Energetiku čeká slušná porce novinek, říká končící radní energetického regulátora

S koncem Vašeho mandátu člena Rady ERÚ přichází čas bilancování. Jak souhrnně hodnotíte své působení ve vrcholovém orgánu energetického regulátora?

V kalendáři sice mé funkční období ohraničují tři roky, jenomže za tu dobu vedli Radu hned čtyři předsedové. Do značné míry tak záleží, na jakou etapu z mého mandátu se ptáte.

Můžeme připomenout, že tříletá bilance Rady ERÚ čítá nejenom tři změny na postu předsedy, ale také dva další odvolané radní. Jak moc se tedy lišily jednotlivé roky Vašeho mandátu?

Diametrálně. Popisovat tu vleklé spory, které Radu opanovaly v prvních dvou letech, by bylo nošením dříví do lesa. I když se při změně systému vedení ERÚ, z monokratického na kolektivní řízení, daly problémy čekat, troufám si tvrdit, že nikdo dopředu netušil, co všechno se může stát a že to skončí až odvoláním části Rady. Pozitivním šokem naopak bylo loňské léto, kdy do Rady nastoupili tři noví radní a předsednictví se chopil Stanislav Trávníček. Rada rázem začala fungovat na úplně jiné úrovni. Pokud se vyskytly spory, tak v odborné rovině, kde rozumní lidé pod rozumným vedením mohou dojít konsensu.

Jakou odbornost jste v Radě zastupoval?

Tu, která mi je nejblíže i vzhledem k mému předchozímu působení. Primárně jsem se věnoval problematice obnovitelných zdrojů, resp. celé oblasti moderní energetiky, kam počítám i decentralizaci, akumulaci, chytré sítě a další související trendy, které se do energetiky aktuálně promítají. K těmto okruhům se postupně přidala ještě ochrana spotřebitele.

Mimo výsostně energetická témata jsem se také soustředil na zefektivnění chodu úřadu. Nelíbilo se mi, že po regulovaných subjektech požadujeme úspory, zatímco ERÚ se choval přesně podle teorie byrokracie, v duchu hesla „čím větší úřad, tím lepší úřad“.

V oblasti obnovitelný zdrojů energie býval přístup ERÚ poměrně vyhrocený. Vzpomeňme například, jak úřad odmítal vypsat podporu...

Musíte vnímat souvislosti. Úřad, tehdy ještě pod vedením Aleny Vitáskové, neodmítal vypsat podporu jen tak pro nic za nic. Šlo o to, že pro část podporovaných zdrojů Česká republika neměla v inkriminovaných letech 2015 a 2016 dokončené notifikační řízení v Bruselu. Když na konci roku 2016 notifikace dorazily, ERÚ vydal změnové cenové rozhodnutí a podpora vypsána byla. Dnes je vydání notifikačního rozhodnutí standardem pro vypsání podpory. Nikdo to nerozporuje.

Jestli bych něco kritizoval, pak to, že tehdejší rétorika úřadu byla snad až příliš vyostřená a pohybovala se ode zdi ke zdi. Navíc, možná mimoděk, ale za rukojmí si Alena Vitásková brala i provozovatele obnovitelných zdrojů a celkově vytvářela náladu spíše nepřátelskou nejen vůči nim, ale proti moderní energetice en bloc.

Jako bychom důsledky této rétoriky sklízeli dodnes, nemyslíte?

Ano, ale nevinil bych z toho jenom ERÚ. Mnoho dalších se podílelo na tom, že místo toho, abychom akceptovali, že jsme součástí Evropské unie, a tedy i evropské energetiky, že pokroku neutečeme, máme stále potřebu bojovat a mrhat úsilím na věci, které nezměníme.

Také rádi vyléváme vaničky i s dětmi. Měli bychom si přiznat, co se nepodvedlo, poučit se. A to bylo především nastavení financování, se kterým nebyly problémy jen u nás. Jenže my stále nadáváme na celý obor a značně komplikujeme jeho smysluplný rozvoj.

V čem vidíte největší komplikace?

Musím zmínit opomíjené ustanovení energetického zákona, které by mělo zastřešovat všechny činnosti ERÚ. Tím je ustanovení o předvídatelnosti a transparentnosti regulace, kterému jsem se snažil podřídit veškeré své kroky. Navíc regulátor má díky své nezávislosti ten luxus, že o věcech může hovořit otevřeně, protože nehoní politické body. Může komunikovat i nepříjemná témata, vysvětlovat je, zdůvodňovat. Téhle možnosti by měl úřad využívat co nejvíc. Snad jsem k tomu svým počínáním přispěl.

Jaké je vlastně postavení ERÚ, když mluvíme o strategii státu v oblasti energetiky?

Použijeme-li tuto terminologii, tak spíše než strategickým centrem je ERÚ místem, kde se volí taktické nástroje k dosažení cílů vytyčených strategií, kterou formuluje vláda.

Můžete být konkrétní?

Jistě. V krátkodobém horizontu, řekněme jednoho roku nebo jednotek let, ovlivňují trh především cenová rozhodnutí ERÚ. V těch se ale ERÚ nemůže odchýlit od platné legislativy a také by se měl držet svých střednědobých, veřejně deklarovaných plánů.

Střednědobé plány pak ERÚ vyhlašuje prostřednictvím tzv. Zásad cenové regulace. Ty poslední, které jsme představili letos v červnu, budou pro energetiku závazné od příštího roku až do roku 2025. Zásady mj. stanoví stěžejní parametry ovlivňující investice, jako třeba WACC.

Všichni účastníci trhu si tak mohou udělat představu o regulatorním rámci, který bude ovlivňovat jejich činnost v dalším pětiletém období. Toto regulační období jsme nazvali protransformačním. Jasně tím dáváme najevo, že se energetika musí přizpůsobit moderním požadavkům. V rámci nových trendů musíme počítat s decentralizací, „chytřením“ sítí, s navyšováním jejich spolehlivosti a bezpečnosti, s akumulací, s příchodem tzv. prosumerů, agregátorů, energetických společenství atd. To už je slušná porce novinek.

Právě Zásady cenové regulace pro V. regulační období ale měly přijít o dva roky dříve, místo toho se předchozí regulační období prodlužovalo, pokud mám pravdu?

Nemýlíte se. Rada ERÚ ve svém prvním složení už v roce 2017, krátce po svém jmenování, prodloužila přípravy o dva roky. Tehdy jsme pro to měli věcné argumenty. Jednak to byla legislativa měnící se podle dikce tzv. zimního balíčku a obecně jsme chtěli podchytit nové energetické trendy, které se teprve profilovaly. A pak, z čistě praktického hlediska, měly být veřejné konzultace nastartovány jen několik týdnů po jmenování Rady. U takto důležitého dokumentu jde o velmi krátkou dobu a máte-li se za návrh postavit, potřebujete, aby skutečně odrážel postoje Rady, nikoliv vašich předchůdců, kteří veleli přípravám.

To jsme samozřejmě ještě netušili, jak se situace bude vyvíjet. Spory v Radě následně nabraly na obrátkách a docházely síly na konstruktivní věci. Bohužel, kapacity člověka jsou omezené a nejsou stoprocentně obnovitelné.

Loni v létě jsme se tak ocitli v podobné situaci. V radě došlo k rošádě a když měl být návrh vypuštěn do veřejných konzultací, čtyři z pěti členů Rady vč. předsedy seděli na svých místech jen pár týdnů. Jenomže další prodloužení příprav už by bylo neúnosné. Zvenčí to možná tak nevypadalo, ale to, že se nám povedlo konzultace spustit včas, dokonce ve dvojnásobné délce, abychom každému poskytli prostor pro vyjádření, považuji za velký úspěch celé pětice radních i zaměstnanců ERÚ.

Samotná pravidla pro V. regulační období navíc hodnotím jako velmi dobře připravená i odargumentovaná. Snaží se vypořádat s otázkami, které dříve nikdo neřešil.

Když hovoříte o modernizaci energetických soustav, dokážete odhadnout náklady, které tento proces budou provázet?

Odhady nákladů ERÚ také zveřejnil, ale stále to jsou jenom odhady, protože jde o výhled, a ten se nemusí posléze shodovat s realitou. Jestli je něco dané, potom je to už zmiňovaný WACC, tedy zjednodušeně náklady na kapitál, které regulovaným subjektům ERÚ povoluje. A ty výrazně klesly. Zatímco v minulém regulačním období WACC dosahoval bezmála osmi procent u plynu i elektřiny, od příštího roku to bude zhruba šest a půl procenta u obou. Kdybychom vzali dopad do nákladů ceteris paribus, tedy za jinak stejných podmínek, úspora v regulovaných nákladech by měla dohromady představovat více než pětadvacet miliard korun.

Nezastírám a připomínám, že jde o výpočet ceteris paribus, který předpokládá neměnný majetek společností. Ten se přirozeně měnit bude a zřejmě poroste, čímž porostou i náklady. Při zachování současné ziskovosti, pokud by WACC neklesl, by ty dopady ale byly mnohem, mnohem vyšší.

Reálně ale nárůst výdajů připouštíte a předpokládáte. Jaký bude?

Záleží na komoditě i distribučním území, ale v prvním (tj. příštím) roce by náklady dokonce měly klesnout. V dalších letech sice ERÚ předpokládá, že náklady porostou, ale nikterak dramaticky. Budou to zhruba čísla, na která jsme zvyklí – o jednotky procent za rok. A to hovoříme o nominálních hodnotách. Jestliže bychom počítali, že se inflace bude držet na současné úrovni, růst nákladů by ji neměl překonat.



Rostislav Krejcar vystudoval České Vysoké Učení Technické, Fakultu elektrotechnickou (se specializací na ekonomiku energetiky), kde také získal akademický titul (Ph.D.). V roce 2002 nastoupil do Energetického regulačního úřadu, kde byl v letech 2017 do roku 2020 rovněž členem Rady jmenovaným vládou České republiky. Po skončení mandátu míří jako obchodní partner do poradenské společnosti zaměřené na regulaci energetiky a energetické právo. Je také stálým členem státní zkušební komise na ČVUT a na této univerzitě také přednáší.

Rostislav Krejcar byl členem řady pracovních skupin: Rada evropských energetických regulačních orgánů (CEER) nebo Skupina evropských regulačních orgánů pro elektřinu a plyn (ERGEG) v Bruselu.

FOTO, Zdroj: Rostislav Krejcar

Druhou část rozhovoru, která se zaměří na téma podporovaných zdrojů včetně aktuálního kontextu připravované změny legislativy a tlaku na snížení podpory pro solární elektrárny si můžete přečíst 20. srpna opět na našem portálu.