm proti a jedenáct pro.

Samozřejmě, že tehdejší situaci byla jiná než teď. A také se zatím nehlasovalo ve vládě, ale v expertním poradním výboru. I tak rozhodování o konci uhlí ukazuje, jak neotřesitelné postavení má v současné době Babišův kůň Havlíček. Mimochodem: Když vznikala současná menšinová vláda podporovaná KSČM, byl Brabec (nositel stranické legitimace číslo 2) pro Babiše takřka nepostradatelným, patřil do nejužšího vyjednávacího týmu. Byl rovněž vicepremiérem. Současnost? Brabec už vicepremiérem není, Havlíček naopak ano.

Nejde ovšem jenom o silnou pozici ministra Havlíčka, ale rovněž o taktiku ministra Brabce. Až do poslední chvíle vlastně nebylo jasné, jaký termín konce uhlí vlastně prosazuje. Zprvu sice mluvil o době okolo roku 2040, ale nakonec se přesměroval o sedm let nazpátek. „Já osobně jsem hlasoval pro dřívější termín, tedy rok 2033, protože si myslím, že bychom měli být co možná nejambicióznější, pokud jde o životní prostředí. A s ohledem na to, že zásadní proměna české energetiky se uděje už do roku 2030, věřím, že by konec uhlí v tom dřívějším termínu byl možný,“ uvedl Brabec.

Jenže o tom v komisi vlastně nikoho dalšího nepřesvědčil – dva zástupci ekologických organizací se samozřejmě nepočítají, ty nemusel přesvědčovat. Těžko samozřejmě odhadovat, co se dělo v zákulisí, jaká vyjednávání se vedla, čím vším se licitovalo, ale navenek nepůsobil Brabec příliš aktivně. Od loňského léta do současnosti například jeho ministerstvo vydalo k práci Uhelné komise pouhé čtyři tiskové zprávy.

Brabec vlastně ani nevyužil dopisu pěti svých ministerských předchůdců Bedřicha Moldana, Libora Ambozka, Martina Bursíka, Jana Dusíka a Ladislava Mika. Jejich výzvu, „aby se při nadcházejícím jednání komise energeticky zasadil o přijetí co nejbližšího termínu odchodu od uhlí“. Exministři dokonce prosazovali termín 2030, něco tak brzkého ani Uhelná komise neposuzovala, pro ni byla nejbližší hranice 2033 (a nejzazší 2043). Brabec mohl jejich žádost vzít jako podanou ruku, jako nabídku ke spolupráci, mohl využít jejich autority, jejich mezinárodního renomé. Jenže to se nestalo.

Možná ovšem v Brabcově případě hrál významnou roli i jeho zdravotní stav. Po jednání Uhelné komise nedorazil na tiskovou konferenci, protože musel kvůli náhlé zdravotní indispozici odjet na vyšetření do nemocnice, kde mu posléze lékař doporučil, aby zůstal týden v domácím léčení.

A možná i jeho zdravotní stav hraje podstatnou roli v jeho rozhodování o nejbližší politické budoucnosti. Brabec se stal nejdéle sloužícím ministrem životního prostředí v polistopadové historii. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby se – třeba po sněmovních volbách příští rok – rozhodl ministerské křeslo opustit. Pokud takto skutečně uvažuje, je klidně možné, že se už těžko hledá energie pro náročnější střety.

Autor: Pavel Baroch

Foto: Velkolom ČSA, alies.cz