Architekt Brotánek: Pasivní domy se u nás staví spíš výjimečně. Stát by neměl překážet rozvoji malé solární energetiky

V pondělí jsme vám přinesli informace o revolučním projektu moderní stavby školy v Kněžmostě, která se může stát výhledově první energeticky soběstačnou školou v Česku. Jejím autorem je architekt Aleš Brotánek. Uznávaný odborník na stavby pasivních domů také řadu let prosazuje větší informovanost o významu úspor energie při užívání budov. V rámci svého ateliéru realizoval řadu pasivních rodinných domů, ale také například pasivní dům pro seniory v Modřicích u Brna.

Vzpomenete si ještě na rok 1994, kdy jste dostal příležitost navrhnout první nízkoenergetický dům v ČR?

Ano, to byl tehdy pilotní projekt, na kterém jsme se s kolegy učili. A jako všichni žáci jsme i my dělali chyby. Například jsme se na základě amerických zkušeností pokoušeli dávat do nízkoenergetických domů zimní zahrady. Jenže Američané vycházeli z toho, že mají v roce kolem 200 rovnoměrně rozložených slunných dnů a pro ty ostatní naakumulované teplo bohatě stačí. U nás je to jinak: zatímco v červenci a srpnu se pečeme, v lednu nám svítí Slunce jen 50 hodin. Tak jsme pochopili, že každou stavbu je třeba optimalizovat podle místních podmínek, při jejichž dodržení nemusí být dům v pasivním standardu vůbec dražší než dům stavěný „klasicky“.

Obrázek: Pasivní bytový dům pro seniory vytápěný biomasou kotlem na peletky v kombinaci se solárním ohřevem. Vodu v krajině zadržují zelené střechy, retenční jezírko a dešťové srážky jsou využívány na splachování WC. (cihelná stavba)

Pocházejí zájemci o pasivní domy spíše z řad individuálních stavebníků nebo firem?

Od počátku převažují individuální stavebníci, kteří vládnou svými penězi a nikdo jim do toho nemluví, dohoda je jen na partnerech mezi sebou. Výjimkou byl Country Life, pro který jsme v Nenačovicích předělávali bývalý kravín na multifunkční firemní sídlo v nízkoenergetickém, téměř pasivním standardu. Více firem se hlásí až v posledních letech, kdy se snaží o takzvanou zelenou image. I tak jich je ale poměrně málo, zřejmě u nich přetrvávají o pasivních domech staré stereotypy nebo u nich není úspora energií tak důležitá.

A pokud jde o města a obce? Nakolik je příklad Kněžmostu výjimečný?

Města a obce by byly pro architekty pasivních domů ideálními klienty, protože mají ve správě velké, většinou energeticky nehospodárné budovy: školy, školky, knihovny, zdravotní střediska, domovy důchodců apod. Čím je objekt větší, tím výhodnější a i stavebně jednodušší je jeho transformace do pasivního standardu. S municipalitami ale bývá dohoda nejobtížnější, protože v zastupitelstvech sedí lidé různých zájmů a starostové nemají jistotu, jestli po volbách nezvítězí opozice a nesmete ten projekt ze stolu. V tomto směru je škola v Kněžmostu výjimkou, protože příprava projektu úspěšně „přežila“ dvě volební období a dva starosty.

Co je z Vašeho pohledu největší brzdou pro další rozvoj pasivních domů v ČR?

Jednoznačně nesystémový přístup ze strany státu. První vlna programu Zelené úsporám, vyhlášená za Martina Bursíka, rozhýbala zájem a nalákala do oboru firmy. Stávalo se dokonce, že na trhu chyběly některé izolační materiály, protože poptávka převyšovala nabídku. Dotace na pasivní dům byla tehdy půl milionu korun, další nejméně tři miliony musel dát stavebník ze svého. Pak ale dotace skončily, k tomu přišla ekonomická krize a nastal útlum. V nynější Zelené úsporám podpory opět jsou, i když nižší, ale zájem startuje pomalu. Lidé o dotacích možná ani neví, navíc firmy, které dřív nestíhaly, propustily dělníky a dnes je o ty zkušené velká nouze. Přitom podle směrnice EU mají být od roku 2020 všechny nové budovy stavěny v pasivním standardu s určitou mírou zajištění energií z OZE. Stavebnictví se tímto směrem bohužel posouvá pomalu. Státu chybí dlouhodobá strategie, jak tento společný cíl naplňovat. Nestačí napsat něco na papír, je třeba změnit vzdělávání na školách a mít kvalifikované lidi na municipalitách a u stavebních firem.

Obrázek: Téměř pasivní RD stíněný vinicí, z přírodních materiálů izolovaný foukanou celulózou s 2kWp instalovaného výkonu, zatím jen na ohřev vody s přípravou na rozšíření.

Váš ateliér navrhl také pasivní bytový dům pro seniory. Myšlenka nabídnout seniorům pohodné bydlení s úsporou energie zní sympaticky. Zaujal tento projekt také další města?

Pasivní standard je především vyšší užitný komfort, a proto je ideální pro chvíle na sklonku života. Až na druhém místě je eliminace plýtvání energií, což je pro obyvatele domova příjemnou přidanou hodnotou, protože provozní náklady si musí hradit sami. K tomu je nutno říct, že tento projekt rozhodně nebyl nákladnější než stále ještě běžná výstavba. Netuším tedy, proč se o to nezajímají zástupy starostů. Naopak jsem zaznamenal reakci, kdy se jeden politik hrozil, jak stihnou postavit obecní budovu tzv. normálně, než to bude muset být pasivní.

Pravdou je, že starostové jsou mnohdy dost vysíleni už jen tím, jak sehnat prostředky na stavbu jako takovou, a nezbývá jim sil řešit jakýkoli nadstandard. Pokud by nedocházelo k rozsáhlému přerozdělování, financování přes dotace a obce by dostávaly z daní více peněz, tak by se starosta mohl více soustředit na to, co a proč potřebuje, a zbytečně by se nevysiloval byrokracií na to navázanou, která odvádí pozornost od podstaty.

Většina vašich návrhů jsou dřevostavby, najdeme mezi nimi také slaměný dům. Jsou přírodní materiály vaše nejoblíbenější?

Přírodní materiály jsou jen dalším stupněm, jak snížit uhlíkovou stopu domu, pokud snížíme energetickou náročnost na provoz. Důležité je, aby to investorovi bylo příjemné, aby se zvolené stavební technologie nebál. Myslím, že v současnosti máme v ateliéru rovnováhu dřevostaveb a zděných domů. Stavění z balíků slámy je zcela jiná kategorie pro velmi specifickou klientelu, která si přeje na realizaci významně participovat. Každému, kdo přijde s představou, že chce dům ze slámy, protože sláma je levná, je nutné prozradit pravdu, že taková stavba je náročná na ruční práci a téměř vše je třeba zajišťovat individuálně a improvizovaně. Má to své kouzlo, ale rozhodně to není levnější stavění. Stavění ze slámy je pro ty, kterým srdce pro slámu hoří. Požáru se však není třeba bát, protože naše požární zkoušky v požární zkušebně PAVUS prokázaly odolnost REI 120 minut. Stavět ze slámy chtěl první Country Life, protože stavba má životnost i staletí, ale když je ji třeba zbourat, snadněji se recykluje v hromadu kompostu a nezatěžuje planetu. Samozřejmá přidaná hodnota je, že život s přírodními materiály, jako je sláma, hlína, dřevo nebo recyklovaný papír, je zdravější.

Obrázek: Přízemní dřevostavba s vlastnostmi stavby zděné založená nad terénem na vrtaných pilotkách jižně od Plzně.

Jak se jako architekt díváte na zavedení pravidel pro nové stavby, které například ve Francii nebo některých městech v USA přináší povinnost počítat v návrhu novostaveb také s možností umístění solární elektrárny na střeše domu, pokud jsou k tomu vhodné podmínky?

Myslím, že to je přirozený a logický vývoj, který míří k nezávislosti a soběstačnosti. Jak jinak postupovat, než se snažit co nejvíce energie zajistit v místě spotřeby. Při tiskové konferenci vyhlašování soutěže o Ekologického Oskara jeden přítomný ministr prohlásil, že umístění kolektorů na všechny vhodně orientované střechy v ČR má potenciál výkonu dvou Temelínů.  Náš ateliér se už dnes u každého projektu snaží mít připravený prostor na jejich průběžnou instalaci. U rodinných domů běžně máme 2 kilowatty na ohřev vody s možností navyšovat plochu tak, jak bude technologický rozvoj umožňovat, minimálně na 4–6 kilowatty. Zvláště výhodné to bude s rozvojem elektromobility s možností všechny nárazové přebytky využít na provoz elektroauta. Navíc je možné kolektory integrovat i do fasád a ještě mohou být netradičně zabarveny a možná budou i průhledná skla umět vyrábět elektřinu (na podobné téma jsme psali zde – pozn. red.), takže potenciál výkonu zcela jistě poroste i s rozvojem technologií s vyšší účinností.

U nás bychom ani nepotřebovali, aby to bylo nařízeno, stačilo by, kdyby stát nepřekážel. Příkladem je, že sice mohu být vlastníkem elektrárny do 10 kilowattů a nemusím být licencovaný dodavatel, ale nesmím přebytky pouštět do sítě. Proto musíme do rodinných domů instalovat zařízení jako vícenáklad, které hlídá, aby se nevyráběla energie, kterou v místě hned v domě neumíme spotřebovat. Nedává to smysl, je to pouhá obstrukce. I kdybych za tu energii nic nechtěl, nesním ji z již instalovaného výkonu vyrobit. ČR přitom zoufale neplní své závazky na zvyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů a minivýkony u rodinných domů rozvodnou soustavu určitě neohrožují.