Glosa: Babiš se snaží spojit nespojitelné – životní prostředí a zájmy dřevařů

Hnutí ANO první zářijový víkend zveřejnilo své předvolební body. Jeden z návrhů počítá se sloučením Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Hrozí tak, že dojde k oslabení zájmů ochrany přírody vůči zemědělské nebo dřevařské lobby.

Není to poprvé, kdy nějaká politická strana podobný nápad dostala. V roce 2002 s tím přišla ODS Václava Klause a v roce 2012 opět ODS spolu s dnes téměř zapomenutými Věcmi veřejnými. Vždy se koaličním partnerům podařilo vysvětlit, že životní prostředí a zemědělství jsou dva různé úřady s rozdílnými funkcemi. Dnes může být situace vážnější. Nápad sloučení dvou protichůdných ministerstev podpořil také Marian Jurečka z KDU-ČSL, současný ministr zemědělství.

Ochrana životního prostředí a české krajiny je však něco jiného než agrární využívaní půdy a lesů. Mezi oběma resorty dochází ke střetu zájmů v řadě oblastí dotýkajících se těžby dřeva, formy zemědělství nebo plánů na budování vodních děl. Ministerstvo životního prostředí má nezastupitelnou kontrolní roli. Společný úřad nemůže dělat obojí. Z českého legislativního procesu by vypadla důležitá role úřadu, který mimo jiné také kontroluje práci jiných ministerstev, a to včetně Ministerstva zemědělství.

Současný ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) návrh na sloučení ministerstev podpořil slovy: „Ty agendy jsou hodně propojené. Jsou tam dneska věcné nesmysly. Spíše to dřív fungovalo tak, že kdo měl větší lokty, víc si utrhnul z toho společného. Já si umím velmi dobře představit, protože zemědělci jsou největší, nejzásadnější a nejvýznamnější hospodáři v krajině, že prostě pokud bude dobrý ministr, tak to může být zároveň velmi dobře ministr zemědělství i ministr životního prostředí.“

To je poměrně překvapivé vzhledem k postojům veřejnosti. Ta totiž oceňuje chod Ministerstva životního prostředí lépe než fungování resortu zemědělství. A to včetně názoru voličů Hnutí ANO (květen 2017, CVVM). Ministr Brabec současně de facto popírá svou spíše úspěšnou misi na životním prostředí. Zlepšil čerpání Nové zelené úsporám, postavil se za Národní park Šumava a měl nemalou roli v zachování limitů těžby uhlí alespoň u Horního Jiřetína.

Šéf resortu, který má chránit českou krajinu, dal nyní svůj resort veřejně všanc zájmům zemědělských nebo dřevařských podniků. S podobným přístupem by mohl své ministerstvo rovnou rozpustit. Třeba snahy o snížení znečištění z automobilové dopravy by mohl poslat na Ministerstvo dopravy (dopady silniční dopravy na životní prostředí vyhodnocuje 83 % lidí jako špatné). Ochranu před smogem a dalším znečištěním ovzduší na Ministerstvo průmyslu a obchodu (chování podniků a firem k životnímu prostředí hodnotí 70 % jako špatné). Jak by podobné řešení dopadlo si nemusíme dělat iluze. Agenda ochrany přírody, snižování znečištění, a tedy i ochrany našeho zdraví by se vytratila na úkor zájmů průmyslové lobby.