Mají dostat „přes držku“ studenti stávkující za klima, nebo fosilní průmysl?

Šéf Svazu průmyslu a dopravy nebyl v Česku první, kdo se ostře vymezil vůči klimatickému hnutí. Prezident Zeman mluvil o švédské aktivistce Gretě Thunberg jako o hysterce. Z ekologického hnutí se snažil udělat strašáka zase předseda Senátu Jaroslav Kubera na tryzně za oběti nacismu v Terezíně. Vymezení se vůči osobnosti klimatického hnutí využil i Václav Klaus mladší při představení své nové strany: „Nemyslíme si, že evropskou potažmo světovou průmyslovou politiku má určovat šestnáctiletá puberťačka ze Švédska s nějakými diagnostikovanými psychickými poruchami,“ řekl s narážkou na již zmíněnou švédskou ekologickou aktivistku. Nikdo z nich na rozdíl od Jaroslava Hanáka nevzal své výroky zpět. 

Při rekapitulaci prohlášení části českých politiků to téměř vypadá, že pro postarší muže představují větší nebezpečí mladí, aktivní studenti inspirovaní angažovanou dívkou než například jeden z reálných problémů české krajiny v důsledku změn klimatu – sucho. 

Rychlá omluva – jen částečně férový přístup 

„Omlouvám se za svůj výrok týkající se mladých lidí demonstrujících proti změně klimatu. Považuji ho za nešťastný, takto to jistě vyznít nemělo. Mám rád otevřenou debatu. Vítám, že mladá generace a studenti projevují vlastní názor. Nelíbilo se mi však, že by to měli dělat po celé Evropě na úkor výuky a vzdělávání, klíčových prvků jejich budoucího úspěchu v životě,“ uvedl Jaroslav Hanák den po svém komentáři pro Český rozhlas.  

Rychlou omluvu za zbytečně polarizující výrok lze vyzdvihnout jako potřebný prvek zdravého rozumu. Bezesporu lze polemizovat s druhou částí omluvného výroku, neboť studentům může dát více než pasivní školní výuka zapojení se do organizace akcí na ochranu klimatu a samostudium potřebných informací, které pak mohou využít pro debatu mezi sebou nebo pro obhajobu svých postojů v médiích nebo na veřejnosti. Ostatně bude to právě jejich generace, na kterou klimatická změna dopadne nejvíce. Proč právě jim upírat právo na obranu? 

Prezident Svazu průmyslu a dopravy však vzal zpět jen část svých výroků. Vymezení se vůči posilujícím zeleným stranám v Evropě (a zejména v Německu) Hanák nijak nekorigoval a dál si asi myslí, že “Posílení Zelených v Evropském parlamentu je pro naši zemi a budoucnost hodně špatná zpráva. Tito lidé jsou zásadně proti průmyslu, proti automobilovému průmyslu, těžebnímu průmyslu a strojírenství a to všechno je základna naší ekonomiky.” Vypadá to, že Hanák nikdy nemluvil se zástupci například německých Zelených nebo evropských ekologických iniciativ. Strana zelených se stává v Německu postupně nejsilnější politickou stranou a nevypadá to, že by s Hanákem němečtí voliči sdíleli obavu z ekonomické katastrofy. Pokud by Hanák připustil, že vedle jeho těžkopádného průmyslu existuje i moderní ekonomická vize, mohl by pochytit rozvoj udržitelné ekonomiky jako příležitost. Nápovědou mu mohou být například analýzy jeho evropských kolegů z Eurelectric, sdružení evropských výrobců energie. Ti spočítali, že Evropa dokáže navýšit podíl obnovitelných zdrojů v elektřině na 80 % do roku 2045 a významně tak přispět k dekarbonizaci Evropy. 

Česko potřebuje progresivní průmysl 

Česko potřebuje dostatek sebevědomých aktivních lidí, kteří se nebojí postavit za své názory. Současně se však Česko neobejde bez moderních kapitánů domácího průmyslu. Jaroslav Hanák se přihlásil v omluvné reakci za svůj výrok také k důležitosti životního prostředí: „Jsem si vědom toho, že průmysl musí přispívat k řešení, a mnohé firmy již do ekologizace výroby a do snížení svého vlivu na životní prostředí investují významné částky. Svaz průmyslu a dopravy ČR se přihlásil k Pařížské dohodě a jejím klimatickým cílům, budoucnost Evropy nás velmi zajímá. A to jak s ohledem na životní prostředí, ve kterém všichni žijeme a které předáváme našim dětem a budoucí generaci, tak na blahobyt lidí a konkurenceschopnost Evropy,“ uvedl. 

Veřejné přihlášení se k odpovědné klimatické politice je vlastně dobrou daní za jeden vulgární výrok v médiích. Jaroslav Hanák v tom bezesporu musel udělat kus myšlenkové cesty. Ještě před čtyřmi lety hovořil prezident Svazu průmyslu a dopravy otevřeně o potřebě vytěžit uhlí pod Horním Jiřetínem. „Nemáte politickou odvahu jasně a poctivě říct občanům, kteří bydlí na zásobách strategické suroviny hnědého uhlí, že ti lidé mají smůlu, protože to je národní bohatství. My si myslíme, že bychom měli národní bohatství využívat,“ prohlásil Hanák v září 2015. Dnes jsme v době, kdy se od fosilního průmyslu odvrací řada bank a moderní firmy se hlásí k potřebě využívat obnovitelné zdroje energie. To jsou trendy, které nemohou uniknout ani Svazu průmyslu a dopravy. 

„Součástí energetiky by ale měly být také obnovitelné zdroje. Solární elektrárny se budou rozvíjet na střechách firem i rodinných domů,“ řekl Jaroslav Hanák na setkání s firmami v Ústeckém kraji v roce 2018. Rozvoj solární energetiky podpořil Svaz průmyslu a dopravy také minulý týden, kdy ve svém prohlášení adresovaném ministerstvu průmyslu doporučil zahrnout fotovoltaické projekty do plánovaných aukcí pro výstavbu nových projektů obnovitelných zdrojů. 

Pojďme ještě dál 

Český průmysl se však potřebuje posunout ještě dál. Konzervativní pozici svazu můžeme srovnat s postoji odpovědných zahraničních firem. Například čokoládovny Mars se v roce 2017 rozhodly, že naplní svůj podíl snižování emisí navzdory politice amerického prezidenta Trumpa, který ve stejném roce oznámil plán vystoupit z Pařížské klimatické dohody: „Vědci říkají, že potřebujeme snížit naši uhlíkovou stopu o dvě třetiny, a my to uděláme. Musíme úplně změnit způsob, jakým provozujeme firmu, a musíme zcela změnit způsob, jakým vyrábíme produkty. Všechny naše investice v následujících letech musí symbolizovat naši snahu stát se opravdu udržitelným podnikem. Záleží nám na tom, aby naše podnikání bylo v příštích 100 letech úspěšné,“ uvedl Grant Reid, ředitel čokoládoven Mars, k motivacím své firmy uspět v boji se změnami klimatu. 

Čokoládovny Mars však nejsou jediné. Přední výrobce elektrospotřebičů a elektrického nářadí Bosch, který působí na trhu již od roku 1886, se letos rozhodl, že svých 400 výrobních závodů po celém světě převede investicemi do obnovitelných zdrojů, nákupem zelené elektřiny nebo zvyšováním energetické účinnosti na provoz s klimaticky neutrálním příspěvkem. „Čtyři sta závodů Bosch po celém světě – od vývoje přes výrobu až po administrativní zařízení – za sebou nebude zanechávat žádnou uhlíkovou stopu. Bosch je tak prvním velkým průmyslovým podnikem, který tento ambiciózní cíl zrealizuje za zhruba jeden rok,“ stojí v prohlášení společnosti Bosch ze začátku letošního května. Bosch se tak přidává ke globálnímu hnutí firem, které se hlásí ke klimaticky odpovědné politice. Již dříve podobné závazky vyhlásily například Google, Facebook nebo nábytkářský gigant IKEA. 

Přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku se pochopitelně neobejde bez jasné vize státu. Česká vláda se však brání rozvoji obnovitelných zdrojů energie. Návrh Národního klimaticko-energetického plánu, který je klíčový pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie, plánuje zvýšení podílu zelené elektřiny během následujících deseti let o pouhý jeden procentní bod. Právě absence odpovědné politiky vlády na poli moderní energetiky by měla být oblast, kam by měl Svaz průmyslu a dopravy zaměřit svou kritiku nejvíce. Aktivní studenti byli špatný cíl. Snad Jaroslav Hanák pochopil, že to nebyl ideální cíl. 

(autor je programový ředitel Svazu moderní energetiky)