Experti se shodnou: Babišův návrh na společné ministerstvo životního prostředí a zemědělství nedává smysl

Hnutí ANO ve svém programu pro blížící se říjnové volby navrhuje sloučení ministerstva životního prostředí a ministerstva zemědělství. Současný ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) návrh na sloučení ministerstev podpořil slovy: „Ty agendy jsou hodně propojené. Jsou tam dneska věcné nesmysly. Spíše to dřív fungovalo tak, že kdo měl větší lokty, víc si utrhnul z toho společného. Já si umím velmi dobře představit, protože zemědělci jsou největší, nejzásadnější a nejvýznamnější hospodáři v krajině, že prostě pokud bude dobrý ministr, tak to může být zároveň velmi dobře ministr zemědělství i ministr životního prostředí.“ Zeptali jsme se proto expertů, co si o případné fúzi dvou ministerstev myslí.

Bedřich Moldan, profesor Univerzity Karlovy, zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, laureát ceny Josefa Vavrouška a bývalý ministr životního prostředí:

Sloučení ministerstev zemědělství a životního prostředí je naprosto neakceptovatelné. Jejich poslání je zásadně odlišné, stejně jako vymezení kompetencí, nemluvě už o zcela nekompatibilní „kultuře“ obou úřadů. Navrhované sloučení by se rovnalo faktickému zrušení ministerstva životního prostředí s následkem fatálního zhoršení úrovně ochrany prostředí.

Soňa Jonášová, ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky:

Po přečtení otázky mě napadá jediné: „Není prvního dubna tak náhodou??“ NE, tohle nemůže ANO myslet vážně. Zaobírat se všemi skutečně potřebnými tématy nestíhá ani jedno ministerstvo a nyní budeme slučovat? Samotná představa je pobuřující. Realita by byla skandál. České republice je vytýkáno, že neimplementujeme environmentální politiky do legislativy, a my v návaznosti na to rovnou sloučíme zemědělství a životní prostředí dohromady? Dva rezorty, které si k sobě v současnosti například v oblastech nakládání s bioodpady sice hledají cesty a budují společné koncepce, což je správně, ale stále se jedná o velmi odlišné oblasti. Ano, vše se vším souvisí a měli bychom budovat kvalitní synergie a fungovat ruku v ruce. Ne však pod jednou střechou. Vzhledem k intenzifikaci zemědělství, snižování biodiverzity, rozmachu monokultur, nadmíře využívání chemických ochran a opomíjení řádné péče o zemědělskou půdu, potřebujeme právě teď instituci, která bude mít ochranu životního prostředí pevně ve svých rukou. Hybridně mohou v současnosti fungovat tak možná motory. Ne tato dvě ministerstva. Když by fungovalo jedno, strádalo by druhé.

Jiří Koželouh, ředitel Hnutí DUHA:

Faktické zrušení samostatného Ministerstva životního prostředí by ohrozilo ochranu našeho zdraví i přírody. Resort zemědělství hájí většinou zájmy velkých zemědělců a hospodářského využívání lesů. Při spojení úřadů reálně hrozí, že tyto zájmy převáží nad ochranou krajiny, půdy a přírody. Ten nápad je tedy buď velmi nepromyšlený a jde o lehkovážný hazard, nebo je naopak velmi dobře promyšlený a má vést k oslabení zájmu občanů ve prospěch velkých firem. Ministr Brabec dva dny po zveřejnění kontroverzního záměru přišel s tím, že záměr je podmíněn tím, že význam a důležitost agendy životního prostředí by musely být minimálně naprosto vyrovnané s agendou zemědělství. Správná podmínka. Ale její naplnění je v reálných politických podmínkách možné jedině tak, že žádné spojení ministerstev nebudou dělat. Nebo se opravdu ANO chce stát tím, kdo fakticky zruší důležitý výdobytek demokratického státu, který po roce 1989 založil samostatné ministerstvo napravující bezohlednost k životnímu prostředí i přírodě, kterou předváděl komunistický režim?

Vojtěch Kotecký, institut Glopolis:

Jsou tři důvody, proč sloučení ministerstev životního prostředí a zemědělství není dobrý nápad.

Za prvé: smog, nízkou recyklaci odpadků a špinavé řeky nemůže řešit ministr zemědělství jako nějaký vedlejšák. Potřebujeme, aby součástí vlády byl někdo, jehož prvořadým úkolem bude starost o naše zdravé prostředí k životu.

Za druhé: proč, u všech všudy, ministr zemědělství? Skoro dvě třetiny Čechů a Češek žijí ve městech. Jak jejich čistý vzduch souvisí se zemědělstvím? A jak s ním souvisejí skládky odpadu nebo průmyslové exhalace?

A za třetí: resorty životního prostředí a zemědělství by měly spolupracovat. Nicméně jsou momenty, kdy se hospodářské zájmy a zdraví krajiny ocitnou ve střetu. Potom potřebujeme, aby někdo hájil čistou vodu, zdravé lesy či půdu nebo život v polní krajině. Nebo aby řekl, že některé části naší země nemají sloužit jenom k výrobě. Fúze těchto dvou ministerstev by, obávám se, byla spíše nepřátelským převzetím.

Michal Berg, Strana zelených: 

Je to doslova příšerný nápad. Hlavní důvod je ten, že způsob podnikání velkozemědělců, jako je Babiš, je často v rozporu s ochranou životního prostředí. Na mysli mám například snahu vytěžit z půdy co nejvíc v krátkodobém horizontu a na příští generace nemyslet. S tím je spojené nadužívání průmyslových hnojiv a chemických postřiků, které kromě degradace půdy kontaminují potraviny i okolní přírodu. Stejný problém je i s lesy, které také spadají pod Ministerstvo zemědělství. Těžaři preferují jehličnaté monokultury. Ty jsou ale náchylné na škůdce a špatně zadržují vodu v krajině. Ve sloučeném rezortu by za silnější provaz jistě táhli zemědělci. Kdo by pak jejich zájmy vyvažoval?

Navíc agenda životního prostředí nesouvisí jen se zemědělstvím. Asi největší environmentální výzva dneška je globální oteplování. Omezení emisí CO2 je z velké části o změnách v energetice. Umíte si představit, jak ministr zemědělství tlačí na ministra průmyslu a obchodu, abychom vypli uhelné elektrárny a přešli na obnovitelné zdroje?

Zdroj úvodní fotky: Pixabay