Druhé šance slaví úspěch v Přestupní stanici
„Nenoste nám děravé ponožky,“ říká zakladatelka projektu Přestupní stanice, který spojuje zaměstnávání lidí bez domova s prodejem použitých věcí na principu slow fashion a současně pomáhá těmto lidem řešit jejich životní problémy. Přestupní stanice má za sebou již několik úspěšných příkladů, kdy se povedlo uvést osoby bez domova zpět do normálního života. A to vše s ohledem na životní prostředí, kdy v obchodě dávají také druhou šanci použitým, ale kvalitním věcem a oblečení. Jaké to je, pomáhat lidem bez domova a současně provozovat obchod, se dočtete v rozhovoru.
Kristýna Vobecká
8. 3. 2019
Sociální projekt Přestupní stanice spojuje prodej použitých věcí se zaměstnáváním lidí bez domova. Jak Vás napadlo rozjet takový projekt?
Na začátku všeho stál jeden malý dobrovolný studentský projekt, který si dal za cíl propojovat lidi bez domova s potenciálními zaměstnavateli a pomoci jim tak z ulice do práce. Přemýšleli jsme tehdy, jak získat zaměstnavatelskou zkušenost s takovým klientem bez domova, abychom jej potom mohli budoucímu zaměstnavateli doporučit. Napadlo nás začít prodávat na bleších trzích, kde jsme nejdříve prodávali jen vlastní oblečení, ale lidé nám postupně začali nosit i jejich oblečení a nám se podstatně rozšířil sortiment. Z lidí bez domova se zároveň profilovali naši první prodavači a my si současně uvědomili, že v této fázi projekt postrádal to zásadní – bezpečí a zázemí. Lidem bez domova nestačí mít pouze práci, spektrum jejich problémů je mnohem širší. Sami jsme se tak stali zaměstnavateli, založili jsme sociální podnik a snažíme se řešit všechny problémy, kteří si lidé bez domova s sebou nesou.
Práce s lidmi bez domova má jistě svá specifika. Jaké byly Vaše začátky a jak spolupráci hodnotíte?
Musím říct, že ze začátku jsme nevěděli, jestli náš nápad bude fungovat. Netušili jsme, zda lidé bez domova o naši pomoc vůbec stojí a jestli jsou jejich problémy vůbec řešitelné. Neměli jsme tolik zkušeností a riziko, že to celé krachne, tady bylo. Výsledek naší snahy je však fantastický. Jsem ráda, že jsme se rozhodli do projektu jít naplno s tím, že pokud dáme někomu šanci, tak se vším všudy. Naši kolegové bez domova mají naši plnou důvěru. Mají všechny klíče a přístupy do obchodu, naprostou kontrolu nad kasou a o obchod se starají sami. Vidím každý den, že díky tomu rostou nejen profesně, ale i lidsky.
Jak získáváte nové zaměstnance z řad lidí bez domova a jak dlouho u Vás průměrně pracují?
Dostávají se k nám většinou na něčí doporučení, projdou pohovorem a pak už je zaškolíme a zároveň se podílíme na řešení jejich životní situace. Jde nám o to, aby si během doby, co u nás pracují, dali do pořádku především zdraví, bydlení, vztahy s rodinou, dluhy a pak přešli do stálé práce, kde už budou pokračovat v tom procesu, který si u nás nastavili. Důležité také je, aby získali sebevědomí, poznali svou hodnotu a nenechali po sobě šlapat. Průměrně jsou u nás lidé bez domova zaměstnáni 7 měsíců.
Jistě sledujete Vaše současné i minulé zaměstnance dlouhodobě a víte, jak se jim daří. Pomáhá jim práce v Přestupní stanici? Můžete prosím uvést nějaké pozitivní životní příběhy?
Za necelé dva roky jsme zaměstnali zatím pět lidí bez domova, přičemž někteří z nich byli po výkonu trestu nebo měli drogovou minulost. A musím říct, že se daří všem. Zřejmě nejkrásnějším příkladem úspěšné spolupráce je náš první prodavač Václav, který si po 22 letech na ulici našel stálou práci, splácí dluhy, obnovil kontakt se svou rodinou a poprvé viděl svá vnoučata. Teď už bydlí v podnájmu a loni se oženil, přičemž jsme měli velkou radost, že jsme mu se zařizováním svatby mohli pomoct.
Velkým bojovníkem je také Richard, který byl na ulici skoro stejně dlouho jako Václav a krátce před tím, než k nám nastoupil, začal docházet na substituční léčbu. Zbavil se závislostí, našel si normální bydlení, opět začal chodit na zdravotní prohlídky, stal se peer pracovníkem a je nejoblíbenějším vypravěčem v živé knihovně. Jeho vyprávění jsou pověstná a vždy je přeplněno.
Na jakém principu provoz obchodu funguje? Mohou Vám zájemci donést z domu cokoli, nebo darované věci také odmítáte?
Fungujeme podobně jako jiné dobročinné obchody, jen si více vybíráme zboží k prodeji. Jednotliví dárci nám nosí své oblečení, doplňky nebo knihy. Každá darovaná věc nám projde pod rukama a my pečlivě vybereme, co dáme do obchodu, co darujeme do azylových domů a co už se hodí jen na textilní odpad. Je trochu frustrující vidět, že někteří lidé mají pocit, že i za zničené, poškozené nebo špinavé věci budeme my nebo lidé v nouzi vděční. Berou nás jako charitu a tím pádem si myslí, že nám každá děravá ponožka pomůže. Snažíme se dělat osvětu v tom, které věci ještě mohou sloužit, které už opravdu ne a jak potom naložit s textilním odpadem. Veřejnosti také ukazujeme, jak reálná pomoc skutečně funguje.
Co nejzajímavějšího Vám lidé do obchodu již přinesli?
Vzpomínám si na vysušenou kobru v láhvi, kterou nám přinesl jeden chlapec. Byl to očividně zbytek po nějakém alkoholu, ale my si s tím vůbec nevěděli rady, takže jsme dar odmítli.
Kdo je typickým zákazníkem Vašeho obchodu? A co zákazníci ve Vašem obchodě nejčastěji kupují?
Máme dva druhy zákazníků. První jsou ti, kterým je celkový projekt a naše aktivity, včetně událostí a workshopů, které v našem obchodě pořádáme, sympatický, a Přestupku využívají více multifunkčně, třeba jako coworkingový prostor. A druhou skupinou jsou ti, kteří vědí, že u nás najdou vždy kvalitní, ale zároveň levné věci, a proto chodí pravidelně. Snažíme se ceny nezvyšovat, i když víme, že jinde jsou o dost vyšší, ale chceme, aby věci, kterým dáváme druhou šanci, byly dostupné všem. Nejvíce se u nás prodávají luxusnější značky, šperky a šaty, ty máme parádní. Přijďte se sama přesvědčit.
Můžete popsat, co pro Vás znamená princip slow fashion, kterým se při provozování Přestupní stanice řídíte?
Slow fashion je pro nás jediná etická cesta v módním průmyslu. Její opak – fast fashion – praktikují všechny řetězce, které chrlí neskutečné množství oblečení vyrobeného za otrockých podmínek nebezpečných pro zdraví a pro okolní přírodu. Fast fashion je ušita z materiálů, na jejichž výrobu bylo využito spoustu zdrojů, především vody, a které se pak z těchto továren převážejí na Západ. Tady se za přehnanou cenu buď prodají, nebo spálí. Recyklace tohoto oblečení téměř neprobíhá a tím se na jedné straně drancuje země a zdroje a na druhé straně se produkuje odpad, který nikdo nezpracovává a stále ho přibývá.
Hodnota takového oblečení je téměř nulová, jakmile jej koupíte, už nemá žádnou cenu. I pro vás nemá toto oblečení hodnotu déle než jednu sezónu, protože se změní nabídka i váš vkus. Slow fashion je opakem toho všeho. Zaměřuje se na upcyklaci, což je využívání již existujících materiálů a udržitelný konzum, kdy kupujete jen to, co skutečně potřebujete, a zbytek vyměníte nebo darujete. Ve slow fashion mohou vznikat i nové oděvy, ale jsou vyrobeny z eticky vyrobených materiálů lokálního původu a za férových podmínek. Současně jsou tyto oděvy kvalitnější a často nadčasové.
Prakticky se slow fashion může orientovat na dva principy: nakupuj jen kvalitní věci, které vydrží léta, a nepořizuj si nic, co nepotřebuješ. Nebo nakupuj, kolik chceš, ale všímej si, koho svými penězi podporuješ a odkud to oblečení přišlo.
Připravujete crowdfundingovou kampaň, na co potřebujete další finanční prostředky a jak Vás mohou lidé podpořit?
Chystáme se otevřít další pobočku Přestupní stanice, ve které chceme více uplatnit principy slow fashion a udržitelného konzumu, než jsme praktikovali doteď. Nabídneme zde i nové služby a především tak vznikne více pracovních míst pro lidi bez domova. Lidé nás mohou podpořit také celoročně přes darujme.cz. Přestože máme širokou základnu dobrovolníků a lidí, kteří nám pomáhají, bez finanční podpory nemůžeme většinu našich aktivit realizovat.
Eva Dudová
Zakladatelka sociálního projektu Přestupní stanice vystudovala sociální práci a sociální management. Nyní se věnuje sociálnímu podnikání, marketingu a poradenství. V Přestupní stanici se stará o běžný chod, prodavače a organizuje akce a události. Má za sebou několik akcelerátorů a radí novým podnikům, jak začít správně.