Klimatická politika české vlády: půl kroku vpřed, druhý krok hned zpět

Podle sdělení Ministerstva životního prostředí bude mít uhelná komise devatenáct členů, které vláda vybrala ze zástupců klíčových skupin spojených s uhlím nebo zabývajících se budoucím energetickým mixem. Složení zdůvodňuje vláda snahou o maximální vyváženost. Členy jsou například zástupci ministerstev pro místní rozvoj a financí a práce a sociálních věcí, Českého báňského úřadu, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, Svazu průmyslu a dopravy ČR, Hospodářské komory, Českomoravské konfederace odborových svazů, nevládních neziskových organizací s hospodářským, environmentálním a sociálním zaměřením, zástupci Ústeckého, Karlovarského a Moravskoslezského kraje, Poslanecké sněmovny a akademické sféry.  

Kámen úrazu: fosilní složení komise 

Pokud ve výčtu hledáte organizace, které se věnují náhradě fosilních paliv v Česku, hledáte marně. Dva zástupci ekologických organizací současně odmítají hrát roli fíkového listu nezávislosti komise. Ta má totiž rozhodovat svou většinou, což vzhledem ke složení a absenci expertů z univerzit nebo asociací, které se zabývají možnostmi rozvoje moderní energetiky, dává převahu konzervativním postojům českého průmyslu nebo ministerstev. Stačí si vzpomenout na nedávé vulgární osočení vůči mladé generaci, která upozorňuje na palčivý problém změn klimatu, od prezidenta Svazu průmyslu a obchodu Jaroslava Hanáka. 

Ekologické organizace ostatně daly dopředu vědět, že o tuto frašku nemají zájem: „Komise, která navrhne termín ukončení využívání uhlí, je krok správným směrem. Aby to mělo smysl, musí být součástí návrhu i jasně definovaný útlum spalování uhlí na příštích 10 let a konkrétní řešení, jak ho stát dosáhne. Bude to však možné v komisi, kde za byznys jsou zástupci zájmů uhelných firem a chybí zástupci moderní energetiky? Zejména když chybí také zástupci obcí a místních lidí ohrožených těžbou. Vzhledem k tomu, že se o závěrech má hlasovat prostou většinou, nesmí být logicky v komisi převaha zastánců uhelné energetiky, která v tuto chvíli rozhodně hrozí. Ekologické organizace by v takovém divadle neúčinkovaly,“ uvedl Jiří Koželouh z Hnutí DUHA, členské organizace Zeleného kruhu. 

Sloni v porcelánu 

Předsedy komise jsou ministr životního prostředí Richard Brabec a ministr průmyslu Karel Havlíček. Právě Richard Brabec při oznámení vzniku komise uvedl: „Dopady změny klimatu ale postupují rychle a razantně, a proto potřebujeme i přesný jízdní řád, podle kterého postupně vyřadíme uhlí z používání ve velké energetice, která v České republice stále nejvíc přispívá ke změně klimatu. Snižovat emise skleníkových plynů budeme samozřejmě ve všech sektorech a také se tak děje, výroba elektřiny a tepla má ale dosud největší rezervy.“ 

Při pohledu na konkrétní kroky vlády však dostávají slova ministra životního prostředí slabiny. Nejkřiklavějším příkladem je začátkem letošního roku zveřejněný Národní klimaticko-energetický plán, který má přinést trajektorii zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie a vylepšování energetické účinnosti naší ekonomiky. Recenze tohoto strategického dokumentu Evropskou komisí je jasně kritická: podíl obnovitelných zdrojů roste nedostatečně, chybí důraz na inovace v energetice a jasné kroky, které by pomohly přispět ke snížení emisí během příštího desetiletí. Oba ministři tak v roli předsedů komise budí dojem slonů v porcelánu: vzletná slova o potřebě modernizovat českou energetiku se rozbíjí realitou kroků jejich ministerstev. 

Paradoxně také v den, kdy vláda oznámila uhelnou komisi, vydalo Ministerstvo životního prostředí souhlasné stanovisko s rozšířením těžby uhlí za limity. Porušilo tak pomyslnou hranici, která platila nepřetržitě od roku 1991. „Ministerstvo životního prostředí záměrně ignorovalo dopady těžby a spalování uhlí z bílinského lomu na globální klima. Sice vyčíslilo, že pokračující těžba bude znamenat vyprodukování 11,5 milionu tun CO2 ročně, v závěru ovšem tento fakt nevzalo v potaz,“ kritizovalo krok vlády například ekologické hnutí Greenpeace. 

„Přijde nám absurdní, že v situaci, kdy české lesy a pole decimuje vedro a sucho vyvolané klimatickou krizí a vědci hovoří o nutnosti bezodkladně začít snižovat emise skleníkových plynů, se v České republice byť jen uvažuje o dalším rozšiřování a prodlužování těžby uhlí. Navíc v situaci, kdy ministr Brabec představuje uhelnou komisi, která má – alespoň podle jeho dosavadních vyjádření – útlum těžby a spalování uhlí naplánovat,“ doplňuje konkrétní kritiku Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace. 

Šlo by to lépe?

Již dnes je na uhlí nezávislých deset evropských států, do konce příštího desetiletí nebude uhlí využívat 22 evropských států. Například Švédsko, Dánsko, Finsko nebo Francie mají jasné scénáře, které počítají s růstem bezemisních zdrojů s cílem nahradit v energetice fosilní paliva. Pokud chce Česko opravdu férově aktualizovat svou energetickou politiku, mělo by dát prostor i moderní energetice. Ta totiž bude hrát klíčovou roli v dekarbonizaci ekonomiky. Například solární a větrné elektrárny nebo baterie jsou již dnes podstatně levnější, než s jakými náklady se počítalo ve scénářích české energetické koncepce. A ceny těchto technologií dál padají. 

„Termín útlumu by měl vyplynout z práce uhelné komise. Pro rozhodnutí potřebuje vláda komplexní práci energetické komise, která posoudí možnosti zvyšování energetické účinnosti v průmyslu a budovách, potenciál výroby energie z obnovitelných zdrojů, ale také příležitosti v nově nastupujících technologiích, jakými jsou baterie a sezónní akumulace,“ říká Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.  

V dekarbonizaci nejde pouze o velké uhelné elektrárny nebo teplárny. „V Česku je okolo 300 tisíc domácností, které stále topí uhlím. Vláda Andreje Babiše by měla vytvořit takové motivační programy, které pomohou domácnostem vybudovat svou energetickou nezávislost,“ dodává Martin Sedlák. 

Ještě před vznikem komise nabídl plán pro Česko právě Svaz moderní energetiky. Jasné kroky lze nalézt na www.novaenergieceska.cz. Řešení pracuje s dostupnými technologiemi: vláda se může zavázat, že do roku 2030 pomůže umístit solární panely na alespoň 250 000 rodinných domů a 40 tisíc bytových domů. Solární elektrárny na domech mohou doplnit tepelná čerpadla, solární kolektory a baterie pro ukládání energie. Také je potřeba, aby se každý rok energeticky zrenovovalo alespoň 50 tisíc rodinných domů a 70 tisíc bytů. Kvalitní okna, dobře izolované domy nebo optimalizovaný systém vytápění jsou totiž ty správné recepty, které zajistí domácnostem nízké účty za energie.

FOTO: Flickr Commons